Článek
S příchodem listopadu už to zase začíná - hon na peněženku. V obchodech se objevují první čokoládové kolekce, vánoční katalogy, ozdoby a světýlka na stromeček a varianty více-méně nezbytných dárků tipu: „pro pratetu Růženu vezměte kazetu se sprchovým gelem nebo kolekci čajů“.
Jenže zatímco pro své nejbližší už máme alespoň v hlavě dárky vybrané, jen se musíme dostat k tomu, abychom je opatřili, zabalili a propašovali v příhodnou chvíli pod stromeček, jsou tu i prosby o dárky „navíc“.
Aby nevznikla mýlka, rozhodně nejsem majitelem okoralého srdce, který chodí světem, aniž by si všímal potřebných. Jen si prostě projekty, kde ráda pomůžu, vybírám s rozmyslem a po ověření, že jde o solidní věc.
Na druhou stranu chápu řadu nadací a institucí, že se snaží využít období rozjitřených nálad, aby přiměly veřejnost „pustit nějakou korunu“ ve prospěch jejich klientů. Jedna věc jsou zvonky Armády spásy v ulicích, charitativní vánoční jarmark ve škole, kasička Českého červeného kříže pod vánočním stromkem na náměstí nebo Ježíškova vnoučata Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata (rozhlas.cz), ale pak je tu celá řada nevyžádaných výzev a proseb.
Občas se s manželem a přáteli trumfujeme, která nadace nebo spolek nám co pěkného posílají, jen abychom nezapomněli přispět na jejich bohulibé snažení. Tu vykoukne z obálky malované přání, tam vypadne propiska nebo mapa světa, kde ta která bohulibá organizace působí.
Sem tam přijde rukodělný výrobek nebo taška s logem nadace. Odesílatelé počítají s tím, že vám bude trapné jim zásilku po rozbalení vracet a raději přisypete na jejich účet něco z vašich penízků.
Přiznám se, že přesně takovou charitu nemám ráda. Kromě toho, že mi pořád vrtá hlavou, kde podobné organizace berou mou adresu, když jsem jim ji nikdy nepředala, se mi každoročně vrací vzpomínka na případ, který jsem před lety - coby začínající novinářka - pomáhala rozplést.
Na vchodových dveřích paneláku se nám tehdy objevil vzkaz, že jistá nepříliš specifikovaná nadace prosí o zaslání peněz na uvedený účet, aby z nich mohla nakoupit dárky do dětského domova. Žádný podpis, žádné další informace.
Když jsem volala do uvedeného dětského domova, nikdo o sbírce nic netušil. Na radu šéfredaktora jsem vyzkoušela uvedenou banku, kde byl účet veden, a ejhle - on to byl soukromý účet. Následovala cesta na Policii ČR, kam jsme z redakce leták předali, a pak nějakou dobu nic. Tedy až do jara, kdy jsem kolem Velikonoc byla pozvána na výslech. Postupně jsem se dozvěděla, že dotyčný „dobrodinec“ si hodlal přilepšit ve jménu dětí bez rodin a udělat si „štědrého Ježíška“ s pomocí útlocitných spoluobčanů. Naštěstí se mu to nepovedlo. Tuším, že tenkrát jeho iniciativu „ocenil“ soud podmínkou.
Je otázkou, kolik podobných vykuků může fungovat i dneska a zintenzivnit svoje snažení právě v adventním čase. Vypátrali jsme, kdo stojí za podezřelou charitou z Ostravy - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)
Snad - s ohledem na ceny poštovného - letos bude nevyžádaných balíčků o něco méně a třeba si i lidé dají víc záležet při úvahách, kde jejich dárek opravdu pomůže a ještě navíc udělá radost.
