Článek
Přiznám se, že jsem si musela datum Mezinárodního dne mužů najít. Ten, kdo ho vymýšlel, měl asi svérázný smysl pro humor, protože ho vložil do „bezkytkové“ zóny (alespoň v Evropě). Slaví se od 90. let 20. století vždy 19. listopadu, ale zatím se nepojímá nijak masově (byť by ho mohli třeba marketingově využít výrobci domácích klobás, destilátů a flanelových košil).
Což mne vede k úvaze PROČ? Když se tak vehementně připomíná Mezinárodní den žen nebo Den matek, jsou snad pánové záměrně odstrkováni?
Kdepak, většina chlapů si totiž dokáže udělat svátek třeba z obyčejné soboty, kdy vyrazí na fotbal nebo hokej. Anebo si uspořádá několikadenní pohyblivý svátek spojený s pánskou jízdou partičky kamarádů na kolech, případně na motorkách. Pokud mají pánové spíš vztah k tradicím, pak volí třeba Chlapské hody. A co teprve taková rozlučka se svobodou? Zažila jsem jich zprostředkovaně několik a získala pocit, že se „kalilo“ tak, jako by měl zítra místo svatby nastat spíš konec světa.
Netvrdím, že to platí 100%, ale vůbec mám pocit, že muži prostě neberou ten svět až tak vážně a umí si ho víc užívat. Ale abych neskončila hejtem.
I ženy si dovedou udělat pořádný „babinec“. Třeba když se v místním občanském centru sejde 20-30 sousedek všech věkových kategorií, vyrábí se věnce na dveře nebo jiné dekorativní „čičmudovinky“, popíjí se (v rozumné míře) víno a probere se spousta věcí. Prostě takový příjemný „ženský slet“.
A jak si z obyčejného dne uděláte svátek vy?
