Článek
Nejprve to nešlo, protože byla spuštěná železná opona. Po jejím odstranění ještě nebyly naplno rozjeté výměnné programy. Sice se rýsovala možnost spolupráce s německými univerzitami, ale pohříchu jsem svojí němčině až tak nevěřila.
Poslední šance byla v momentě, kdy jsem končila vysokou školu a přemýšlela nad možností vyjet jako au-pair, dívka k dětem. Ne úplně kladné zkušenosti dvou kamarádek (spíš s agenturami, které práci zařizovaly, než s rodinami samotnými) a naopak nezkušenost s malými dětmi + lákavá pracovní příležitost doma v Čechách nakonec převážily ve prospěch nikam nejezdit.
Čím jsem starší, tím líp vidím, jaká to byla chyba. Ono sice vyjet do ciziny dnes může každý Čech, ale není cesta jako cesta.
Pokud je člověk týden nebo čtrnáct dnů někde u moře, máloco zkreslí jeho vidění sousedů tak dokonale. Na turisty se i u nás vesměs tváříme jinak, než na svoje sousedy.
Nejlepší je vyjet na delší dobu (ideálně alespoň půl roku) a dostat se mezi obyčejné lidi s obyčejnými starostmi a radostmi.
Své o tom věděli studenti univerzit napříč celou Evropou už od středověku. Pravda, tehdy neexistovala jazyková bariéra - vyučujícím jazykem všech byla latina. A tak ti nejodvážnější z odvážných stihli během svých studií projít dnešní Itálii, Německo, Francii a sem tam se někdo dostal až do Anglie.
Ještě za Rakouska-Uherska měl každý vysokoškolský student povinnost strávit jeden semestr na univerzitě v jiné zemi, jinak nebyl připuštěn k závěrečným zkouškám.
Oni profesoři dobře věděli, že nejde jen o procvičení jazyka, ale také okouknutí toho, jak ve stejném oboru jinde uplatňují úspěšně nebo naopak neúspěšně svoje metody a především - o navázání osobních kontaktů. Ať už s vyučujícími, ale hlavně s vrstevníky, ze kterých mnohé vazby napříč světem přinesly nebývalé objevy. Perfektně je takové vědecké i lidské podhoubí vykresleno třeba v nedávno uvedeném snímku Oppenheimer.
Moc fandím programu Erasmus Evropské unie, díky kterému každoročně vycestují tisíce mladých lidí napříč celým kontinentem. Zvlášť v současném světě plném nedorozumění je důležité si vybudovat vlastní síť skutečných lidí, se kterými sdílíte společné zážitky a úspěchy.
Některé možná časem ztratíte, ale určitě se už budete dívat na cizince jinýma, nezávislýma očima.
Právě to pořád chybí generaci těch, co jim komunisté zatarasili cestu a sebrali důležitou možnost zažít cizinu tak, jaká skutečně je, a udělat si na věci vlastní, nezkreslený názor.
