Článek
Čokoládové těsto, meruňková marmeláda, hutná čokoládová poleva ozdobená jedlou pečetí pravosti a kopeček šlehačky. Tak znají gurmáni jeden z nejznámějších vývozních artiklů rakouské gastronomie.
Kolem legendárního vídeňského zákusku se dodnes vrší jedna legenda za druhou, včetně dlouholetého soudního sporu o to, kdo je držitelem originální receptury i pečetě pravosti.
Co je ale bez debaty, že „sacher“ je jednou z nejvyhlášenějších vídeňských pochoutek. Přitom stačilo málo a na ten nejlepší sacher se mohlo jezdit do Sovího zámečku v Horních Uhrách, jak se oficiálně v 19. století nazýval kraj jižního Slovenska nedaleko Levic.
Právě tady, jen pár kroků od zámku Želiezovce, který sloužil coby sídlo ovdovělé hraběnce Rozině Esterhazy de Galanta, se psala historie jak hudební, tak i cukrářská. V letech 1818 a 1824 tu pobýval nadějný skladatel a pianista Franz Schubert. Hraběnka pozvala malého, jen 160 cm vysokého „zázračného hudebníka“ coby domácího učitele pro své dvě dospívající dcery.
Aby se dívky nestaly obětmi klepů, musel v té době jedenadvacetiletý komponista a bohém s láskou k dobrému jídlu i alkoholu bydlet mimo zámek. Jako ideální místo byl vybrán v nově vysázeném anglickém parku teprve nedávno dostavěný patrový Soví zámeček. Ten dostal své jméno podle domovního znamení v jeho průčelí.
Obě mladičké princezny zásoboval Schubert řadou čtyřručních skladeb na klavír, které nechybí v repertoáru ani současných koncertních mistrů. Franz zvlášť zahořel pro Carolinu, které dedikoval hned několik skladeb, včetně Fantasie in F minor.
Ať už to bylo společenskou propastí mezi šlechtičnou a synem učitele, či nedostatkem vzájemné přitažlivosti, Carolina Franzovu lásku neopětovala, ale až do jeho předčasné smrti v 31 letech s ním udržovala přátelství a písemný styk.
Současná podoba Sovího zámečku
Zatímco v prvním patře Sovího zámečku zněla hudba a dodnes tu je expozice vztahující se ke slavnému nájemníkovi, v přízemí se o něco později rozléhaly úplně jiné tóny hrané na hrnce a vařečky. Z Vídně sem totiž dorazil v roce 1842 další mladý umělec, byť v jiném oboru - kuchař a cukrář Franz Sacher.
V té době už měl - navzdory poměrně mladém věku - za sebou nejen školu francouzského šéfkuchaře zaměstnaného u knížete Metternicha, ale i hluboký zářez v kuchařské historii. Coby 16letý kuchtík využil momentální indispozice svého učitele a naservíroval šlechtické společnosti svůj originální „vynález“ v podobě čokoládového dortu s meruňkovou marmeládou, tehdy ještě bez ikonické polevy.
Před svým příchodem do Želiezovic pracoval Franz v Esterhazyovském paláci ve Vídni. Pak ale dostal od své zaměstnavatelky Roziny Esterhazy de Galanta velkorysou nabídku, aby se odstěhoval na její venkovské sídlo. K dispozici dostal celé přízemí Sovího domu a mohl si s sebou vzít jako pomocnici i přítelkyni Rozinu Weiningerovou, s níž se zanedlouho oženil.
V Želiezovicích zažívala mladá rodina sice pracovně náročné, ale jinak klidné časy - včetně narození syna Eduarda, budoucího zakladatele slavné sítě hotelů a kaváren Sacher nejen v Rakousku - Uhersku, ale i v řadě dalších světových metropolích.
Nic z toho by nebylo, nebýt základu v podobě slušného výdělku právě ze Želiezovic a později také z Bratislavy. Díky úsporám pak mohli Sacherovi po návratu do Vídně otevřít svůj první stylový podnik pro bohatou klientelu.
Na rozdíl od půvabného hlavního zámku, který dnes bohužel chátrá, je Soví zámeček opravený a přístupný coby muzeum Franze Schuberta. V Želiezovicích ale nezapomněli ani na druhého Franze, po kterém pojmenovali Sacherovu ulici, která je jen pár set metrů od zámeckého areálu.
Pro další informace:
