Článek
Přitom Michal Csémy nebyl žádný boss bossů, ale „obyčejný čistič“ neboli ten, který se staral o nepohodlné svědky. Jenže v jeho případě se spojila brutalita s vášní k násilí.
Rodák z Dunajské Stredy byl v roce 1989 čerstvě dvacetiletý a místo posilování vědomostí se léta věnoval spíš pěstování maskulatury a zápasení. Mezi známými měl pověst, že vyletí pro každou maličkost a je kdykoliv připravený použít své pěsti.
Když se změnil režim, dostal od kamaráda ze sportovního klubu nabídku, jestli se nechce přidat k partě vyhazovačů v nově vznikajících barech. Pití skoro zdarma, dívky každý večer a navíc peníze vydělané tím, že bude vzbuzovat svou postavou hrůzu, případně některé z hostů nekompromisně „umravní“ - co by si stěží vyučený mladík mohl přát víc.
Ve stejné době startoval i na jihu Slovenska pochybný „kapitalismus“ využívající nastrčené „bílé koně“. Lidé bez trestní minulosti, kteří přišli v turbulentních časech o práci nebo se jim začaly hromadit dluhy, dostali zdánlivě neodolatelnou nabídku. Stačilo, když podepsali několik smluv na odběr zboží nebo na úvěry u bank, a zaručili se svým občanským průkazem. Zboží i peníze zmizely a po čase, když se banky či firmy začaly domáhat svého, zmizeli i nastrčení dlužníci.
Právě jejich likvidaci měl na starosti v mafiánské skupině Papayovců (nazvaní podle Papa Joe, vlastním jménem Tibora Papaye) Michal Csémy, který s dalšími kumpány mohl podle střízlivého odhadu zlikvidovat až 100 lidí. Právě tolik bylo mezi lety 1995 - 97 v oblasti jižního Slovenska nezvěstných. Řada jejich těl se dodnes nenašla, některé se rodinám po letech podařilo nechat prohlásit za oficiálně mrtvé, aby se podařilo definitivně dořešit dluhy, které po nich zdědili.
Dalším byznysovým propojením hned několika větví dunajskostredského podsvětí byl nelegálně dovážený alkohol. A právě kolem něj se rozhořel spor dvou skupin - už zmíněných Papáyovců a Šipošovců (podle Milana Šipoše). První jmenovaní se rozhodli, že zavraždí mafiánského pokladníka Františka „Keca“ Kovácse. Zdálo se jim totiž, že do společného fondu obou větví odvádí Šipošovci mnohem méně, než bylo původně domluveno.
Využili faktu, že Csémy se znal s Kecem od dětství a 26. ledna 1997 jej poslali do bydliště pokladníka. Csémyho údajným motivem, proč se rozhodl zradit kamaráda, bylo znásilnění jeho sestry Kovácsem, které se ale nikdy během vyšetřování neprokázalo.
Na druhou stranu, mafiánská znásilnění nebyla v té době bohužel v Dunajské Strede ničím výjimečným. Stačilo, aby se pár násilníkům zalíbila na diskotéce nebo i na ulici dívka, bez ohledu na její doprovod ji odvezli a několikanásobně zneužili. Řada z jejich obětí o tom nikdy veřejně nepromluvila, ale dlouho se potýkala s psychickými i fyzickými následky.
Csémymu se podařilo proniknout do hlídaného Kecova bytu díky dlouholetým společným kontaktům a nic netušícího pokladníka zastřelil. Nahrál mu i fakt, že většina příslušníků Šipošovy bandy se v té době nezdržovala na Slovensku, kde jim začala hořet půda pod nohama, ale „uklidili“ se do nedalekého Maďarska. Většina z nich ovládala jazyk a měla za Dunajem i příbuzné, takže to pro ně byla logická volba.
Smrtí Kovácse ale došlo k vyhlášení války mezi oběma křídly. Csémy vyřešil svou situaci útěkem za tehdy nejmocnějším slovenským mafiánem Mikulášem Černákem do Banské Bystrice. Situace v té době byla ještě zjitřenější po vraždě bratislavského bosse Miroslava Sýkory. Černák se rozhodl „urovnat“ situaci na jihu Slovenska po svém - pozval si k sobě Milana Šipoše a nechal jej i s jeho doprovodem zavraždit. Jedním z vykonavatelů popravy byl i Csémy, který se tím v Černákových očích osvědčil.
Podtatranský chovatel tygrů a samozvaný capo di tutti capi Černák pak zaměstnal Csémyho, který nikdy nešel pro ránu daleko, jako svého osobního popravčího. Mezi jeho zakázkami byla mj. i vražda albánských konkurentů, kteří se chtěli přiživit na slovenském „trhu“.
Jednou z nejspektakulárnějších vražd byla násilná smrt bývalého policisty Gustáva Slivenského, jehož uříznutou hlavu vystavili mafiáni na popradském sídlišti „ozdobenou“ policejní čepicí.
Csémy si po čase dodal odvahy a vrátil do Dunajské Stredy, nad kterou už v té době přebrali definitivně kontrolu Papayovci. Existuje hned několik svědectví, že se svými násilnými činy nijak netajil, ale spíš se s nimi chlubil a vyžadoval si na základě pochybné „popularity“ třeba přednostní obsloužení v barech či obchodech. Jenže pak se karta začala obracet.
S Černákem se domluvil nástupce po Šipošovi, teprve třiadvacetiletý Ludvík „Lájoš“ Sátora, že řádění Papájovců už překračuje bezpečnou mez a je třeba celou situaci uklidnit. Výsledkem byla 3. sprna 1997 na místním sídlišti Východ poprava jako z mafiánského filmu.
Sátor se svou skupinou zaútočili na Csémyho BMV dvěma samopaly a pistolí. Celkem na řidiče vystříleli 60 ran, z toho 20× zasáhli. Hlava mafiánského kata dopadla přímo na volant a aktivovala klakson, který troubil dlouhé minuty.
Lidé z okolních domů sice vše slyšeli, ale nikdo se neodvážil vyjít ven. Trvalo bezmála půl hodiny, než se dostavila policie. Až ta zjistila, že v autě byl ještě spolujezdec, Csémyho švagr, který jako zázrakem přežil, byť byl také postřelen a do konce života si nesl trvalé následky.
Na místo se dostavil i Mikuláš Černák, který se přišel osobně přesvědčit, že je jeho „zaměstnanec“ skutečně po smrti. Nezastavila jej ani policejní páska, kterou roztrhl a prošel dál na místo činu, nikdo z přítomných vyšetřovatelů si jej netroufnul zastavit.
Protitahem ve válce gangů byla Černákem osobně hned druhý den provedená poprava Rudolfa „Kiscina“ Hodossyho, který měl vylákat svého známého Csémyho na místo jeho vraždy. To ale ještě nebylo všechno - Černák nařídil pro výstrahu umístit Hodossyho hlavu do ozdobného květináče před obchodním domem Modrý Dunaj na jedné z hlavních dunajskostredských ulic.
Někdejší bar Fontána
Vše vyvrcholilo hromadnou přestřelkou v dunajskostredském baru Fontána v březnu 1999. Tehdy zadal Ludvík Sátora najatým vrahům popravu Tibora Pápaye a jeho lidí. Po pekle 113 vypálených ran, které se v baru rozpoutalo, zůstalo ležet na zemi celkem 10 mrtvých mužů z Pápayovy bandy, včetně samotného šéfa. Dodnes není za čin nikdo odsouzený, jediným obviněným, který ještě žije, je Karol Bodoky.
Mikuláš Černák je dodnes internován v Leopoldově s doživotním trestem. V minulých letech se několikrát pokoušel o předčasné propuštění, ale soud je zatím pokaždé zamítnul.
Pro další informace:
Dávid Barak: Zahrabaná pravda - Mafiánský teror v Dunajské Strede, Ringier SK, 2020
