Článek
Andreji Babišovi se musí přiznat jedno, nikdy se nebál nových komunikačních kanálů, ale naopak si je ochočil a přiměl pracovat pro sebe. Legendárním se třeba stal jeho hromadný sběr e-mailů pomocí předvolebních ANOnovin, aby mohl se svými příznivci komunikovat napřímo.
Jako první se také vrhl do neprobádaných hlubin Tik-toku a zjistil, že se mu tam mnohem víc, než vysvětlování své politické strategie vyplatí komunikovat s kohoutem nebo drbat vepře koštětem.
Ani s ostatními formami přímé komunikace si není cizí, jako jeden z prvních si rozjel vlastní podcast a světe div se, ostatní politici ho dříve či později následovali.
Jediné, co Andreji Babišovi nejde ani po 15 letech v politice, je komunikace s novináři. Zvlášť, když hrozí, že od něj budou chtít odpovědi na konkrétní otázky a nenechají ho pracovat jeho oblíbenou metodou „skok od tématu k tématu“.
I proto je na ně vysazený, speciálně, je-li konfrontován s fakty, které buď neví, případně je ani nechce vědět. Je mu totiž jasné, že z většiny takových debat vychází pořádně oslabený. Všeříkající ukázkou bylo jeho rozhodnutí přijít na poslední chvíli do prezidentské debaty, kde pak nebyl schopný rychle reagovat na položenou otázku. Dodnes žije v přesvědčení, že právě to mu prohrálo volby s Petrem Pavlem.
Proto spíš sází na fotky a krátká videa, kde si se širokým úsměvem potřásá rukou tu s prezidentem Macronem, jindy s Robertem Ficem, případně svými voliči.
Pak ale přijde krize, a s jasnou, klidnou a přehlednou komunikací je definitivní konec. Věty typu „někdo v tom březnu přišel s matematickým modelem…a v srpnu nepřišel,“ by se měly vyučovat jako neúspěšné pokusy o krizovou komunikaci, a jen pár týdnů stará hlášení o evakuačních letech z Omnánu/Amánu snad ani netřeba zmiňovat, jsou ještě v čerstvé paměti.
O to víc překvapí mj. zpráva, že kabinet stihl už od prosince zrušit odbor strategické komunikace při Úřadu vlády i Krizový informační tým ministerstva vnitra. Pak jsme ovšem svědky situací, kdy pravá ruka neví, co dělá levá.
Začalo to už přetahovanou o Filipa Turka, zda bude či nebude ministrem a případně čeho, pokračovalo to prohlášeními, kdo nás bude či nebude zastupovat na summinu NATO a naposledy je to případ mlžení kolem „ruského“ zákona o neziskovkách.
Před víkendem měl mít podobu, jak ho prosazovalo duo poslanec Rajchl a Babišova poradkyně Vachatová, aby po čtvrtmiliónové demonstraci na Letné vystoupil ministr spravedlnosti Tejc s tím, že žádný takový zákon nebude, což v průběhu pár hodin „odsřelil“ sám premiér výrokem uveřejněným na svých sítích, že zákon o neziskovkách přece musí být, když ho má vláda ve svém prohlášení. Navíc ho hájí slovy: „Jde o to, aby občané měli přehled.“
Jenže ruku na srdce, občané už se v tom začínají ztrácet a to nová vláda není u moci o moc víc než 100 dnů. Všechno směřuje k tomu, že zatímco jsme minule před sebou měli obchodníka, který dovedl prodat vše, včetně úspěchů svých koaličních partnerů (ČSSD), dnes se spíš snaží hasit požáry, které jeho koaliční partneři zakládají, občas s chabou výmluvou, že přece „mluvili jen ke svým voličům“. Dost tristní pohled na někdejší jedničku v komunikaci.
Pro další informace:
