Článek
Naprosto dokonalým případem je jeden z mužů v pozadí Motoristů sobě!, který už si ale řekl (byť patrně napůl žertem) dokonce o post ministra. Richard Chlad má smůlu v tom, že pro něj přišel Listopad 1989 „pozdě“ a stihl se před ním zadat na obě strany.
Díky redaktorovi Ondřeji Stratilíkovi z Aktuálně.cz, kterému se podařilo objevit schválenou přihlášku do KSČ se před námi objevuje obraz muže, kterého si představuji jako kombinaci uvědomělého diskžokeje DJ Arnoštka z Vorlova filmu Kouř a Richarda (čistá shoda jmen?), veksláckého kápa z legendárního filmu Bony a klid.
Po studiích na ekonomické škole totiž nastoupil do hotelu Tatran /dříve Juliš/ na Václavském náměstí, kde se dle vlastních slov z přihlášky do KSČ „ihned zapojil do stranické i svazácké práce, a to nejen na provozovně, ale i v rámci závodu, kde jsem začal vykonávat funkci ideologa a zároveň místopředsedy při CZV SSM RaJ 1, kterou vykonávám dodnes. Zároveň jsem nastoupil jako lektor politického vzdělávání při CZV KSČ.“
Co ovšem soudruhům opomenul dodat a hrdě se k tomu veřejně přihlásil až mnohem později, bylo, že „podnikat začínal v oblasti dovozu a distribuce zboží. Šlo především o videokazety a digitální hodinky. Na nich podle svých slov už v 80. letech vydělal svůj první milion.“ Tolik citát z wikipedie převzatý z rozhovoru, který vedl Chlad pro iDNES.
Jen pro upřesnění, v 80. letech žádný takový legální obchod neexistoval. Podnikat jste mohli koncem 80. let jako švadlena, čistič koberců, instalatér, opravář televizorů nebo zahradník, případně další rukodělné profese.
Dovoz a vývoz zboží, zvlášť tak „exkluzivního“, jako byly zmíněné hodinky a kazety se zpravidla dost kontroverzním obsahem (mj. porno), případně i videopřehrávače, tvrdě hlídal stát a strana. Proto se s ním nepodnikalo, ale bohapustě kšeftovalo. Mohli jste si je koupit, ale za násobně vyšší částky, než kdybyste mohli legálně vycestovat za železnou oponu a koupit si je tam, kde šlo o naprosto běžné zboží za pár korun.
Ovšem za „západní“ hranici se dostal málokdo, čehož využívali právě „podnikatelé“ typu pana Chlada. Za nějaký ten dárek či procento nebyl větší problém nechat si načerno dovézt právě jím zmiňované zboží, zvlášť pracoval-li někdo jako on v hotelu přímo na Václavském náměstí, kde se ubytovávali zahraniční turisté a v jejich autobusech se dalo leccos provézt za „všimné“ pro celníky. Zmiňovaný film Bony a klid je i po bezmála 40 letech dokonalým „dokumentem“, jak se podle pana Chlada dalo podnikat.
Ostatně, že s takovým „podnikáním“ šla většinou ruku v ruce i vstřícnost v oběma částem bezpečnosti (socialistický předchůdce Policie ČR) - jak veřejné, tak STB. Což u přítele Motoristů nebylo dohledáno - zatím.
Pro další informace:
