Článek
Najdete jej jen pár kroků od Jakubského náměstí, v sousedství Českého rozhlasu Brno, s hlavním vchodem z Beethovenovy ulice. Zvenku nijak zdobný kostel bílé barvy ale klame tělem. Sotva do něj vstoupíte, naskytne se vám pohled na nejryzejší barokní interiér, jaký můžete v Brně vidět.
Kostel, který původně stál na samém okraji města u hradeb, byl při své barokní přestavbě ve 2. polovině 17. století propojen s hlavní moravskou jezuitskou kolejí. O jejím významu svědčí i to, že sem byl z Prahy přesunut jezuitský noviciát, což znamená, že si tu řád proslulý důrazem na vzdělání vychovával své budoucí členy.
Brněnský jezuitský kostel ještě před barokní přestavbou na kresbě Jorise Hoefnagla z roku 1617
Postupně tu bratři vybudovali mj. gymnázium, seminář pro chudé studenty či kardinálské křídlo. Spolu s dalšími budovami vznikl rozsáhlý areál „brněnského Klementina“, který se rozrostl na svébytný prostor čítající na konci 17. století komplex se sedmi nádvořími. Tomu odpovídal i význam kostela Nanebevzetí Panny Marie, který dostal zbrusu novou výzdobu - jak sochařskou, tak i freskovou, která pokrývá nejen stropy, ale i oblouky mezi sloupovím.
Když se na ni pozorně zadíváte, zjistíte, že mezi biblickými postavami jsou často „přimíchány“ i osoby zcela současné v době po 30leté válce, vyobrazené v řádových rouchách nebo i v civilním oblečení. Pravděpodobně šlo o soudobé členy řádu či mecenáše z řad měšťanů, kteří si tak zajistili v jistém smyslu nesmrtelnost.
Ostatky římského mučedníka sv. Primitiva
Právě v té době se tu objevila i bohatá sbírka svatých ostatků prezentovaná ve skleněných, bohatě zdobených relikviářích, které jsou dodnes vystaveny na oltářích v bočních kaplích.
Pro světské potřeby kláštera - k pěstování a chovu všeho, co šlo do kuchyně - sloužil rozhlehlý hospodářský dvůr v místech dnešního parku Lužánky.
Stejně, jako u řady dalších kostelů a klášterů, i tady zasáhl do budoucnosti jezuitského komplexu císař Josef II. Tomu už ale předem usnadnil práci papež Klement XIV., když v roce 1773 jezuitský řád rozpustil.
Naproti ostatkům sv. Primitiva je další relikviář umístěný pod obrazem sv. Jana Nepomuckého
Zatímco Lužánky věnoval císař obyvatelům Brna coby nejstarší park, na komplex jezuitské koleje čekal jiný osud. Nejprve sem byla mezi lety 1778 - 1782 přenesena z Olomouce Císařsko-královská a arcibiskupská univerzita (předchůdce dnešní olomoucké Univerzity Palackého). Brno tak získalo první vysoké učení na svém území, ale to netrvalo dlouho.
Už od roku 1782 byl objekt předán armádě, která tu sídlila až do velké brněnské asanace v prvních letech 20. století, které padla za oběť i jezuitská kolej. Na jejím místě vyrostl Justiční palác (dnes Krajský soud), banky (dnes Krajské státní zastupitelství a Český rozhlas Brno) a budova divadelní fakulty JAMU.
Hlavní loď kostela Nanebevzetí Panny Marie
I sám kostel měl později namále, když dostal zásah při bombardování Brna v listopadu 1944. Naštěstí se jej - i přes nepřízeň nastupujících komunistů - podařilo na přelomu 40. a 50. let částečně opravit. Na rozsáhlou a odbornou rekonstrukci si ale musel počkat až na přelom století - mezi lety 1995 a 2014.
Rok 20014 se stal i momentem, kdy se poprvé ozvaly nové varhany, které nahradily svého barokního předchůdce. Díky mistrovskému nástroji z renomované švýcarské dílny se stal kostel oblíbeným pro varhaníky z celého světa, kteří sem v červnu přijíždějí účinkovat na Brněnský varhanní festival.
To ale nejsou zdaleka jediné osobnosti, které kostelem prošly. V minulosti tu byli v rámci noviciátu Josef Dobrovský, Bohuslav Balbín, botanik či misionář Georg Joseph Kamel. Jáhenské svěcení tu obdržel svatý Jan Sarkander a v 80. letech minulého století tu promluvila i Matka Tereza z Kalkaty.
Kazatelna a kněžiště za hlavním oltářem
Mezi všemi osobnostmi je ale jedna, která má mimořádné zásluhy nejen o kostel, ale o celé Brno - páter Martin Středa (1587 - 1649). Rodák z polské Hlivice absolvoval noviciát v jihomoravské metropoli, kde se začal zajímat o teologii, filozofii i historii. V jejich studiu pokračoval na Univerzitě Karlově, ale později se do Brna vrátil. Stal se rektorem koleje a později i katechetou celé české jezuitské provincie.
Když v roce 1645 přitáhlo k Brnu žoldnéřské vojsko vedené Lennartem Torstensonem, přesvědčil obránce města pod vedením Jean-Louise Raduit de Souches, aby se nevzdávali, byť stála proti nim dvacetinásobná přesila.
Páter Středa s pomocí studentů jezuitské koleje a obránců byl jednou z hlavních postav úspěšné obrany i díky vizi, kdy mu Panna Marie zvěstovala, že zůstane-li Brno věrné Bohu, nepadne. Svou roli ve víře v úspěšnou obranu mělo i Palladium města Brna neboli Madona Svatotomská. Ikonu prý osobně namaloval svatý Lukáš a městu ji věnoval císař Karel IV., aby jej chránila.
Socha Pátera Martina Středy modlícího se nad poslední švédskou dělovou koulí stojí před jezuitským kostelem od roku 2020
Podle legendy dopadla poslední švédská dělová koule přímo před pátera Středu a nikomu už neuškodila. Tak je také vyobrazen na soše v nadživotní velikosti, kterou mu před pěti lety odhalili zástupci Brna přímo před „jeho“ kostelem. Je tu i pochován v kryptě. Když bylo po 200 letech jeho tělo přemisťováno do skleněné rakve, našli jej neporušené, dokonce i rysy obličeje odpovídaly jeho četným vyobrazením. I to podnítilo přesvědčení, že by měl být blahořečený, což se i přes veškeré snahy navrátivšího se jezuitského řádu prozatím nepodařilo.
Každopádně na člověka víry byl Martin Středa i poměrně velký realista, jak dokládá jeden z jeho citátů: „Netrap se předčasně starostmi o to, co se stane, stačí to zlé, co přináší každý den.“
Myslím, že to platí i 375 let od chvíle, kdy se páter Středa odebral do království nebeského.
Pro další informace:
