Článek
Těmi hodinami je míněn velký ciferník s římskými číslicemi, který zdobí roh domu naproti Ústavnímu soudu. Nejsou tu odjakživa, ale až od roku 1992, kdy je sem - coby reklamu na svůj podnik - nechal připevnit majitel bývalého řeznictví.
V roce 2019 prošly hodiny náročnou rekonstrukcí, a dokonce dostaly navíc jednu raritu. Na ručičce směřující do křižovatky sedí drobná soška „Adama Čekače“ od sochaře Václava Sigursona Kostohryze, který nedávno nechal „přistát“ i dva malé bronzové mimozemšťany na schodech brněnské Hvězdárny. Jeho Čekač je prý tichým společníkem pro ty, kterým se protějšek opozdí.
Hodiny na budově, před kterou je každou chvíli stánek nebo vystoupení pouličních hudebníků
Jen pár kroků odtud je pamětní deska skladatele Bedřicha Smetany, který na zdejší adrese pobýval při svém brněnském pobytu v roce 1873. Vystupoval tehdy v nedalekém Besedním domě, kde hrál na klavír a dirigoval na koncertě k poctě 100. výročí narození Josefa Jungmanna.
Tehdy ještě Smetana z okna svého dočasného ubytování neměl výhled na monumentální budovu Moravského zemského sněmu, která se ve velkorysém novorenesančním stylu začala stavět až o dva roky později.
Slavnostní otevření se odehrálo v roce 1878 a v honosně vyzdobených prostorách zasedali poslanci rozděleni do tří kurií: 30 zástupců velkostatkářů, 37 poslanců měst, obchodních a živnostenských komor a 31 zástupců venkovských obcí. Celé jedno patro také nově zabíral Moravský zemský archiv. Poslední řádné zasedání sněmu se odehrálo v únoru 1914.
V současnosti je nepřehlédnutelná budova domovem Ústavního soudu České republiky. Ve výjimečných případech si jej lze prohlédnout i jako turista, třeba při akce Open house Brno, ale vždy je třeba se předem zaregistrovat.
Dominantní budova Moravského zemského sněmu krátce po dokončení
Na „Čáře“ se křižují hned několikery koleje a aktuálně (během letních výluk se to může měnit) se tu potkávají tramvaje linek 3,4,5,6,11 a 12. Výjimkou je linka 9, která „lízne“ největší dopravní uzel jen po kraji Moravského náměstí, ale při přestupu stačí ujít doslova pár kroků, abyste se ocitli na nástupištích ostatních tramvají.
A to ještě „za rohem“ v Brandlově ulici stojí trolejbusové linky 32,34 a 36, takže se odtud dostanete pohodlně opravdu po celém Brně. Daní za velký dopravní uzel je totální zadrátovanost kilometry vedení po všech přilehlých ulicích, které se vám dostane do zorného pole, kdykoliv zvednete hlavu.
Joštova ulice - pohled k Moravskému náměstí a kostelu sv. Tomáše
Nespornými dominantami korunujícími „Čáru“ jsou bílý a červený kostel. Bílým je míněn římskokatolický kostel sv. Tomáše. Založil jej - spolu s řádem augustiniánů - bratr císaře Karla IV. a moravský markrabě Jan Jindřich.
Ten měl sice původně vládnout v Tyrolsku, kam ho jeho otec Jan Lucemburský poslal coby manžela dědičky země Markéty zvané Pyskaté (prý podle nápadně velkého rtu). Manželství to bylo spíš trpěné, než se Markéta rozhodla svého urozeného muže definitivně vyhnat. Janu Jindřichovi to ani přes mezinárodní ostudu ale moc nevadilo, usadil se v Brně a spokojeně tu kromě kostela, kde je i pohřben, založil se svými syny moravskou větev Lucemburků, z nichž nejslavnější byl jeho syn Jošt.
Bílý kostel sv. Tomáše
Současná podoba kostela je ale o dost mladší - dnešní barokní trojlodní podobu získal sv. Tomáš až po 30. leté válce, ve druhé polovině 17. století.
Součástí cenného dědictví minulosti uchovávaného po staletí v kostele sv. Tomáše bylo i brněnské „palladium“ - obraz černé Panny Marie Svatotomské, které podle legendy vytvořil sv. Lukáš a kostelu jej věnoval císař Karel IV. prostřednictvím svého bratra Jana Jindřicha. Navíc ho „vylepšil“ relikvií v podobě kousku závoje Panny Marie údajně potřísněné Kristovou krví, která je zasazena do medailonku na krku světice. Dnes je byzantská ikona v majetku baziliky na Starém Brně.
Před několika lety „zaparkoval dočasně“ před červeným kostelem růžový tank, který zval na výstavu do nedaleké Moravské galerie
Na opačném konci Joštovy ulice, v sousedství Janáčkovy akademie múzických umění a dvou fakult Masarykovy univerzity (lékařské a sociálních studií), se vypíná červený kostel.
Impozantní, 50 metrů vysoká věž a severoněmecká gotická podoba z režných cihel napovídají, že se jedná o chrám evangelický, což potvrzuje i jeho poměrně strohé vybavení interiéru. Vše ale nahrazuje mimořádná akustika, která se často využívá při koncertech.
Původně nechali červený kostel postavit brněnští evangelíci německé národnosti, ale po roce 1945 jej převzala Československá církev evangelická. V té době se také z Kristova kostela stal svatostánek pojmenovaný po Janu Amosi Komenském.
Pro další informace:
