Článek
Nebýt požáru, při kterém shořel jeho cukrovar v britském Bristolu, mohl se celý příběh početné rodiny Samuela Blackwella s manželkou Hannah, devíti dětmi a čtyřmi neprovdanými tetami odehrát úplně jinak.
Takhle si cukrovarník dodal odvahy a s celou rodinou se vydal vstříc novému životu za „velkou louží“. Všichni se usadili v New Yorku, kde byl o poznání svobodnější duch než ve staré dobré Anglii.
Samuel byl zastáncem kongregacionalismu (odnož protestantské církve), který hlásal, že všechny děti - bez ohledu na pohlaví - by měly dostat stejnou příležitost rozvíjet svůj talent a získat vzdělání, a proto jim najal soukromého učitele. Navíc měla celá rodina odpor k fyzickým trestům. Teta Barbara, která měla hejno omladiny zpravidla na starosti, pro ně vymyslela alternativní trest - pořídila si černou knihu, kam všechny jejich prohřešky pečlivě zapisovala. Kdo překročil určitou mez, musel jít dle vzpomínek Elizabeth bez večeře nocovat na půdu.
Ani Amerika se ale pro Blackwellovy neukázala zemí zaslíbenou. Finančně se jim nedařilo tak, jak byli zvyklí před svou emigrací. Řešením se jevilo další stěhování, tentokrát do Cincinnati v Ohio. Aby nejstarší dívky - Anna, Marian a Elizabeth - ulevily rodinnému rozpočtu, rozhodly se založit vlastní školu, kterou honosně nazvaly The Cincinnati English and French Academy for Young Ladies (Cincinnatská anglická a francouzská akademie pro mladé dámy). Kromě školného se od studentek vybíral i poplatek za stravu a ubytování, což pomohlo především v momentě, kdy zemřel otec rodiny.
Jenže pak stačilo jediné chybné rozhodnutí, kdy Blackwellovi přestoupili do unitářské církve, a to vyvolalo velkou nelibost rodičů jejich žaček. Škola rázem přišla o většinu platících studentek a sestry Blackwellovy se musely porozhlédnout po jiném zdroji příjmů.
Elizabeth (1821 - 1910) to vyřešila jednoduše, začala dávat soukromé hodiny. Snažila se uchytit i coby řádná učitelka s ročním platem 1.000 dolarů, ale zjistila, že takový způsob jí nevyhovuje. Během svých hodin se seznámila s matkou jedné své žačky, která se jí po čase svěřila s úpornými bolestmi břicha. Nechtěla ale jít k lékaři, styděla se nechat vyšetřovat mužem. Bohužel, když svůj stud překonala, byla už v pokročilé fázi rakoviny dělohy. Tehdy trpce litovala, že neexistují ženy-lékařky. Psal se rok 1845 a Elizabeth si dala za úkol to změnit.
Nejprve musela našetřit 3.000 dolarů, aby se mohla ucházet o místo na lékařské škole. Překonala se a opět nastoupila řádné místo učitelky hudby, tentokrát v městě Asheville, navíc psala povídky a pořádala přednášky o umění, ale i o právech žen. Navíc se jí pro svůj plán podařilo získat zastání u reverenda Johna Dicksona, bývalého lékaře, který jí dovolil studovat medicínské knihy ze své obsáhlé knihovny a navíc jí dával lekce ze základů medicíny.
Když se konečně v roce 1847 coby šestadvacetiletá snažila přihlásit na lékařské školy ve Filadelfii a v New Yorku, tvrdě narazila. Nikde ji - coby ženu - nechtěli přijmout. Podařilo se jí sice soukromě studovat anatomii, ale všude jí doporučovali, ať to zkusí na starém kontinentu, kde by mohli být jejím snahám vstřícnější, třeba v liberálnější Paříži. Nebo by to prý mohla zkusit v převleku za muže, s čímž Elizabeth rozhodně nesouhlasila.
Elizabeth Blackwell během studií medicíny
Nakonec byla Elizabethina pověstná tvrdohlavost odměněna a přijali jí na Geneva Medical College ve státě New York. Jen si před tím musela projít poměrně potupným hlasováním, kdy se děkan a profesoři obrátili na všech 150 mužských studentů, zda by jim nevadilo, že s nimi bude na přednášky a praktika docházet žena. Kupodivu ani jeden nebyl proti a během svých studií dokonce dostala hned několik nabídek k sňatku, které ale všechny odmítla.
Aby měla potřebnou praxi, pracovala o prázdninách v nemocnici ve Filadelfii, kde také sbírala podklady pro svou diplomovou práci na téma tyfus. Na jejím základě pak publikovala článek v Buffalo Medical Journal and Monthly Review, ve kterém definovala přímou souvislost fyzického zdraví s morální integritou pacienta.
Dne 23. ledna 1849 získala Elizabeth Blackwell jako první žena v historii USA titul lékařka a už v dubnu nastoupila na loď směr Anglie a Francie, aby si v místních nemocnicích doplnila vzdělání. Jejím vysněným oborem byla chirurgie. Jenže po příjezdu do Evropy tvrdě narazila. Byla odmítána a jediné, co se jí podařilo dosáhnout, že ji pařížská nemocnice La Maternité zapsala coby frekventantku kurzu porodních asistentek. Naštěstí jí právě tady potkal mladý lékař Hippolyt Blot, který jí dával soukromé lekce v porodnictví a péči o ženy, což při závěrečném hodnocení vedlo zkušební komisi ke konstatování, že tak schopného porodníka - bez ohledu na pohlaví - tu ještě neměli.
Všechno pro další kariéru vypadalo nadějně, jenže právě v té chvíli zasáhl zlomyslný osud. Když Elizabeth ošetřovala novorozeně se zánětem spojivek, nešťastnou náhodou jí stříkla do oka infikovaná tekutina. I přes okamžité ošetření se u ní rozvinul zánět takovým způsobem, že o levé oko přišla. To byl konec jejího snu o chirurgii. Po rekonvalescenci byla ještě pár měsíců zaměstnána v londýnské nemocnici sv. Bartoloměje, ale pak se definitivně rozhodla vrátit zpět do Ameriky, kde mezitím stejný obor úspěšně absolvovala i její mladší sestra Emily.
Po založení společné ambulance narazily obě mladé lékařky na další překážku. Kromě toho, že jsou ženy, o nich kolovaly fámy, že provádí potraty, což vedlo většinu newyorské společnosti k jejich ignoraci. Elizabeth, která byla během uplynulých let nucena naučit se komunikovat s různými vrstvami společnosti, začala pořádat osvětové přednášky, včetně těch o ženském zdraví a pohlavním životě. Tím na sebe upoutala pozornost médií a seznámila se s další mladou studentkou medicíny Marii Zakrzewskou.
Po Mariině absolutoriu se všechny tři rozhodly založit první newyorskou nemocnici pro ženy a děti, která zároveň školila špičkové zdravotní sestry, což zvedlo kredit nemocnice zvlášť během občanské války Severu proti Jihu. Za jediný rok se jim podařilo ošetřit na 7.000 pacientů a z jejich původní malé praxe se stal nezastupitelný ústav zdraví v neustále se rozrůstajícím velkoměstě.
Elizabeth se několikrát vrátila do Británie, kde její známost pomohla prosadit vzdělávání žen v medicíně. V roce 1859 byla jako první zapsána do lékařského registru General Medical Council a stala se mentorkou Elizabeth Garrett Andersonové, která byla v roce 1865 promována jako první ženská lékařka v Anglii.
Ačkoliv se sama nikdy nevdala, přece jen se Elizabeth rozhodla mít i vlastní rodinu, byť ne tak širokou, z jaké pocházela. Adoptovala osiřelou irskou dívenku Katherine Kitty Barryovou a vychovala ji za svou společnici, což se s přibývajícími lety ukázalo jako mimořádně prozíravé.
Blackwellová sice dál ordinovala, ale čím dál víc času jí zabírala publikační a přednášková činnost, která se týkala jak medicíny - hygieny, sexuální čistoty, prevence, ale i ženské morálky, plánování rodiny, ženských práv a lékařské etiky. Byla zapřisáhlou odpůrkyní antikoncepce a vivisekce, zastávala se eugeniky a neviděla smysl v očkování. Navíc brojila i proti zákonům o potírání pohlavních nemocí, které ve své křesťanské morálce považovala za bránu k legalizaci prostituce.
Naopak byla pevně přesvědčená, že nejen muži, ale i ženy mají mít potěšení ze sexu, což bylo v přímém rozporu s viktoriánskou morálkou, která nevěstám kázala, aby o „svatební noci zavřely oči a myslely na Anglii“. Přednášku na téma ženské rozkoše jí odmítlo vydat dvanáct nakladatelů, než se k tomu odhodlali v Hatchard and Company. Opět se vyplatila její příslovečná umíněnost.
Po roztržce s neméně tvrdohlavou sestrou Emily se Elizabeth rozhodla vzdát svého postu ve vedení newyorské nemocnice a přestěhovat se zpět do Anglie. Díky příjmům z Ameriky byla finančně nezávislá a mohla se věnovat svým přednáškovým turné po Evropě i založení anglické Národní zdravotnické společnosti. Vedla dlouholetý spor se slavnou ošetřovatelkou a původně i důvěrnou přítelkyní Florence Nightingaleovou, která neviděla smysl v ženách-lékařkách, ale naopak podporovala širší vzdělávání zdravotních sester.
Elizabeth Blackwell se svou adoptivní dcerou Kitty (vpravo) a jejich psy v roce 1905
Čím byla starší, tím se Elizabeth stávala panovačnější a nesnesla opozici vůči svým názorům. Jenže nové vědecké poznatky dávaly v některých oblastech (očkování, antikoncepce) za pravdu spíš jejím odpůrcům. Proto se postupně stahovala z veřejného života.
Její obrat do soukromí završila nehoda v roce 1907, při které spadla během dovolené ve Skotsku ze schodů a zůstala fyzicky i mentálně handicapovaná, odkázaná na pomoc své adoptivní dcery Kitty. Zakladatelka a propagátorka žen-lékařek Elizabeth Blackwellová zemřela poslední květnový den 1910 a byla pohřbena ve svém milovaném Kilmunu u jezera Holy Loch na západě Skotska.
Pro další informace:
The World´s First Woman Doctors: Elizabeth Blackwell and Elizabeth Garrett Anderson, HarperCollins Publishers, 2015
