Článek
Za heydrichiády, která vypukla po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (27. 5. 1942) stačila maličkost, abyste zaplatili cenu nejvyšší. A to kdekoliv, po celém tehdejším Protektorátu Čechy a Morava, jak zněl oficiální název zbytku Československa po 15. 3. 1939.
Za „schvalování atentátu“ byli prvními odsouzenými a popravenými na jihu Čech zaměstnanci Okresního úřadu v Týně nad Vltavou. Měli smůlu, že právě 27. května přizvali k soukromé oslavě v místním hostinci předsedu správní komise Emila Pisingera. Chtěli mu tak projevit úctu coby svému nadřízenému. Pisinger v té době zastupoval starostu města, který byl - spolu s dalšími členy rady - hned po roce 1939 zatčen a uvězněn v koncentračním táboře.
Majitel elektrozávodu a příležitostný básník byl v té době v městečku už celkem známou „firmou“. Po zatčení na začátku války a následném překvapivém propuštění z vazby se stal horlivým přisluhovačem nacistického režimu. Dokonce v rodném Týně založil pobočku organizace českých fašistů Vlajka, kterou i řídil.
To si jeho kolegové ale hned neuvědomili, když rozhlas oznamoval spáchání atentátu. V povznesené náladě se neudrželi a rozjařeně připili „na zdraví“ atentátníkům. Pisinger neváhal a vše za tepla oznámil gestapu do Českých Budějovic, které si pro milé oslavence hned druhý den došlo.
Všech šest provinilců bylo převezeno do sídla gestapa v Českých Budějovicích na tehdejší Lannově třídě (později Malinovského, dnes opět Lannově). Po krutém výslechu bylo 5 mužů hned 30. 5. 1942 zastřeleno ve sklepě budovy. Stalo se tak na horlivý rozkaz místního velitele gestapa Adolfa Fuchse, který využil vyhlášení stanného práva a rozhodl se ukázat, jak má jižní Čechy pevně v rukou. Vyvázla jediná žena mezi zatčenými, která se dostala „jen“ do vězení.
V místech dnešních domů č. 43 a 45 na českobudějovické Lannově třídě sídlilo během 2. světové války gestapo
To byl ale jen úvod – i na jihu Čech se rozjela mašinerie zatýkání. Od 3. 6. 1942 se začalo popravovat „oficiálně“ – a to v budově dělostřeleckých kasáren v Táboře.
Historické město spojované s českým vojevůdcem Janem Žižkou, což byla pro Němce „persona non grata“, mělo původně v protektorátu sehrát stejnou roli jako Terezín. Židovské ghetto tu nakonec nevzniklo, ale husitská sláva byla „pošpiněna“ alespoň tím, že se místní kasárna proměnila v popraviště pro celý jihočeský kraj.
Svůj poslední okamžik tu za heydrichiády prožilo celkem 156 lidí (včetně žen) do 3. 7. 1942, kdy bylo stanné právo odvoláno. Mezi popravenými byli dokonce i dva konfidenti, kterých se gestapo potřebovalo zbavit.
Ještě 3. července přišlo mezi posledními na táborském popravišti o život 8 mužů z Krásetína pod Kletí, kteří byli na udání svého souseda zatčeni pro údajné přechovávání zbraní.
Těla všech popravených v Táboře byla převážena do krematoria městského hřbitova v Českých Budějovicích a jejich ostatky pak gestapo nařídilo podle pamětníků vysypat z obloukového mostu do rybníka Vítek u Třeboně.
Paradoxně se tak stalo na dohled od obce Nová Hlína, kde se narodil nechvalně proslulý parašutista Karel Čurda. Právě on, z obavy o svou rodinu, u které se po atentátu schovával, se rozhodl vyzradit, kdo jsou atentátníci a kde je má gestapo hledat.
Obloukový most u Nové Hlíny, kam byly vysypány ostatky popravených.
Dalo by se říct, že boží mlýny v tomhle případě zasáhly poměrně rychle. Budova gestapa na Lannově třídě se stala „vedlejší škodou“ při mohutném bombardování Českých Budějovic na konci války a byla téměř srovnána se zemí.
A týnský kolaborant Emil Pisinger se stal počátkem roku 1946 jediným odsouzeným k trestu smrti oběšením při mimořádném lidovém soudu v Týně nad Vltavou. Na svědomí totiž neměl jen své spolupracovníky, ale řadu dalších Čechů z Týna a okolí.
Pro další informace:
Michal Kadlec: Český fašismus v období protektorátu v Českých Budějovicích, diplomová práce, Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2014
