Článek
Když se dívka uprostřed léta 1907 narodila do rodiny movitého obchodníka s nábytkem, představoval jejich byt v německém Mannheimu rajskou oázu uprostřed neklidné doby. Od poslední války uplynulo dlouhých 9 let, lidé se chtěli bavit a obklopit se vším krásným. Ostatně z Mannheimu udělal už dvě stě let před tím falcký kurfiřt Karel Filip III. místo zasvěcené kultuře i vědě, kde se střídali Goethe s Lessingem a Mozart se Schillerem.
Ani rodina Drollerových nezůstávala opodál. Všech pět dětí se učilo na různé hudební nástroje, zpívalo a recitovalo. Nejstarší Alice se coby 17letá studentka gymnázia dokonce představila s otcovou básní napsanou v místním dialektu na přehlídce „Liederkranz“ pořádané místním židovským kulturním spolkem.
Možná právě tady jí potlesk publika „zachutnal“ natolik, že se po krátkých epizodách v roli chůvy a servírky ve vídeňské cukrárně rozhodla vydat na uměleckou dráhu. Začala proto brát soukromé lekce herectví u mannheimského herce Paula Tietsche, kterému v té době už bylo přes sedmdesát. Otec sice nebyl nijak nadšený, že se chce stát profesionální herečkou, ale nakonec svolil a 18letá Alice se stěhuje do Berlína.
Berlínský kabaret byl v meziválečném období společenským fenoménem
Kromě herecké školy proslulého Maxe Reinhardta plnými doušky nasává atmosféru meziválečné metropole Německa, která se stala doslova Mekkou kabaretu. A tady objevila Alice svůj nesporný talent. Už dřív psávala krátké texty, ale teď se její autorské instinkty projevily naplno.
Pod pseudonymem Alice Dorell se půvabná, a přitom vtipná kráska stala objevem přelomu 20. a 30. let. Jenže přesně v té době začal růst vliv NSDAP a jejího vůdce Adolfa Hitlera, který se vymezoval vůči všemu židovskému.
Otec Julius vyhodnotil změnu nálady ve společnosti bezchybně a rozhodl se celou rodinu přestěhovat do Haagu. I Alice se rozhodla změnit působiště a vystupovala ještě nějaký čas ve Švýcarsku a ve vysněné Paříži, než se nakonec připojila ke své rodině v Holandsku.
Aby přišla na jiné myšlenky, zapojila tu do svého programu i mladší sestru a kamarádku a společně účinkovaly před nadšeným publikem jako „Dorell´s Dreidamenkabarett“, první čistě ženská kabaretní skupina. Pomohlo jim i to, že se na rozdíl od řady svých krajanů naučily dokonale holandsky a Alice psala jejich výstupy přímo, bez překladů z němčiny.
Zvlášť památným se stalo jejich turné s klavíristkou Rose von Hessen, kdy dívky postavily své výstupy na imitaci filmových hvězd a idolů krásy té doby. Pokud ale zabrousily na politická témata, holandské publikum jim dalo jasně najevo, že o takovou podívanou nestojí.
Westerbork Kamp - kabaret
Alice i její rodina se staly jedněmi z prvních obětí protižidovského tažení, když Holandsko obsadil v roce 1940 německý Wehrmacht. Nejprve se museli přestěhovat do Utrechtu, později byli internováni v tranzitním táboře Westerbork Kamp (obdoba našeho Terezína), kde se Alice zapojila i do místního kabaretu.
První transport z Westerborku zamířil v červenci 1942 do Osvětimi. Jela v něm i čerstvě pětatřicetiletá Alice, která 30. září téhož roku byla poslána do plynové komory. Stejný osud potkal i její rodiče a bratry Oskara a Franze. Z rodiny se zachránil pouze další bratr Felix, který prošel druhou světovou válkou jako francouzský voják, a mladší sestra Sofie Lotte, která se provdala za katolíka, což ji uchránilo před transportem.
Z Aliciny pozůstalosti se dochovaly pouhé dva texty, které do svého programu „Ctěni - pronásledováni - zapomenuti“ zařadil holandský kabaretiér a pianista Robert Kreis. Díky němu se vrátila spolu s dalšími židovskými umělci, kteří nepřežili válku, pomyslně zpátky na pódia i talentovaná Alice Dorell.
Pro další informace:
