Článek
Uděláte-li si výlet do Tuřan, možná vás - bez znalosti historie - zaskočí, jak obrovský kostel stojí uprostřed obce. Svým způsobem to má na svědomí jezuitský historik a vlastenec Bohuslav Balbín, který vydal v roce 1658 latinský spis Diva Turzanensis.
Kromě historie Tuřan a malebnosti moravské krajiny v něm vylíčil i zdejší zázrak, díky kterému se z vesničky na jih od Brna stalo jedno z nejoblíbenějších poutních míst a dle Františka kardinála z Ditrichštejna „štít katolické víry“. Stalo se tak v roce 1621, tedy jen rok po bitvě na Bílé hoře, a jak se později ukázalo, byla to právě poutní zbožnost, která díky své srozumitelnosti slavila zdaleka největší úspěch při rekatolizaci Moravy.
Pohled na tuřanský poutní kostel před dostavbou
Cílem poutníků, kterých se každoročně vydávaly do Tuřan tisíce, byla zázračná soška Milostné Matky Boží, pocházející pravděpodobně z poloviny 13. století. Dataci dnes známe díky moderní vědě, ale naši předkové nabyli přesvědčení, že se jedná o dar, který s sebou na Moravu přinesli už věrozvěstové Cyril a Metoděj. Během neklidných dob při nájezdech nevěřících měl být uloupen a později buď pohozen nebo ztracen přibližně v místech, kde dnes stojí tuřanský kostel.
V hustém trnitém keři ji měl dle pověsti nalézt zbožný a chudý sedlák Horák z nedalekých Chrlic, který se navečer vracel domů. Všiml si, že na mezi cosi září, a když se šel podívat blíž, podařilo se mu ze spleti větví vyprostit zmiňovanou sošku. Šlo spíš o torzo Panny Marie sedící na trůnu podle francouzského vzoru a přidržující si na koleni Ježíška. Jde o podstatný detail, který ji odlišuje od typicky středoevropských, esovitě prohnutých Madon, které si opírají Ježíška o bok. Současná podoba zázračné sošky je dílem zlatníka Jana Jakuba Wegelina, který v letech 1683 a 1689 vytvořil stříbrný plášť a další kovové doplňky, včetně korunek pro obě postavy.
Sousoší Panny Marie s jezuitskými světci Ignácem z Loyoly a Františkem Xaverským uprostřed obce
Než se staly slavnou poutní destinací pro věřící z celé Moravy i severu Rakouska, byly Tuřany málem zničeny. Došlo k tomu při obléhání Brna švédskou armádou, kdy téměř celá obec lehla popelem. Podle legendy zachránily místní jeptišky zázračnou sochu na poslední chvíli tím, že ji odnesly tajnou podzemní chodbou, a pak ji až do konce 30. leté války ukrývaly ve Vídni.
Když se ve druhé polovině 17. století začalo s budováním rezidence brněnských biskupů, nezůstala pozadu ani velkorysá přestavba kostela, aby pojal co nejvíc poutníků. O Tuřanech se dobře vědělo i v samotném Římě, ale na návštěvu náměstka Kristova na zemi si musela brněnská obec počkat až do 21. století, kdy sem osobně přijel papež Benedikt XVI. V září 2009 osobně odsloužil na nedalekém mezinárodním letišti mši pro 120 tisíc poutníků, což ale pro Tuřany nebylo ničím novým. V nejlepších letech do nich mířily desítky tisíc poutníků, v roce 1699 jich bylo napočítáno přes 100.000. To také dělalo obec třetím nejoblíbenějším poutním místem na Moravě, hned po Křinách a Sv. Kopečku u Olomouce. Před bitvou u Slavkova se tu měl dokonce zastavit i císař Napoleon se svým doprovodem.
Mezinárodní letiště v Tuřanech
Rovinaté plochy v těsném sousedství Tuřan byly využívány i jinak než jen pro pěstování zdejšího vyhlášeného kysaného zelí. Za rakouského mocnářství se tu pravidelně konala vojenská cvičení, kterých se účastnily tisíce vojáků. Na pláních za vsí vyrostlo několik stanových městeček, vojáci si dokonce postavili 16 vlastních pekáren na chleba. Ono takové cvičení císařské armády trvalo celý kalendářní měsíc a simulovaně proti sobě bojovala pěchota, jízda i dělostřelectvo. Postupně se na tuřanských manévrech, které se pravidelně opakovaly, vystřídali celkem čtyři císaři. Posledním byl v roce 1862 František Josef I.
S nástupem letectví bylo vybudováno před druhou světovou válkou i první letiště u Brna právě v Tuřanech. Původně se jednalo o travnatou plochu, kde se konaly i jezdecké závody, později byla vybudována regulérní přistávací dráha, která sloužila během války německé Luftwaffe. Zpravidla tu přistávala zásobní letadla.
Během osvobozování Brna koncem dubna 1945 bylo tuřanské letiště značně poničeno, k jeho obnově museli v rámci povinných prací nastoupit obyvatelé okolních obcí. Rudá armáda využívala letiště po dobu osvobozování Čech a vydržela tu až do podzimu 1945. Povědomí o brněnském letišti se ale udrželo v SSSR i později, takže na něm v srpnu 1968 přistávala letadla s „bratrskou pomocí“.
Futuristický terminál brněnského letiště u Tuřan je dílem architekta Petra Parolky, který za něj obdržel několik mezinárodních ocenění
Dnes už jde naštěstí o letiště civilní a dá se z něj dostat přímou linkou mj. do Londýna či Milána, během léta i do celé řady prázdninových destinací.
Pro další informace:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-papez-v-brne-slouzil-msi-pro-120-tisic-lidi-40237809
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_mestske_casti&load=22
