Článek
Kdo si alespoň trochu pamatuje časy společného státu, tomu po doznění české hymny Kde domov můj patrně pořád něco chybí. Po něžně melancholických tónech by se přece mělo rozeznít bojovně rozjásané Nad Tatrou sa blýská!
Jenže posledních 32 let si musí každá z republik vystačit jen se svým „kouskem“. Česká zůstává víceméně beze změny, Slováci si tu svou natáhli o druhou sloku. I tak měla donedávna oficiální verze něco lehce pod minutu.
Nejstarší autentický záznam slovenské písně pochází už z roku 1844, kdy ji složil Janko Matúška, byť se jeho autorství definitivně potvrdilo až během 60. let minulého století. Jde o báseň na nápěv lidové Kopala studienku a vznikla jako protest po vyhození slovenského obrozence Ĺudovíta Štúra z katedry česko-slovenské řeči a literatury na evangelickém lyceu v Bratislavě. S ním se rozhodlo odejít i 13 posluchačů, kteří si měli cestou do Levoče notovat právě bojovnou píseň, která později zazněla i během revolučních let 1848-49.
Součástí československé hymny se stala hned po vzniku nové republiky v roce 1918. Původní verze básně má celkem 4 sloky, z nichž se oficiálně používají první dvě.
V loňském roce přišel skladatel a aranžér Oskar Rózsa za svým známým, současným státním tajemníkem slovenského ministerstva kultury Lukášem Machalou s návrhem, že by bylo dobré dát hymně moderní podobu, která by byla víc nacionální.
Za částku 46. 500 euro získal bez výběrového řízení zakázku na takovou úpravu, která byla pod jeho vedením nahrávána a míchána v říjnu loňského roku. Jak Slovenská filharmonie, tak i pěvecké sbory se natáčení zúčastnily bez nároku na honorář.
Výsledek byl - včetně monumentálně laděného obrazového doprovodu - nejprve zveřejněn 1. ledna ráno na YouTube, večer pak v instrumentální verzi zazněl i z obrazovky slovenské státní televize STVR.
Odborníci se shodují, že došlo k výraznému posunu - hymna se radikálně zpomalila až do podoby pochodu za padlé druhy (nová verze je téměř dvojnásob dlouhá oproti původní), rozkošatělá hudba přebíjí srozumitelnost slov a závěr v podání fujary už zní vysloveně jako parodie.
Celkovému dojmu nepomohlo ani vyjádření Oskara Rózsy, který Slovákům v listopadu vzkázal z Londýna, kam se vypravil s Lukášem Machalou za trestně stíhaným extremistou Danym Kolárem/Bombicem, že je mu jedno, kdo si co o nové verzi bude myslet. „Já tu hymnu nedělám pro vás. Vy jste pořád nepochopili, že to není vaše hymna.“
Což je poměrně diskutabilní tvrzení, když podle slovenské ústavy je hymna samozřejmě všech Slováků.
Pro kontext:
