Článek
Svědčí o tom třeba fakt, že bouřlivé dny na přelomu října a listopadu 1917 trávil TGM v Rusku, kam se vydal dokonce už počtvrté ve svém životě. Přicestoval sem z Londýna v květnu, aby s první demokratickou vládou úřadující po únorovém odstoupení cara jednal o zformování československých legií ze zajatců internovaných v Rusku. Na program se mělo dostat i jejich další působení na francouzské frontě první světové války, kam se z Ruska měli přesunout, aby nebojovali proti rakouské armádě, ke které dřív sami patřili.
Nešlo o nijak zanedbatelný počet - mělo se v ideálním případě jednat až o 120 000 legionářů. Partnerem pro jednání měl být Masarykův osobní přítel, ministr zahraničí Pavel Miljukov, který ale v den, kdy Masaryk do Petrohradu dorazil, právě rezignoval.
Důvodem byly nepokoje mezi dělníky a vojáky iniciované bolševiky vedenými Vladimírem Iljičem Leninem, který do Ruska dorazil ze svého švýcarského exilu s německou pomocí jen o měsíc dřív.
Rozběhla se o to náročnější jednání, na jejichž konci bylo vytvoření legií, ale zároveň se zadělalo na problém, na kterou stranu se v dalším turbulentním politickém vývoji přikloní. Dodnes patří následné působení československých legií v Rusku k jedněm z vysloveně negativně hodnocených interakcí z ruské strany.
Mimochodem, právě díky svému působení v Rusku v jejich prospěch, si od legionářů Masaryk vysloužil svou později zlidovělou přezdívku „tatíček“, což je vlastně jen překlad běžně užívaného „báťuška“ (ve smyslu "ochránce").
Přímo v Petrohradu se stal Masaryk na přelomu října a listopadu svědkem boje o telefon a telegraf v budově, proti které byl ubytovaný. Na radu přátel se rozhodl odjet raději do Moskvy, kam dorazil časně ráno 10. listopadu (dle pravoslavného kalendáře 28. října). Už i tady jej ale vítala střelba. Navíc, když se ubytoval v hotelu Metropol na Divadelním náměstí, záhy zjistil, že si vybral snad nejhorší možné místo v celém městě.
Solidní a pevnou budovu si totiž coby svou pevnost vybrali Kerenského junkeři (provládní vojsko) a hoteloví hosté se museli 6 dní skrývat ve sklepích. Když junkeři poslední noc vyklidili pozice, byl Masaryk zvolen mluvčím všech hotelových hostů z řad cizinců, kteří se po perném týdnu poprvé dostali zase ven.
Socha TGM od Vincence Makovského neměla před budovou lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně původně vůbec stát. Originál byl určen pro Bystřici nad Pernštejnem, ale identické jsou i v Mělníku a Humpolci.
V Rusku se Masaryk zdržel až do března 1918, takže měl dost příležitostí seznámit se s bolševiky a jejich konáním hned z první ruky. Vyhodnotil je coby mimořádné riziko, a proto pomáhal hledat cesty, jak jejich převzetí moci zvrátit.
Málo známou je třeba jeho schůzka se spisovatelem, revolucionářem a teroristou Borisem Savinkovem, v té době působícím na postu náměstka ministra války. Ze setkání se dochoval lístek psaný Masarykem obsahující údaje o částce 200.000 rublů a také se zmínkou o teroru.
Jednalo se s vysokou pravděpodobností o přípravy atentátů na německého vyslance v Rusku a především na samotného vůdce bolševiků V. I. Lenina. O ten se koncem srpna 1918 neúspěšně pokusila bývalá anarchistka Fanny Kaplanová. Paradoxně jen pár měsíců před tím jí Leninův bratr, lékař Dimitrij Iljič Uljanov zachránil alespoň zbytky zraku, když se dostala po 12 letech z vězení.
Savinkovi se podařilo v době „rudého teroru“ uniknout do zahraničí a v roce 1921 byl přijat Masarykem v Československu. Později se ale do Ruska vrátil, byl poznán, zatčen a nakonec vyhozen agenty tajné policie OGPU ze 4. patra, což bylo následně vydáváno propagandou za sebevraždu.
Sám Masaryk, kterému bylo v té době už 68 let, se v březnu vydala na strastiplnou cestu vlakem přes Saratov a Samaru do Vladivostoku, odkud přeplul od USA, aby se o půl roku později vydal coby první prezident do nově vzniklé Československé republiky.
Své zkušenosti s revolucí později Masaryk zapsal mimo jiné do souboru tří textů, které vyšly v roce 1921 v brožuře „O bolševictví“ a byly určeny coby výstraha dělníkům před právě se formující komunistickou stranou.
Pro další informace:
T.G.Masaryk: Rusko a Evropa, Ústav T.G. Masaryka, 1995
veřejné nahrávání podcastu Přepište dějiny - TGM, Rusko a Evropa, v rámci Masarykových dnů 2025 na Masarykově univerzitě v Brně, 6. 3. 2025
