Článek
Na knihách francouzského spisovatele Bernarda Miniera, které díky výborným překladům Jiřího Žáka vycházejí celkem svižně krátce po originálu i u nás, je znát, že sám má hodně načteno a vyzná se v literatuře i za hranicemi země galského kohouta.
Jeho zatím osmidílná série románů s detektivní zápletkou, kde je ústřední postavou stárnoucí detektiv Martin Servaz s malým synem, ke kterému přišel „jako slepý k houslím“, představuje solidní porci napětí prošpikovanou hororovými odkazy.
V nemocnici žádá muž umírající na rakovinu kněze, aby odvezl jeho někdejšímu zaměstnavateli obálku. Vzápětí sám umírá za nevyjasněných okolností, které ale spolu s dalšími úmrtími osob z filmové branže odkazujícími k hororům, už tvoří kostru případu, do kterého se pouští Martin se svými věrnými spolupracovníky Vincentem a Samirou.
Mezitím míří studentka filmové vědy Judith do osamělého sídla kdysi úspěšného režiséra hororů Morbuse Delacroix. Jeho pozvání ji překvapí, protože slavný režisér kultovních filmů se po neuvedení svého posledního díla vinou skandálu uzavřel před světem a s nikým nechce komunikovat.
Judith už cestou naráží na varovné signály - od nápisu na zrcadle na benzínce, přes kříž se svými iniciálami vyřezaný do kůry stromu na odbočce k Delacoixovu sídlu, až po setkání s manželkou režiséra doprovázenou mohutnými černými psy. Ale dívka má jisté tajemství, proč potřebuje s Morbusem mluvit, takže se rozhodne varování nedbat a v domě zůstává.
Kněz mezitím dopraví obálku na odlehlý poloostrov do Bretaně a sám je šokovaný tím, jak její obsah na adresáta působí. Díky útěku přes balvany zalévanými přílivem si na poslední chvíli zachrání život, jeho hostitel totiž vzápětí svůj zámek na útesu zapaluje a sám se vrhá z věže do vln.
Že vám to připomíná všechna klišé hororových filmů? Naštěstí s nimi Minier pracuje jen v prvním plánu. Druhý a hlubší - jak už je u autora zvykem - jde víc po linii vyšetřování „nadpřirozených“ úmrtí a mimoto řeší i pracovní a vztahové vazby hrdinů.
Nechybí výlet do psychologie, tentokrát spíš do psychiatrie, kdy se seznamujeme s pojmem apofenie. Jde o stav, kdy je lidský mozek tak výkonný, až to sám přehání. Člověk pak vidí spojitosti i tam, kde nejsou. Vlivem apofenie je obsedantní fascinace části veřejnosti skrytým významem, fantaziemi o obrovských tajných spiknutích řízených mocnými, kdy je možné je demaskovat jen pouhým surfováním na vyhledávačích a procházením diskuzí na internetových fórech…
Kromě domovského Toulouse a již zmíněného bretaňského pobřeží probíhá tentokrát část vyšetřování i v Paříži, o níž pařížský občan Minier prohlašuje, že je „Rubikovou kostkou pro motoristy“. I tak se podaří Martinovi a Vincentovi s pomocí pařížského kolegy proniknout do jinak uzavřených kruhů kulturní smetánky, ale pro tým to bude mít neblahé důsledky.
V příběhu, který se uzavírá spektakulárním závěrem, je prostor i pro Martinovo osobní váhání nad budoucností, kde stále častěji proráží myšlenka na opuštění policejního sboru, aby mohl víc času věnovat synovi. Jenže to vypadá, že teď bude mít úplně jiné starosti, protože ten, kdo mu v závěru zvoní u dveří, možná vychýlí jeho život úplně jiným směrem.
Na samém konci knihy pak místo rejstříku najdete obsáhlý seznam 150 filmových hororů napříč desetiletími, jak jej Bernard Minier sestavil a dle svých slov i v rámci přípravy na psaní Oka shlédl stylově vždy mezi 21. a 1. hodinou v noci.
Pokud jste s Martinem Servazem zatím neměli tu čest, vždy se můžete vrátit na začátek - ať už knižní série dostupné i ve formě audioknih, nebo prostřednictvím seriálu Glacé (Mráz (2016) | Recenze - Uživatelské | ČSFD.cz (csfd.cz) , která je k dispozici na Netflixu.
Více informací najdete:
