Článek
Dobrý básník musí něco zažít, něco prožít, možná se i pro něco trápit. A asi není náhoda, že většina těch nejlepších odešla příliš brzy.
Když jsem poprvé slyšela písničku „Jericho“, ještě jsem si ji nespojila s nikým konkrétním, ale zaujal mne její vícevrstevnatý text. Později se to opakovalo i u dalších skladeb zpívaných stejným hlasem. To už jsem si začala hledat, kdo to sakra ten David Stypka má být.
Odpověď mi daly hudební ceny Anděl 2017, kde se stal Zpěvákem roku, a zároveň rozhovor, který vedl druhý den s Lucií Výbornou na Radiožurnálu. Skromný skoročtyřicátník tehdy mluvil „jak mu zobák narost“ a přiznával své tápání životem, které mu paradoxně dávalo křídla, aniž by jej svazovala velká očekávání publika. Byl už smířený s tím, že bude dělat muziku jen pro omezený okruh posluchačů někde na youtube nebo v klubech. Právě ta syrová opravdovost bez kalkulu ale zaujala a jeho příznivci se začínali počítat v tisících.
Původně regionální novinář, později grafik a příležitostný muzikant, který se v mládí „otloukl“ na venkovských zábavách, než si řekl, že už ho nebaví hrát cizí písničky, měl paradoxně blok mluvit před lidmi. Proto se „hecl“ a vyzkoušel si „slam poetry“. Improvizace na brněnském pódiu sice neproběhla k jeho naprosté spokojenosti, ale zároveň ho svým způsobem odbrzdila, aby už se neostýchal před mikrofonem.
Postupně poslal svým posluchačům alba „Čaruj“, „Neboj“ a „Dýchej“, jeho písničky se začaly hrát v rádiích a měly stále větší sledovanost na sítích, vypadalo to, že se nakonec hudbou přece jen uživí. Navíc se stal trojnásobným tátou, takže všechno směřovalo k happy-endu.
Ovšem cesty básníků jsou klikaté a v Davidově případě zasáhla zákeřná nemoc, se kterou se pral statečně. Vypadalo to, že když už nevyhraje, alespoň ji zpomalí. Pak ale přišel covid-19, a to už Davidovo oslabené tělo nedalo. Odešel před pěti lety, pár dnů po začátku nového roku.
Pokaždé, když jsem si pak pouštěla jeho písničky, doprovázela jsem to povzdechem, jaká je škoda, že zrovna tenhle chlap už nic dalšího nenapíše.
O to příjemnější šok (včetně slz) přišel, když se před pár měsíci objevila Davidova novinka „Už mě nesou“. Avizovala nové album „Opatruj“, kde se Davidovi spoluhráči z kapely Bandjeez a další kolegové hudebníci, včetně Markéty Irglové nebo Kateřiny Marie Tiché (ta s Bandjeez dnes vystupuje a často zařazuje do svého koncertního setu i Davidovy písničky) postarali o dotažení základů, které stihnul ještě před smrtí nahrát.
A překvapení tím zdaleka neskončila. Už dnes vstupuje do českých kin film „Neboj, dýchej, čaruj“ složený režisérem Danem Svátkem nejen ze záběrů (včetně soukromých) přímo s Davidem, ale i ze svědectví jeho rodiny, kamarádů a muzikantů. Není to žádná teskná tryzna, ale naopak oslava jednoho výjimečného talentu, který dovedl napsat krásnou báseň o úplně prostých věcech.
„David ty texty nepsal, on je žil,“ zazní v opožděném portrétu největšího básníka tvořícího v češtině ve 21. století. Jen škoda, že se ještě nedostal do čítanek, ale nikdy není pozdě.
Snad si ho studenti najdou sami a zanotují si třeba z písničky „Mňam“:
„Můžeš tu být vším,
čím jsi vždycky chtěla být
- vodou, párou, duhou.
Tady můžeš cokoliv,
tady chyby nebolí,
můžeš tu být tím vším…“
David
Pro další informace:
