Článek
Ten příběh krále, kterému jeho vlastní bratr usiluje o majetek, známe důvěrně nejpozději od Shakespearova Hamleta, i když jeho první stopa je patrná hned v kainoabelovském sporu popsaném už v biblickém Starém zákonu.
Čili zápletka není nijak objevná, ovšem provedení má naštěstí všechny znaky originálně namíchaného koktejlu, kde nechybí kouzla, intriky, trochu nedorozumění, ale hlavně pravá láska, a taky něco sladkého pečení.
Ušlechtilý král Ladislav má krásnou, ale poněkud umanutou dceru Aničku. Právě mu dorostla do věku na vdávání, jenže o svatebních šatech nechce ani slyšet. Je přesvědčená, že žádná láska prostě neexistuje a je to jen povídačka, která ji má dostat „do chomoutu“.
To Ladislavův proradný bratr Arpád má jiné cíle. Rád by si uloupl podstatně větší díl na moci, než mu zatím v království přináleží. Proto se spřáhne s čarodějem Lábem, kterému se podaří zaklít panovníka do podoby majestátního orla.
Díky královu „zmizení“ se Arpád může ujmout osiřelého království a ruku neteře, které se potřebuje zbavit, nabízí v rámci dobrých mezinárodních vztahů sousednímu králi Bojoslavovi. Anna s ním ale nechce mít nic společného, a tak se spolu s pekařem Ondřejem vydává do lesů za čarodějem, který byl katalyzátorem její situace.
V patách mají zbrojnošskou dvojku „Pata a Mata“. Ti na vlastní brnění okusí, že není radno podceňovat princeznu, je-li ozbrojena pánvičkou. Inspirace Locikou z disneovky Na vlásku tu naštěstí nijak neruší. Naopak dokonale slouží „bitevní“ situaci pojaté ve smyslu záchrany ostatních zúčastněných, protože na nositelku korunky si zbrojnoši přece jen troufnou s menším zápalem než na poddaného či zástupce opeřenců. Zbraň zvolená z nabídky „co chýše dala“ je tedy naprosto v logice situace.
Námět zpracovaný scénáristkou a spisovatelkou Hanou Lasicovou převedl na obrazovku režisér Tomáš Jančo, pro kterého je to po seriálech první samostatný větší projekt. Šťastnou ruku prokázal při obsazování ústřední dvojice princezny Chiarou Mederovou i pekaře Martinem Klinčúchem, mezi kterými je zřetelná chemie, co proniká přes obrazovku až k divákovi.
Ovšem mnohem výraznější jsou oba záporáci - jak Arpád Ĺuboše Kostolného, tak i Alexander Bárta v roli babojagového černokněžníka, který si projde razantní transformací mysli. Mimochodem v Bártově případě jde o jeho vůbec první pohádkovou postavu a zároveň dokonalé herecké chameleonství. Zvlášť to vynikne v porovnání s nedávno také v České televizi uváděnou kriminální minisérií Válka policajtů, kde precizně vykreslil postavu rozháraného východoslovenského vyšetřovatele z divokých slovenských „devadesátek“.
Česká zastoupení v podobě Jiřího Budaře coby krále Ladislava a Michala Isteníka jako Bojoslava nejsou příliš výrazná, ale svůj význam pro děj mají.
Co český divák speciálně ocení, jsou pro něj neokoukané lokace ze slovenské přírody i hrady Bojnice a Červený Kameň. Bez zajímavosti není ani fakt, že tři natáčecí dny strávil koprodukční slovensko-český štáb také u nás, na hradě Buchlov.
Spolu s předloňskými Třemi dukáty hodnotím Největší zázrak jako moderní a přitom poctivě odvedenou pohádkovou podívanou zpoza řeky Moravy. Jen mi poněkud uniká, proč byl její název z původního Čáry-máry srozumitelného i v češtině přeložený právě jako Největší zázrak.
P.s. Hodnocení napsáno podle původní slovenské verze. Sama se nechám překvapit, kam pohádku případně posune český dabing.
Pro další informace:
