Článek
Jasný klaďas a hanebný záporák, to je teď volba, která má sociálním demokratům v rámci kampaně za 100 miliónů korun pomocí při návratu z politického záhrobí.
Ještě před deseti lety to byla relevantní strana, která se podílela na vládě a měla svého premiéra. Přesně před sto lety byla dokonce nejsilnější politickou stranou, která mezi dělníky agitovala za sociálně spravedlivý stát a ti jí ve velkém odevzdávali své hlasy.
Jenže se Sociálně demokratickou stranou českoslovanskou, kterou v roce 1878 založili harcovníci dělnického hnutí, kolo dějin několikrát zatočilo tak, že by ji někdejší zakladatelé jen stěží poznali. Mimochodem, nechyběl mezi nimi tenkrát třeba Ladislav Zápotocký, otec pozdějšího druhého komunistického prezidenta Antonína Zápotockého.
A právě komunisté byli prvními, kdo sociální demokraty poslal alespoň po dobu své vlády (1948 - 1989) do neviditelna, respektive do přípustné přikyvující Národní fronty.
Výrazněji na sebe ČSSD upozornila až v roce 1993, kdy se do jejího čela postavil Miloš Zeman, aby ji o pár let později dovedl předním vchodem do Strakovy akademie. Vlády soc.dem. s podporou Klausovy ODS (tzv."opoziční smlouva") nebo později Babišova ANO, nepatří k nejzářnějším okamžikům našeho polistopadového vývoje.
Bohuslav Sobotka udělal zásadní chybu, když do vlády přizval ANO, ale je to právě on, kdo bývá neprávem démonizován. Z plejády premiérů Zeman, Gross, Paroubek se ještě trochu vymyká Vladimír Špidla. Paradoxně, ti nejméně výrazní udělali pro svou stranu i pro Českou republiku v porovnání s ostatními „přáteli“ nejvíc.
Totálním hrobařem ČSSD se stalo spojení s ANO a dvě společné vlády, které skončily odchodem do ústraní a v posledním volebním období i neúčastí v Poslanecké sněmovně ČR.
Současný předseda Michal Šmarda se sice snaží sklouznout na protivládní vlně, ale způsob, jaký zvolil, je na hraně školáka, který fixou maluje po záchodcích.
Současná předkampaň do Evropského parlamentu, kde je proti sobě stavěna Lidskost se Sobectvím, moc přesvědčivě nevyznívá. Zvlášť, když si člověk vzpomene na 33 let „lidskosti“ ČSSD, včetně akce „čisté ruce“ či „Lánského puče“ po volbách v roce 2013.
To všechno má teď milosrdně překrýt nový plášť hlásající, že strana SOCDEM nemá s minulostí ani zbla společného.
Dělení na pravici a levici v posledních letech vyšlo z módy. Možná by si dnes „přátelé“ mohli nastudovat, co opravdu ve 21. století hýbe lidskými osudy a jak je na tom - i zásluhou poslední vlády, které se účastnili (mj. Hamáček, Maláčová) - nedobře státní rozpočet, a nevytahovat na potenciální voliče jen trapně komixové malůvky. Jestli se chtějí etablovat jako moderní politická strana pro 21. století, musí přijít s něčím progresivním, co jejich voliče skutečně bude zajímat a bytostně je to osloví - jako to dokázali jejich předchůdci s dělníky před 100 lety.
