Článek
Přitom se francouzký historik klidně mohl inspirovat i jinde. Kromě Olympie se ve starém Řecku ještě pravidelně pořádaly jednou za 4 roky Pýthické hry v Delfách, a v polovičním intervalu Isthymické či Nemejské hry u Korinthu. Dnes je dohromady označujeme jako panhelenské hry.
Jejich hlavním cílem nebyly výhradně závody, ale především oslava řeckých božstev. V případě Olympie to byl sám vládce bohů Zeus a jeho manželka Hera, kterým se první a poslední den her obětovalo 100 volů. Dělo se tak v chrámu, před největší „zlatou“ Diovou sochou vyrobenou Feidiem, kterou součastníci považovali za jeden ze 7 divů světa.
Zbytky Diova chrámu v Olympii
Už tehdy potřebovala Olympiáda vlivné sponzory. V roce 12 před Kristem k nim patřil i jistý král Herodes z Judeje, který se později „proslavil“ v biblickém Novém zákonu.
V té době už byly Olympijské hry zavedený podnik, poprvé se totiž konaly v roce 776 před naším letopočtem. Do malé vesnice ve východním Řecku, kde obvykle žilo jen pár set stálých obyvatel, přicestovalo jednou za 4 roky na 5 dnů tisíce lidí z celého Řecka a později i z celé Římské říše.
Svobodní muži a v juniorských kategoriích i chlapci mohli zastupovat své domovské město v některé z 20 disciplín - od běhu ve zbroji, přes vrhání oštěpem či diskem až po zápas a řízení spřežení.
Historický stadion v Olympii měl pro nás možná překvapivý tvar
Vrcholnou disciplínou byl běh na délku 1 stadionu (190 m). Jeho vítěz získal olivový věnec a byl považován za hrdinu celých her. Dostalo se mu velkých poct, zejména ve městě, které reprezentoval.
Ideálem starých Řeků a později i Římanů byla kalokagatia - harmonický rozvoj nejen těla utuženého tréninkem, ale také síla ducha podpořená studiem filozofie či politiky nebo návštěvou divadelních přestavení.
Každý svobodný Řek (nikoliv otrok) měl být platným občanem své „polis“ - městského státu. A to často znamenalo pomáhat i při jeho obraně. Proto chlapci už od dětských let trénovali během studia v gymnáziu také z dnešního pohledu sportovní disciplíny jako boj, hod, běh či umění ovládat dvojspřeží či dokonce čtyřspřeží.
Když už jsme u závodů s koňmi, to byla jediná disciplína, kde se mohly oficiálně účastnit i ženy, ať už coby majitelky nebo trenérky spřežení. První známou vítězkou se stala spartská princezna Kyniska, která vyhrála se svým čtyřspřežím v roce 396 před Kristem. Nic překvapivého, v bojovné Spartě se dbalo na trénování těla i u dívek, aby mohly později rodit schopné syny, budoucí udatné bojovníky.
Jinak byly Olympijské hry spíš mužskou záležitostí i v případě diváků. Vdané ženy nesměly do obecenstva dokonce pod pohrůžkou trestu smrti, nad svobodnými dívkami se přimhouřilo oko.
Vizualizace antické Olympie
Díky rozsáhlému archeologickému výzkumu, který běží v Olympii bezmála 200 let, dnes víme nejen, kde byl stadion, kde chrám a jak město fungovalo, ale z písemných pramenů máme potvrzeno, že ani tehdy se vždy nehrálo fair play.
Zvlášť křiklavým byl případ nechvalně známého římského císaře Nera. Ačkoliv při závodu se spřežením spadl, trojice rozhodčích ho prohlásila za vítěze. Po smrti císaře byl sporný výsledek ale anulován a rozhodčí museli odevzdat odměny, které od Nerona tehdy dostali.
Konec antických Olympijských her nastal ve 4. století, kdy byli stáří bohové vystřídáni křesťanstvím. Na hry se ale nezapomnělo, jen si musely počkat na své znovuvzkříšení až do roku 1896.
A pokud vás zajímá, jak to bylo se slavným olympijským mírem, musím vás zklamat. Zákaz válčení se vztahovat čistě jen na Olympii, kde se potkávali zástupci znesvářených měst, a pak na cestu do ní a z ní. Ale ani to se na 100% nedodržovalo.
Pro další informace:
Ideální je osobní návštěva Olympie
ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Vzkříšení Olympie,. 2. vyd. Praha: Knižní klub, 2003
