Článek
Bylo to krátce po loňských volbách, kdy bývalý europoslanec dovezl s sebou do Poslanecké sněmovna PČR hned dalších 12 spolucestujících, a začal si dokonce dělat ambice na volant ministra zahraničí.
Policie mu tehdy „nadělila“ ke čtyřicátinám prověřování trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny obyvatel, podněcování k nenávisti nebo násilí vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a schvalování trestného činu.
Stalo se tak poté, kdy se na veřejnost dostaly neodborně smazané statusy na sociálních sítích, kde se poslanec Turek v minulosti navážel do kdekoho - od bývalé partnerky přes popálenou romskou holčičku Natálku až po své odpůrce. Před svými voliči se pak Turek obhajoval, že „mu je napsali neznámí lidé v hospodě, když jim půjčil svůj mobil“. Vzhledem k počtu zpráv to musel dělat nejspíš pokaždé, když vyrazil za zábavou.
Ostatně byly to opět Karlovy Vary nedaleko ikonického Puppu, kde se kdysi fotil se zdviženou pravicí z auta při jedné ze svých spanilých jízd.
Od roku 2001 je symbolem karlovarského festivalu soška dívky třímající křišťálový globus, před ní byla hlavní cenou broušená křišťálová „oplatka“.
Město je v tom samozřejmě spíš nevinně, často totiž přitahovalo různé „hrdiny“ i poměrně obskurní postavičky. Někteří jím jen prolétli, jako nedávno zadržený, pravoslavný ruský pop s bílým práškem v kufru auta a podezřením na zneužívání svých asistentů.
Jiní se naopak nesmazatelně zapsali do jeho historie. Třeba obchodník Henrich Mattoni, kterému se podařilo dostat místní kyselku do celé Evropy, včetně vídeňského Hofburgu. Nebo rytec skla Ludwig Löwi Moser, který pro změnu „nakreslil“ západočeské lázně na mapu míst, odkud se objednávala výbava unikátních skleněných váz a pohárů i na panovnické dvory, včetně britského královského stolu. O lékárníkovi Josefu Vitusi Becherovi, který jako první namíchal z alkoholu a bylin léčivé kapky, které popularizoval minulý prezident Zeman, ani nemluvě.
Mezi ty, kdo dostali Karlovy Vary do světových médií, byl i tandem Evy Zaoralové a Jiřího Bartošky. Filmová publicistka a charismatický herec spolu s týmem mladých spolupracovníků doslova ze země vydupali v 90. letech skomírající Mezinárodní filmový festival (KVIFF).
Letošní ročník KVIFF bude už druhý bez Jiřího Bartošky
Díky nim a jejich americkému „agentovi“, oscarovému režisérovi Miloši Formanovi sem dnes pravidelně přijíždí nejzářivější hollywoodské hvězdy a občas tu zažívají docela výjimečné situace. Na mladinkého Leonarda di Capria tu promlouval „vševidoucí Bůh“ (tlumočnice), když se snažil polapit ryby plující v říčce Teplé kolem festivalového hotelu Thermal. V téže říčce se o pár let později nad ránem koupali rozjuchaní čeští herci.
Nesmrtelně se Karlovy Vary zapsaly do srdce legendárního amerického herce Gregoryho Pecka, když mu v místní nemocnici zachránili život při urgentní operaci prasklého slepého střeva. Svůj dík vyjádřil operatérovi i členům festivalového výboru několikrát.
Když do Varů pro změnu přiletěla „Bridget Jones“ neboli americká herečka Renée Zellweger, tehdy čerstvá nositelka Oscara, stala se jí nemilá věc. Při přestupu v Londýně jí „zabloudily“ kufry a ona vyrazila na zahajovací červený koberec před hotelem Thermal jen v tričku a džínách, jak vystoupila z letadla. Přesto se stala díky bezprostřednosti miláčkem fotografů i diváků, kteří každoročně a za každého počasí lemují celou trasu, kudy přijíždějí limuzíny s hosty. Svým tleskáním a úsměvy jim dávají najevo, jak rádi je tu vítají.
Právě Varáci a návštěvníci jsou dalším nezbytným „členem“ festivalového týmu, bez jejichž nadšení pro film i pro filmové tvůrce by Karlovarský festival nikdy neměl takovou atmosféru čirého štěstí, kvůli které se sem i ty nejzářivější celebrity z řad tvůrců tak rády vracejí.
Alena Schillerová v ikonických ušácích hotelu Thermal
Ovšem na festivalu se moc rádi ukazují i politici - od místních radních až po prezidenty. U některých to logiku má, jinde jde spíš o příležitost „nechat se vidět“. Před pár lety se to hrubě nevyplatilo tehdejší a dnes už opět úřadující ministryni financí Aleně Schillerové, která si vzala do hlavy, že stůj co stůj musí otevřít zrekonstruovaný skalní bazén nad hotelem Thermal. Co na tom, že hned po její návštěvě se nedokončené dílo ještě s ostudou stalo na nějaký čas opět nepřístupným. Fotky pro předvolební kampaň ale už byly na světě.
Premiér Andrej Babiš pro změnu ještě coby ministr financí dokonce uvažoval, že by bazén od hotelu Thermal oddělil a prodal lukrativnímu zájemci. Naštěstí mu to realisticky uvažující poradci před víc než deseti lety rozmluvili. Jinak by ho možná čekal před hotelem, který je srdcem celého Mezinárodního filmového festivalu, pořádný pískot.
Zda se dočká aktuálně „sloužící“ ministr kultury Ota Klempíř při své cestě po červeném koberci během zahajovacího večera letošního jubilejního 60. ročníku potlesku nebo pískotu, to si musíme počat do zítřka.
Jen doufejme, že na sebe nestrhne většinu pozornosti, jako kdysi režisér Jiří Menzl, když si - coby člen festivalové poroty - „ukradl“ celé dění pro sebe. Povedlo se mu to, když přímo v hlavním festivalovém kinosále sešvihal prutem a vyhnal ven producenta Jiřího Sirotka. Spouštěčem celé aféry byl jejich spor o práva k natočení filmu Obsluhoval jsem anglického krále.
Moc bych přála všem členům týmu i divákům letošního filmového festivalu, aby se na něm probíraly snímky, herecké i filmařské výkony nebo reakce hostů, když si poprvé potěžkají zdánlivě křehkou, ale do ruky pořádně těžkou „dívku s křišťálovým globusem“ - hlavní festivalovou cenu.
Co jim naopak nepřeji, aby si KVIFF někdo hodlal „přivlastnit“. Snad to ministra Klempíř i další mototahouni tentokrát vydrží bez slovních či gestikulačních provokací. Protože na jejich zbytnělá ega není nikdo zvědavý! Ani ve Varech, ani jinde!
Hotel Thermal - srdce KVIFF
Pro další informace:
