Článek
Povedlo se mi ho přinést s sebou z hobbymarketu s jinou rostlinou, kterou jsem si - netuše nic zlého - vysadila do záhonu.
Když jsem pak malé „čtyřlístky“ objevila na zahradě, ještě jsem si říkala, že to je docela pěkná rostlinka, a kdepak se tu asi vzala. Jenže pak vypuklo zahradnické peklo! Šťavel začal vystrkovat své růžky všude, kam jsem ho nezvala. Což mne přinutilo konečně se mu podívat na zoubek. A pak jsem se zhrozila!
Rodina šťavelů zahrnuje dohromady něco kolem 700 rostlin a keřů, ale ne všechny jsou tak invazivní jako právě šťavel růžkatý. K nám se dostaly ze subtropických a tropických oblastí, změna klimatu jim tedy mimořádně svědčí. Jeho hostitelem byla patrně půda u rostlin od Středozemního moře, nejčastěji oleandrů nebo bugenvilií, ale není to pravidlo. Já jsem si ho nechtěně „importovala“ s popínavými růžemi.
Dáte-li mu šanci, za chvíli budete mít zahradu plnou něžných lístečků a drobných žlutých kvítků. Šťavel růžkatý totiž umí to, co jiné rostliny ne. Vystřeluje svá semena klidně do vzdálenosti až 1 metru.
Šťavel růžový
Tím to ovšem nekončí. Jeho semena jsou lepkavá, což znamená, že se mohou třeba na srsti domácích miláčků dostat i tam, kde byste je vůbec nečekali. Nemluvě o tom, že v šíření pomáhá i vítr či voda. Během jediné sezóny jsem tak zjistila, že z jediné rostlinky se mi roztomilé „čtyřlístky“ namnožily na půlku zahrady.
A pořád to co do odolnosti šťavelu růžkatého není dost - množí se i lodyhami a také dovede skvěle přezimovat. Pokud jste přesvědčeni, že vám v zahradě nezůstal ani kousíček, hned na jaře vás nemile překvapí, že už je tu vetřelec zas.
Ale není radno strkat všechny šťavely do jednoho pytle. Některé se pěstují pro radost, třeba šťavel růžový se občas dává jako dárek k novému roku. Dokonce existují i šťavely lidstvu prospěšné.
Šťavel kyselý najdete na jaře v lese
Šťavel kyselý, který roste i ve stinných lesích a poznáte jej podle bílého květu, používali naši předkové v lidovém léčitelství jako spolehlivý prostředek na čištění ledvin a usnadnění močení, ale i pro zmírnění horečnatých stavů.
Pro svou kyselou chuť byl také vyhledáván jako součást jarních salátů a polévek. Dokonce se mu přezdívalo „lesní špenát“. Jen pozor při jeho konzumaci, platí u něj, že méně je lépe. Jinak by mohlo hrozit překyselení organismu, a tím naopak i nadměrné zatížení ledvin.
Každopádně, šťavel je sice pěkný na pohled, ale do vlastní zahrádky si jej raději nepouštějte.
Pro další informace:
