Článek
V souvislosti s články o ocenění Heleny Vondráčkové cenou Thalie za celoživotní umění v oboru Muzikál se v diskuzích objevily i odkazy na její účinkování s Alexandrovci. Nebyla zdaleka sama, kdo vystupoval nejen v České republice, ale i v Rusku jako jejich host.
Stejné role se zhostili v posledních desetiletích i Karel Gott, Lucie Bílá, Petr Kolář, Petra Janů, Aleš Brichta, Bára Basiková či houslový virtuos Pavel Šporcl. Je otázkou, kdo z nich si asi připouštěl, že vlastně slouží spíš než umění čisté ruské propagandě.
Dělo se tak nejen po roce 2000, kdy nastoupil k moci Putin, ale i po roce 2014, kdy Rusko obsadilo ukrajinský Krym. V té době už jejich koncerty rušili v Polsku, Litvě či v Estonsku, ale u nás v klidu odjeli v roce 2015 turné k „70. výročí osvobození a konci 2. světové války“. Koncertní sály byly plné diváků, takže k nám Alexandrovci jezdili i dál. Až Putinův vpád na Ukrajinu donutil pořadatele zrušit začátkem března 2022 předprodej vstupenek na jejich další plánované turné mj. i v České republice.
Přitom zakladatel Souboru rudoarmějské písně (původní název Alexandrovců), mladý profesor Moskevské konzervatoře Alexandr Vasilijevič Alexandrov nejspíš ani netušil, co z jeho skupiny ustanovené v roce 1928 jednou vznikne za molocha.
Na začátku bylo totiž jen 12 členů - osm zpěváků, dva tanečníci, jeden harmonikář a jeden recitátor, kteří se poprvé představili publiku v moskevském Ústředním domě Rudé armády 12. října 1928. Později začali objíždět jednotlivé vojenské posádky a svým programem nejen utužovat morálku sovětské armády, ale i přinést trochu radosti do jinak poměrně trudného vojenského života pod Stalinem.
Netrvalo dlouho a soubor se stal „vývozním artiklem“ nového komunistického státu. Tak se představili mj. v roce 1937 i na Světové výstavě v Paříži a cestou zpět poprvé i v Československu. Jejich první vystoupení se uskutečnila v září 1937 v Ústí nad Labem, Praze či v Olomouci. Velkou atrakcí byli podle dobových svědectví pro diváky hráči na tradiční ruské balalajky (strunný nástroj trojúhelníkového tvaru).
Zlom nastal po Hitlerově vpádu do Sovětského svazu v létě 1941. Během pár dnů zhudebnil Alexandrov báseň „Svatá válka“, kterou jeho sbor zpíval na moskevském nádraží vojákům odjíždějícím na frontu. Politruci si uvědomili její sílu a doporučili ji coby „válečnou hymnu“. Jako taková byla až do konce války každý den pouštěna v rozhlasovém vysílání po celé zemi hned po úderech moskevských zvonů.
Mezitím se bezmála 200 členný soubor rozdělil do 4 skupin, které zajišťovaly loučení s vojáky odjíždějícími na frontu, vystupovaly v nemocnicích a lazaretech a někdy vyjížděly podpořit bojového ducha přímo na frontu. Celkem dohromady absolvovaly na 1.500 vystoupení. Jedním z jejich hitů se tehdy stala lidovými písněmi inspirovaná Kaťuša o dívce vyhlížející svého milého, který odešel do války. Z její popularity těžil i nový typ raketometu, kterému se kromě „kaťuše“ také přezdívalo „Stalinovy varhany“.
Po válce se soubor přejmenoval na Akademický soubor písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova. Jeho poznávacím znamením je vystupování v uniformách - nejen přehlídkových pěchotních, ale i námořnických či historických. Ačkoliv jde o převážně mužský ansámbl, jsou jeho součástí i ženy - tanečnice a sólistky.
Kromě tradičních válečných písní postupně na svůj repertoár čítající přibližně na 2.000 skladeb přidávali také operní árie, lidové skladby, jazz, církevní chorály nebo hity popových hvězd. Zpívali i papeži Janu Pavlovi II., pro kterého speciálně nacvičili Ave Maria, a pro zámořská představení měli v rukávu třeba Sweet Home Alabama.
Doménou hudební složky souboru jsou harmoniky a balalajky
Z řady vybočující kapitolu v historii Alexandrovců tvoří jejich spolupráce na přelomu 80. a 90. let s finskou skupinou Leningradští kovbojové, kterou zachvytil ve filmu Total Balalaika Show režisér Aki Kaurismäki. Šlo nejen o důsledek Gorbačovova uvolňování, ale i nástupu tržní ekonomiky, kdy armáda neměla na svůj sbor potřebné prostředky a oni si museli sami přivydělávat. Nikdy ale nevystupovali v další z ikonických písniček 90. let Go West s anglickou skupinou Pet Shop Boys, byť hudební klip naznačoval, že by mělo jít o jejich společný projekt.
Před osmi lety potkalo Alexandrovce neštěstí. Armádní letoun Tupolev Tu-154, kterým 25. prosince 2016 letěli na vystoupení do syrského Aleppa, se zřítil krátce po mezipřistání v Soči do Černého moře. Nikdo z téměř 100 cestujících na jeho palubě nepřežil, trosky se našly v hloubce 50 - 70 m přibližně 6 km od pobřeží. Sice se jednalo o už starší letoun z roku 1983, který byl po generální opravě dva roky před nehodou, oficiální závěr vyšetřování zněl „chyba pilota“.
Na tragédii reagoval Putin vyhlášením státního smutku a zadal armádě obnovu souboru jako jeden z prioritních úkolů. Když byl vyhlášen konkurz na doplnění míst, přihlásilo se na 300 zájemců. Už dva měsíce po tragédii vystupovali znovuzrození Alexandrovci přímo v Kremlu , kde jim prezident blahopřál k tomu, jak opět dokázali „moc a velikost neporazitelné a legendární velké armády velké země“.
Doménou Alexandrovců je mužský čtyřhlasý zpěv založen především na basech a barytonech, což má maximalizovat účinek na posluchače. Dle osobního svědectví některých diváků, kteří navštívili jejich české koncerty, se jim při plném nasazení sboru dělalo chvílemi až mdlo.
Pro další informace:
