Článek
Do ledna 1990 byly prezidentské projevy Gustáva Husáka sedícího za stolem u hodin jako přes kopírák. Občan se dozvěděl, jak Československo vzkvétá a jak žijeme v asi nejlepší zemi a nejlepším bloku na světě - samozřejmě socialistickém. A že jsme zase o kus blíž zářným komunistickým zítřkům.
Zaznělo to jako šrapnel, když Václav Havel ve svém prvním prezidentském projevu v lednu 1990 nazval věci pravými jména a upozornil Sametovou revolucí rozjuchané obyvatele, že „tato země nevzkvétá“.
O tři roky později dokonce žádný prezidentský projev nebyl a musel zaskakovat tehdejší premiér Václav Klaus. Jemu připadla povinnost přivítat občany v nové, už jen České republice, prezidenta jsme tehdy na nějaký čas neměli. Václav Havel coby hlava Československa rezignoval a jako prezident ČR byl zvolen až v průběhu roku 1993.
Přiznám se, že v časech Václava Klause a zejména Miloše Zemana jsem sice projevy poslouchala, ale tak nějak si z nich nebylo moc co vzít.
Změna přišla v loňském roce, kdy se projev s Petrem Pavlem dostal na uposlouchatelnou délku a zároveň zvěcněl. I jemu se hned při premiéře podařilo hodit do veřejného mínění granát, tentokrát v podobě přijetí eura, s nímž už máme - coby členové EU - pěkných pár let zpoždění.
Motiv eura nechyběl ani letos, kdy získalo vystoupení hlavy státu na dynamice díky tomu, že se nestal jen mluvící hlavou, ale kamery jej zabraly už během příchodu na nádvoří Pražského hradu projasněného slunečními paprsky.
V neméně jasně formulovaných větách upozornil na hlavní problémy, kterým se věnuje i při svých výjezdech do regionů, ale ukázal i fakta, že navzdory spodními proudy rozdmýchávané skepsi jde republika nahoru, daří se zvládat inflaci a mladí lidé vidí perspektivu doma, nikoliv za hranicemi.
Zvlášť potěšil i detail, že se prezident obrátil přímo na nastupující generaci („pokud mne ještě posloucháte“) a připomněl jí, že chodit do školy není jen z povinnosti, ale proto, aby se rozvíjeli a stali se smysluplnou budoucností a nadějí České republiky.
Apelem na zdravý a kritický rozum, nepodléhání dezinformacím a prokazatelným lžím pak Petr Pavel „odstartoval“ volební rok 2025.
Totéž, jen v ještě dynamičtějším stylu, udělal na svých sítích i premiér Petr Fiala, který vsadil na spot sestříhaný tak, aby dostatečně výmluvně ilustroval každé jeho slovo. I on zdůraznil, že lži o tom, jak se v Česku nedaří, jsou postaveny na vodě a ti, kdo je šíří, zpravidla s žádným vlastním smysluplným programem nepřicházejí, naopak mají v plánu jen škodit a brát ohledy na vlastní, případně neevropský prospěch.
Projev lídra opozice Andreje Babiše vypadal jako kopie loňského vystoupení - temný tunel , temné oblečení, nervózní ruce, pochmurný výraz. S ním opakoval všechny nepravdy o neschopné vládě, o tom, kdo zapříčinil inflaci, aniž by opomněl vyviňovat sebe a své ministry, kteří před pěti lety celou spirálu roztočili během covidového období.
Jeho přímočarý „run“ na voliče všech opozičních stran asi neudělal jeho potenciálním koaličním partnerům moc velkou radost, ale vypadá to, že odbržděné ANO hodlá posbírat maximum volebních hlasů, ber kde ber.
V Babišově proslovu už tradičně chyběla slova jako „slušnost“, „hrdost“, „morálka“ či „pravda“, které do slovníku předsedy ANO nikdy nepatřila, ale na to už jsme si během let jeho působení na naší politické scéně asi tak nějak zvykli.
Myslím, že ještě nikdy nebyla čára mezi „světlou“ a „temnou“ stranou narýsována tak zřetelně, jako v letošních novoročních projevech. S malou nadsázkou to lze přirovnat k legendárním Star Wars. Je otázkou, kolik občanů nad tím, co hned 1. ledna zaznělo, bude v příštích měsících přemýšlet, a kdo se nechá nalákat na „koblihy“.
Ostatně, už jsme v téhle situaci byli a rozhodnutí, které tehdy padlo, se s odstupem ukázalo jako ne úplně šťastné, pro některé dokonce likvidační - ať už po stránce majetkové („zaklekávání finančních úřadů“ na živnostníky) a v důsledku i životní. 40.000 zemřelých na covid-19 už se nikdy nebude u volebních uren rozhodovat, komu dá svou důvěru a hlas.
Pro kontext:
