Článek
Tipuji, že se na pozicích v krajských úřadech najde hodně pamětníků jak moravských povodní v roce 1997, tak českých v roce 2002. Tenkrát se velká voda řešila „za pochodu“, hodně politiků i odborníků bylo zaskočeno. Přetrvával názor, že žádné povodně už nám nemohou hrozit, když jsme řeky zregulovali a postavili přehrady.
Poslední velké povodně předtím zachytila v červenci 1954 právě dostavěná Slapská přehrada z Vltavské kaskády, což snížilo k naší celospolečenské škodě všeobecnou bdělost.
Mám to „štěstí“, že během moravských povodní jsem byla ještě v Čechách, zatímco při českých už pro změnu na Moravě. Přesto, že jsem osobně nečistila bahno ze zanesených sklepů, mám k oběma osobní vzpomínky.
Rok 1997 jsme sledovali v redakci regionálního deníku z pozice těch, kteří psali o velké vlně solidarity s Moravou, fotili nakládání balené vody, holínek, sava i přikrývek do kamionů vypravených z jihu Čech směr sever Moravy. S jedním dojela kolegyně do Olomouce a vrátila se totálně v šoku, svoje zážitky přirovnávala k fotkám z války.
Nikdy nezapomenu na pozdější vyprávění známého, který jako specialista statik prověřovat domy v Troubkách a musel jejich majitelům sdělovat, které z nich jsou bohužel na demolici.
Moravská ves Troubky po povodni v roce 1997
Začátek povodní 2002 mne paradoxně zastihl na břehu Slapské přehrady, kde jsme pár dnů před nejhorším měli firemní akci na plachetnicích. Ještě jsme s kolegyní cestou z Brna řešily, jestli vůbec proběhne. Stihly jsme to, ale druhý den už byl veškerý pohyb lodí po přehradě zakázaný.
Pak už jsem jen na dálku sledovala transport příbuzné seniory ze záplavové oblasti na jihu Čech do bezpečí. Sanitka s ní byla jedním z posledních vozů, které přejely po novém mostě přes Vltavu. Do svého původního domova už se nikdy nevrátila, ale do konce života už si na nový nezvykla a měla strach pokaždé, když začalo víc pršet.
A v tom je samotná podstata, proč se povodním postavit, jak jen to půjde - aby se podařilo ochránit především lidi a jejich psychickou pohodu, zvlášť pokud jde o ty nejzranitelnější - o děti i seniory.
Nikdy v životě by mě nenapadlo, že zažiju povodně (snad jen) třikrát za život. Tentokrát se není kam přesunout - jsou v Čechách i na Moravě. Nespornou výhodou ale je, že už jsme na ně podstatně víc připravení, zkušenější a za poslední roky i „zocelenější“ dalšími stresy v podobě pandemie covidu-19 nebo války Ruska proti Ukrajině.
Co může být na letošních povodních pozitivního? Pouhý týden před krajskými volbami prověří jak hejtmany, tak celé krajské sbory. Je to nad všechny předvolební kampaně. Kdo obstojí, má nárok, aby jej voliči nechali v úřadu, kdo selže, sám si podepíše výpověď.
Ale v zájmu nás všech si budu přát, aby těch, kteří obstojí, bylo co možná nejvíc. Hodně štěstí nám všem!
