Článek
K propojení obou znepřátelených rodů symbolizovaných bílou růží Yorků a červenou Lancasterů došlo pomocí sňatku jejich potomků - Alžběty a Jindřicha Tudora. Domluvily jej jejich matky.
Margaret Beaufort byla už od svých třinácti let, kdy porodila syna - pohrobka, přesvědčená, že z něj jednou bude král, a tomu podřídila svůj život i jeho výchovu, včetně odeslání potomka na francouzský břeh.
Proti ní stála sesazená královna Alžběta Woodvill, která přišla po ovdovění o dva malé syny - následníky trůnu - intrikami švagra Richarda. Naštěstí jí zbyly alespoň půvabné dcery, včetně nejstarší „růže z Yorku“ Alžběty.
Ovšem tím, že Tudorové usedli po „válce růží“ na anglický trůn, ještě zdaleka neměli vyhráno. Nebezpečí vzpoury číhalo doslova na každém kroku. Proto se Jindřich VII. snažil své děti provdat a oženit za zástupce předních královských rodů. Pro prvorozeného syna Artura vybral španělskou princeznu Kateřinu, ale po jeho brzkém úmrtí ještě před uzavřením oficiálního sňatku, jí do manželského lože uvedl svého mladšího syna, budoucího Jindřicha VIII.
Jindřich VIII. na svém nejznámějším portrétu od Hanse Holbeina mladšího
Svou mírnou dceru Markétu poslal pro změnu skotskému králi Jakubovi IV. a pro mladší Mary zvolil dvakrát ovdovělého francouzského krále Ludvíka XII. Na to, že byl mezi novomanželi věkový rozdíl 32 let, se žádný ohled nebral. Důležitá byla pro francouzského krále naděje, že by se snad konečně mohl dočkat vytouženého mužského dědice.
Jenže svéhlavá, čerstvě osmnáctiletá Mary už dala své srdce někomu jinému. Jejím vyvoleným byl „obyčejný“ šlechtic a přítel jejího bratra Jindřicha, Charles Brandon. Od sebevědomého vévody z Suffolku, který se k titulu dostal vlastními silami a nikoliv dědictvím, ji dělilo jen 12 let, což se dá přece jen považovat za přijatelnější rozdíl.
Král Ludvík XII.se sice snažil své nové manželce plnil veškerá přání, ale poměrně brzy - v řádu měsíců - po uzavření sňatku umírá. Mary se snaží udržet u moci předstíraným těhotenstvím, leč po důkladné prohlídce je odhalena jako podvodnice, která si oblečení na břiše vycpávala kusy látek. Přesto je „pro jistotu“ ještě dalších 40 dnů držena u dvora, zda skutečně nenosí pod srdcem královského potomka, a pak je jí dovoleno vrátit se domů.
Mary se svým prvním manželem, francouzským králem Ludvíkem XII., na dobové ilustraci
Mary cesty využívá, aby uzavřela tajný sňatek s Brandonem, bez vědomí svého bratra Jindřicha, který už tou dobou šestým rokem sedí na trůnu po úmrtí otce. Anglický král Jindřich VIII. Tudor vstoupil do historie trablemi se svými manželkami, které lze lakonicky charakterizovat jako „rozvedená - popravená - zemřelá - rozvedená - popravená - přežila.“
Tím ovšem jeho lapálie se ženami nekončily. Když se provalil nerovný sňatek jeho sestry s Brandonem, k němuž král neudělil souhlas, byl novomanžel zatčen a obviněn z velezrady. Vážně mu hrozila ztráta hrdla i všeho majetku, ale nakonec se Jindřich nad svou sestrou smiloval a Charlese propustil. Nejspíš to nebylo zadarmo, ale lepší ztráta části majetku než života.
Vůbec netušil, že tím svým potomkům pořádně zkomplikoval život. Mary s Charlesem postupně přivítali na svět čtyři potomky - nejstaršího Henryho, který se ale dožil jen šesti let, poté dvou dcer - Frances a Eleanor, a nakonec vytouženého Jindřicha, dědice titulu vévoda ze Suffolku.
Mary se vrátila i ke dvoru svého bratra, kde ji ale čekal nepříjemný šok. Mezi dvorními dámami své švagrové Kateřiny poznala jednu z anglických dívek, které ji provázely do Francie. Byla jí ambiciózní Anna Boleynová, která právě začínala plést hlavu jejímu bratrovi králi.
Henry Brandon v dětském věku na miniatuře od malíře Hanse Holbeina mladšího
Mary se plně postavila za svou švagrovou Kateřinu Španělskou, ale ani společnými silami se jim nepodařilo odvrátit poblouznění Jindřicha pro drobnou tmavovlásku. Nakonec ho to stálo nejen manželství, ale i rozkol s katolickou církví, včetně papeže.
Po nástupu Anny Boleynové na Kateřinino místo se Mary rozhodla od dvora stáhnout s odůvodněním, že se musí starat o své potomky. Už se nedočkala pádu Anny Boleynové, zemřela tři roky před její potupnou popravou v Toweru po smyšleném obvinění z cizoložství. Přesto ale ještě Maryina krev neřekla do anglické historie poslední slovo.
Když se po Jindřichově smrti ujal vlády jeho jediný syn Eduard VI., rozhodla se Maryina starší dcera Frances, provdaná za Jindřicha Greye, mladičkému králi vnutit svou vlastní dceru Janu. Šlo o na svou dobu mimořádně sečtělou a přemýšlivou dívku, která vyrůstala u poslední ženy Jindřicha VIII. Kateřiny Parr.
Jenže teprve šestnáctiletý panovník během krátké doby umírá pravděpodobně na tuberkulózu. To už je devatenáctiletá Jana provdaná za lorda Guildforda Dudley, jehož otec nechá na smrtelném loži krále podepsat, že svou zemi předává do rukou protestantky Jany Grey. Z ní se tak stává „devítidenní královna“.
Romantizující představa Janiny popravy z 19. století
Nikdo nečeká, že se do „hry o trůn“ pustí nejstarší dcera Jindřicha VIII., Marie, která vyznává zavrženou katolickou víru, jak ji zdědila po své matce Kateřině Španělské. Podaří se jí získat podporu šlechty, triumfálně vjíždí do Londýna, nechá si potvrdit parlamentem svá práva a Janu i její podporovatele přikáže uvěznit.
Přesto trvá téměř půl roku, než se královna Marie nechá přesvědčit k popravě své příbuzné i jejího manžela. Jana ještě požádá, zda by se mohla pomodlit, a pak je jí sťata hlava. Tělo je pohřbeno v londýnském Toweru ve stejném místě, jako ostatky dvou popravených manželek Jindřicha VIII. - Anny Boleynové a Kateřiny Howardové.
A pointa na závěr? Po Marii zvané „krvavá“ a její nevlastní setře, dceři Anny Boleynové, již zná historie jako Alžbětu I., se na anglický trůn dostává pravnuk druhé sestry Jindřicha VIII., poslušné Markéty Tudorovny. Ano, správně, té, která si bez protestů vzala za muže skotského krále Jakuba IV.
A pak že historie neumí žertovat…
Pro další informace:
Alison Weirová: Jindřich VIII. - král a dvůr, BB art, 2013
