Článek
Přesně tak působí na diváka nejnovější snímek oceňovaného scénáristy a režiséra Bohdana Slámy nazvaný Sucho, který právě vstoupil do českých kin.
Jeden z nich má hektary, kde pěstuje všechno progresivně s pomocí techniky a chemie, druhý v jeho těsném sousedství pracuje na malém hospodářství s nemnoha zvířaty, bez elektřiny a mobilů, protože mu nic moderního nesmí do domu. Oba žijí na jedné jihomoravské vesnici, ale každý v úplně jiném světě.
Filmy režiséra Bohdana Slámy nejsou řehtačkou na první dobrou, ale vyplatí se na ně chodit. Pokaždé totiž nasvítí svět, který zdánlivě známe, z úplně jiného úhlu a donutí nás začít přemýšlet jinak.
Sucho psal Bohdan Sláma v době covidového lockdownu, kdy se konečně mohl naplno věnovat tématu, jak ovlivňujeme krajinu, jak krajina ovlivňuje nás a jak se to propisuje do vztahů mezi lidmi.
Na elektronických vahách na milimetr přesné herecké výkony hereckého ansámblu, kterému vévodí mladá herečka Dorota Šlejerová v roli pubertální, revoltou zmítané dcery Martina Pechláta a Magdaleny Borové dokazují, že dobré obsazení je alfou a omegou skvělého filmu.
Jednu z klíčových rolí - rodového despotu a místní verzi agrobarona, kterého za všechno zlé dohnaly boží mlýny už na zemi - ztvárnil výborně minimalistický Bolek Polívka. Své repliky cedí jen přes půl obličeje ochrnutého po mrtvici, ale s takovým cynismem, že byste ho nejraději okamžitě shodili z jeho vytuněného elektrického vozíčku.
Neméně skvělý je i civilně hrající Marek Daniel, na hony vzdálený Tondovi Blaníkovi. Jeho Viktor má do životního vítěze hodně daleko - neustále schazovaný otcem, hledající cestu k synovi z minulého manželství, pořád hasící průšvihy v agropodniku, který vlastně řídí jen ze strachu z dominantního otce a odreagovávajícího se v kostýmu obecní verze Michala Tučného říznutého pozlaceným Marlboro Manem, je vlastně životním outsiderem. Přesto je jeho postava jednou z vítězů celého příběhu, když se rozhodne své podnikání radikálně překopat a navázat i zpřetrhané vztahové nitky.
O tom, že Magdalena Borová patří k nejtalentovanějším herečkám své generace, není ani v Suchu třeba pochybovat. Její udřená matka a manželka, která by si zasloužila trochu štěstí a paradoxně ho najde ve svém odcházení, pro něž si vybere netradiční, a přitom naprosto přirozené prostředí, je další z jejích silných postav s jednoznačnou aspirací na Českého lva.
Trochu slabošský, ale postupně sílící je i „Romeo“ Tomase Seana Pšeničky, který by rád revoltoval, ale škraloup civilizace se mu nedaří tak snadno prorazit. Přesto i on patří paradoxně k vítězům v naději, že s unavenou a otrávenou krajinou to ještě přece jen dopadne dobře - stejně jako s jeho vztahem k místní „Julii“.
Filmový plakát ke snímku Sucho
Speciální pozornost by měla mířit na představitelku malé Majdy, která na sebe bere naprosto nedětský díl zodpovědnosti v péči o svou odcházející maminku, a přitom je schopná uvažovat racionálněji, než její snící otec či revoltující starší sestra.
Výborná kamera Diviše Marka si pohrává s jednotlivými scenériemi a dotváří celkové poselství filmu, že nemusíme být králi světa co do počtu majetku, ale o to víc záleží na tom, kolik se vejde do srdce a do svědomí. Záběr na mrtvé včely či vodu bez užitku protékající mezi stvoly uschlých slunečnic či kukuřice patří k nejsilnějším, jaké se v poslední době na filmovém plátně u nás objevily. Právě ty bych povinně doporučila všem, kteří si myslí, že zemědělství je jen o výkonu a přírodu lze beztrestně znásilňovat.
Pokud si při návštěvě kina chcete odpočinout a případně se od srdce zasmát, raději pokračuje ve volbě programu dál. Bohdan Sláma je totiž režisér, který točí pro diváky, co si nenechávají mozek ani emoce v předsálí. Sama se považuji za celkem okoralého diváka, ale tentokrát jsem odcházela se slzami v očích a s pocitem naděje v srdci.
