Článek
Součástí základní školní výuky jsou i povinné kurzy plavání. Některá škola je řeší 1× týdně návštěvou bazénu, jiná (ale těch je stále málo) má dokonce školní bazén a další volí spojení školy v přírodě s intenzivním týdenním výcvikem malých plavců.
Navíc spousta rodičů si - i přes výrazné zdražení - platí ještě navíc plavecké kurzy pro své ratolesti. Od malých batolat se toho zatím moc nečeká, ale záběry, jak se „náš Pepíček nebo Mařenka“ hezky pod vodou dívají na pana fotografa, jsou obvykle speciální ozdobou rodinného alba.
Starší děti už pokračují bez rodičů a vrcholem bývají plavecké příměšťáky (příměstské tábory), kdy jdou děti 2× denně do bazénu a zpravidla je to ve výuce posune nejdál.
A pak už nastává fáze „hurá na vodu“. Nejedna základní škola odesílá své osmáky nebo deváťáky „k vodě“, aby tam pod dozorem učitelů získali základní vodácké návyky. V našem okolí je nejoblíbenějším cílem hlavně Lužnice kolem Veselí nad Lužnicí.
Výzva „pojedem Nežárku, Vltavu, nebo Ohři“ pak patří k častým plánům na dovolenou. Někdy je to rodinná výprava na raftu, někdy parta kluků a holek kolem dvacítky a jindy se na vodu vydají on a ona po dvaceti letech (i víc).
Docela rizikovou záležitostí (samozřejmě, ne všichni) jsou party chlapíků od 30 výš, kteří zpravidla dostanou „opušťák“ od rodiny a vydají se s kamarády na pár dnů na vodu. Jenže na místě je pak víc zajímají docela jiné tekutiny a v tu chvíli se stávají nebezpečnými sobě i ostatním účastníkům.
Bohužel, nově přijatý zákon hladinu alkoholu v krvi omezuje jen u kapitána (0,5 promile) a ostatní mohou pádlovat s prominutím „jako dogy“.
Statisticky vychází počet utopených vodáků v jednotkách případů, ale škoda je každého života. Zvlášť, pokud v tom hraje svou roli právě alkohol a jistá míra frajeření, že „ten jez přece dáme!“
Na českých řekách je na 140 více či méně bezpečných jezů, jen mezi Vyšším Brodem a Boršovem nad Vltavou, kde se obvykle končí, je jich rovných 12. Některé už by pomalu sjel i šikovnější školák, jiné mají pořád v záloze nepříjemná překvapení.
V Česku máme naprosto výjimečnou Vodní záchrannou službu Českého červeného kříže, která pracuje více méně na bázi ochotných dobrovolníků a často se jí podaří úplné zázraky. Je ale zbytečné jí přidělávat práci jen tím, že si to pivko, nebo něco tvrdšího, dáte už po cestě a ne až večer v kempu. Tak na to myslete a AHOJ!
