Článek
Letošní jaro a začátek léta vypadaly pro jižní Moravu celkem slibně. I když se přes zimu žádná velká nadílka sněhu nekonala (odmetala jsem terasu a příjezdovou cestu jen párkrát, ale na sněhuláka před domem to stačilo), byla krajina na jaře celkem zásobená vodou a tudíž i zelená.
Perfektním „lakmusovým papírkem“ je louka, kam chodíme venčit psa. Pokud máme po ránu mokré boty nebo musíme sáhnout po gumovkách, vlhkost v přírodě je dostačující. Až do konce května navíc měla sytě zelenou barvu a trávy bylo do půlky stehen dospělého člověka. Nebývá to zvykem, v posledních letech se na první sena muselo čekat dlouho a úroda zimního krmení pro koně a krávy byla chabá.
Na druhou stranu, můžeme být rádi, že už za námi není pole, které bralo mnohem hůř případné přívalové deště. Víme o tom své. Týden jsme bydleli v novostavbě, když se k nám po vydatné přeháňce a při ještě nedořešeném odvodu dešťovky vydala voda z pole řádně dohuštěná bahnem „na návštěvu“, francouzskými dveřmi přímo do obýváku. A to jsme si mohli gratulovat, že nemáme jako sousedi suterén s garáží - je to vyplavilo ještě hůř.
Od první letošní senoseče ne a ne pořádně zapršet. Jediné, co se teď na suché louce drží, je sem tam vojtěška s nepatrným dotekem divizen a tu a tam nějaké čekanky. Ale stačí, aby jen trochu zapršelo a zdálky žlutá louka se během pár dnů zazelená. Sice už to není ten sytý odstín jako na jaře, ale je.
Dokud jsem bydlela ve městě, nikdy jsem tak změny v přírodě nevnímala. Teď je vidím prakticky denně před očima a naučilo mne to chovat se jinak - šetřit vodou, zalévat jen to nejnutnější a pokaždé, když zaprší, si nestěžovat, ale naopak říkat „zaplať panbůh za každou kapku.“
Jestli mne něco mrzí, tak vysychání lesní studánky, ke které si léta chodili lidé z okolí pro výbornou pitnou vodu. Tady se sešel fenomén sucha s kůrovcovou kalamitou, která bohužel postihla i lesy na jižním okraji Moravského krasu a sebrala veškerou ochranu vzrostlých stromů lesní půdě, která teď neudrží tolik vody jako dřív. Tam, kde zurčíval silný pramen, se teď ozývá jen kapání jednotlivých kapek a hrníčky připravené na pařezu pro žíznivé pocestné se plní jen při velké trpělivosti.
Snad se z obnovou lesa (malé borovičky a buky už utěšeně poporůstají) vrátí i schopnost udržení vody v krajině. Protože bez ní by tu žádný život nebyl - pro stromy, pro zvířata a ani pro lidi.
Jak se projevuje sucho jinde si poslechněte:
a
