Článek
Catherine Livermorová z Liverpoolu nosila celý život na klíčích speciální přívěšek s lodí mezi ledovci. Až po její smrti se při přebírání pozůstalosti zjistilo, že šlo o bronzovou medaili právě z Carpathie. A že by správně měla mít doma ještě jednu.
Vyznamenání totiž dostali oba její rodiče ještě předtím, než uzavřeli sňatek. Poznali se při službě v posádce Carpathie. Na její palubě byli i v osudnou noc na 15.4.1912, kdy jejich radiotelegrafista zachytil volání o pomoc z nejrychlejší a zdánlivě i nejbezpečnější zaoceánské lodě, jaká do té doby brázdila světová moře.
Jenže stačil nešťastný střet s ledovcem, aby Titanic nejenže nedokončil svou „panenskou“ plavbu, ale navíc skončil na mořském dně, a to včetně 1500 pasažérů a zaměstnanců.

Zachránění z Titaniku na palubě Carpathie
Pro posádku Carpathie začal boj s časem, aby dopluli na místo tragédie co nejdřív a podařilo se jim zachránit z ledovci posetého moře alespoň část přeživších. Nakonec jich bylo 705.
Důvodem, proč dalších 1500 cestujících a členů posádky Titaniku zahynulo, byl nedostatek záchranných člunů, ale i selekce pasažérů, kteří se do nich dostali. Zatímco z 1. třídy se zachránily 2/3 cestujících, ze 3. třídy nepřežily 3/4, pro které tak skončil sen o životě v novém světě.

Dav čekající v newyorském přístavu na příjezd Carpathie s přeživšími z Titaniku
Na palubě Carpathie už na ty, co měli štěstí, čekaly deky a horký čaj, který jim kromě dalších stewardek podávala i šestadvacetiletá Julie Červenková. Rodačka z dnešního Slovenska odešla šest let předtím do Ameriky. Stejně jako řadu dalších obyvatel někdejších Horních Uher ji zlákala vidina nadějnější budoucnosti a dobrého výdělku, se kterým by se za čas mohla vrátit domů. Ostatně, do světa se tak vydala i její starší sestra Adela, takže Julie neodcházela do úplného neznáma.
Julie musela nejprve pochytit základy angličtiny, aby si mohla sehnat slušnou práci. Takové kurzy pořádala pro přistěhovalkyně mimo jiné ženská křesťanská organizace YWCA. Julii se podařilo získat poměrně brzy místo - byla jednou ze stálých stewardek na lodích společnosti Cunard. Shodou okolností se tak stala i přímou účastnicí jedné z největších námořních katastrof moderní doby - potopení Titaniku.

Pamětní medaile pro posádku RMS Carpathia
Služba na Carpathii se jí ale stala osudnou ještě z jednoho důvodu. Krásky s výraznýma očima a hustými vlasy si povšiml o něco starší anglický číšník, dvaatřicetiletý Vernon Livermore, a začal se jí dvořit. Zda to bylo ještě před zkázou Titanicu, nebo až po ní, to už se amatérskému badateli Pavlu Horňákovi z Košic, nepodařilo zjistit.
Naopak díky jeho výzkumu víme, že měl pár rok po zkáze Titaniku svatbu a na začátku první světové války se jim narodilo jediné dítě - dcera Catherine, které doma říkali familiárně „Kit“. Julie se rozhodla, že už zůstane v domácnosti a spolu s Vernonem si pro další život zvolili řadový domek v Liverpoolu, hned vedle sestry Adely. I ta si vzala za muže Brita a ani jedna ze sester se už do rodné Nitry nevrátila.
Vernon se spolu se švagrem plavili dál, jen místo Carpathie přešli na Lusitanii, což byla pro společnost Cunard v té době její největší pýcha. Jenže to se jim také málem stalo osudným. Jejich loď byla v roce 1915 zasažena 18 kilometrů od irského pobřeží německým torpédem a během necelé půl hodiny se potopila. Oba muži měli štěstí, že přežili - na rozdíl od dalších 1200 pasažérů a členů posádky.
Podobně neslavně nakonec skončila v roce 1918 i Carpathia, kterou pro změnu torpédovala německá ponorka U-55.

Hrob rodiny Livermore v Liverpoolu
Julie zemřela v roce 1961, manžel Vernon ji přežil o tři roky. Jejich dcera, která se nevdala a neměla potomky, pomyslně uzavřela milostný příběh ve stínu ledovce svou smrtí v roce 2004. Pod jejím jménem se na společném rodinném náhrobku na liverpoolském hřbitově West Derby vyjímají slova, která by tu málokdo čekal. Maďarské „családom karjaiban“ je posledním pozdravem do země původu a znamená „v náručí rodiny“.
Pro další informace: