Článek
Psal se podzim 2021, Andrej Babiš měl coby vítěz voleb vyjednávat s Milošem Zemanem v Lánech o dalších krocích, které by mohly vést k sestavení jeho vlády, byť předseda ANO neměl většinu, ale místo toho jela z brány zámku speciální sanitka s prezidentem rovnou do Ústřední vojenské nemocnice.
Z převozu pacienta v bezvládném stavu (a je jedno, zda byl v bezvědomí, nebo si podle svého tehdejšího mluvčího, dnes novopečeného člena rady České tiskové kanceláře, Jiřího Ovčáčka si jen zdříml) unikly fotky, které by nechaly chladným jen málokoho. Kvůli mlčení a později mlžení Hradu se rozjela kaskáda spekulací a názorů, mezi kterými tenkrát zarezonoval názor bývalé ministryně a lékařky se specializací na psychiatrii Džamily Stehlíkové. Ta bez příkras zkonstatovala, že Zeman upadl do deliria tremens v důsledku vysazení alkoholu, k jehož oblibě se prezident dlouhodobě veřejně hlásil.
Svým vřelým vztahem k alkoholu a tabáku se Miloš Zeman nikdy netajil
Proti lékařce se tehdy zvedla vlna nevole, jak si mohla dovolit diagnostikovat hlavu státu „od stolu“. Dotyčným kritikům přitom nevadilo, že s podobnými případy má rodačka z někdejšího Sovětského svazu ze své praxe dost bohaté zkušenosti, aby mohla svůj odborný názor vyřknout na základě vystoupení Zemana v nejrůznějších médiích, kde mu moderátoři dávali volnou ruku, aby si vykládal, co chtěl, a v rámci maximálního pohodlí „mluvil“ i držením těla.
Nakonec to po rekonvalescenci hlavy státu dopadlo již zmíněnou žalobou na ochranu osobnosti spojenou s požadavkem na odškodnění 1.000.000 korun, které chtěl Zeman v případě svého vítězství věnovat Fondu ohrožených dětí.
Soud ovšem jeho žalobu zamítl, stejně jako bylo odloženo podání na Policii ČR, jímž se bývalý prezident domáhal prošetření, zda proti němu lékaři Ústřední vojenské nemocnice a politici náhodou nepřipravovali puč, když uvažovali o aktivaci článku 66 Ústavy. Když z toho nic nebylo, vypsal se ze všech svých podezření alespoň v brožované knize Spiknutí: pravda o pokusu odstranit prezidenta ČR, kterou vydalo v roce 2024 jemu nakloněné vydavatelství Olympia.
Džamila Stehlíková
O diagnostice na dálku u Vladimira Putina by se dala napsat celá sáhodlouhá rigorózní práce, ovšem výsledek by byl, že víme, že vlastně nic nevíme. Podle poklepávající nohy, tiků v obličeji či třesoucích se rukou na záznamech natočených před čtyřmi lety mělo ruskému vůdci zbývat sotva pár měsíců života, měl trpět Parkinsonovou nemocí či nejrozmanitějšími druhy rakoviny. Opak je pravdou, Putin stále jezdí po širé Rusi a dokonce už se byl ukázat s Donaldem Trumpem i na Aljašce. Jeho chuti dostat Ukrajinu na kolena žádné zdravotní indispozice nijak nepřekáží. Zatím za zprávy o své diagnostice nikoho k soudu ani nikam jinam neposlal, ale co není, ještě může být.
To současný americký prezident Donald Trump je známý svou vášní podávat žaloby na kdekoho. Snad se mu nedonese, že český vojenský psycholog Daniel Štrobl, který pracoval mj. v Centru pro výzkum stresu, o něm napsal, že „dlouhodobě prokazuje výrazné rysy patologické osobnosti“, což v kombinaci s enormní politickou i vojenskou mocí znamená fatální problém.
Když si Štrobla pozvala do svého pořadu Osobnost Plus moderátorka Bára Tachecí, nebral si servítky, a přesně - na základě Trumpových rysů, vyjádření i pohybů, včetně chůze při veřejných vystoupeních, konstatoval: „Když je někdo narcistní, ještě to není problém, ale Trump trpí takzvaným maligním narcismem. To je soubor čtyř symptomů, které dohromady dávají něco, co Erich Fromm nazval esencí zla.“
Poprvé si toho Štrobl všimnul, když Trump před pěti lety prohrál volby a odmítnul předat důstojně moc vítězi Joe Bidenovi. Pak si lékař začal dohledávat další Trumpova vystoupení a výroky a postupně se před ním začal skládat obrázek nebezpečného člověka, ve kterém se propojuje bipolární porucha s maligním narcismem provázeným bájnou lhavostí a sadismem. To vše korunováno nástupem demence, která se výrazněji začala projevovat během posledního roku - bohužel pro celý svět.
Podle Štrobla sice psychologové mají dodržovat tzv. Goldwaterovo pravidlo, které jim zakazuje diagnostikovat „na ksicht“, ovšem kontruje dalším pravidlem, které přikazuje tuto zásadu porušit, jde-li o veřejný zájem.
Stejně v loňském roce postupovalo několik set psychiatrů a psychologů na Slovensku, kteří podepsali výzvu renomovaných lékařů Jozefa Hašta a Antona Heretika. Ti ji adresovali předsedovi vlády Robertu Ficovi jako reakci na jeho vyjádření i chování, které podle nich vždy mělo sklon k autoritářství, ale výrazně se zhoršilo po atentátu v Handlové.
„Doufáme v možnost korekce Vašeho politického chování, včetně zvážení odchodu z vrcholové politiky,“ apelovali tehdy na Fica, ovšem jejich slova zůstala oslyšena s tím, že jde určitě o snahu opozice ho odstavit.
Na kolik jde v rozhodnutích Roberta Fica setkávat se s Vladimírem Putinem o změnu psychického stavu, je otázkou.
Je s podivem jak se letos karta obrátila, a právě Robert Fico po nedávném přijetí u Donalda Trumpa v jeho resortu na Floridě zmiňoval před evropskými politickými špičkami, jak moc ho znepokojuje Trumpův aktuální zdravotní stav.
Jen podotýkám, že na rozdíl od výše zmiňovaných není Robert Fico psycholog, protože svá studentská léta věnoval právu. A pak, kdo by měl hodnoti zdravotní stav politiků.
Pro další informace:
