Článek
Navoněný růžový kousek látky ozdobený krajkou patřil paní poštmistrové, a jak se později ukázalo, měl vyšetřovatele svést ze stopy. Na četnického velitele Antonína Kostku si tím ale pachatel nepřišel.
Kostka totiž použil při šetření zcela novou metodu mechanoskopie a díky ní se mu podařilo usvědčit coby viníka místního poštovního úředníka Josefa Komise. Právě na jím vlastněném hasáku se totiž objevily stejné stopy, jako na „udělané káče“, jak se v podsvětí vyloupenému trezoru přezdívalo.
Kasaři byli v té době elitou mezi zloději a věcí jejich osobní cti bylo i „nádobíčko“ - speciálně vlastními silami upravované nástroje, které při vloupání používali. A to se jim také stalo osudným, protože každý nástroj zanechal na překonávaných bariérách - mřížích či dveřích od trezoru - lepší stopy, než otisky prstů. Kostka mohl za svůj úspěch poděkovat objeviteli mechanoskopie, v té době zcela nové policejní metodě.
Byl jím tehdy teprve sedmadvacetiletý četnický strážmistr Ladislav Havlíček, který na ni přišel díky své původní profesi. Rodák z krkonošských Křížlic nedaleko Jilemnice se původně vyučil zámečníkem ve skřivanském cukrovaru. Jako ročník 1900 byl ale okamžitě odveden a bojoval za císaře pána v 9. zákopnickém praporu, neboli u sappérů.
Sotva se z vojny vrátil, nastoupil k sokolskému Pluku stráže svobody č. 1., se kterým pomáhal na Slovensku potlačovat Maďarskou republiku rad, která si nárokovala i část jižních území nového Československa.
Coby bývalý voják se rozhodl pro novou kariéru, ale zámečnické srdce a zájem o technické věci svým způsobem zvítězily. Při vyšetřování se dostal k fotografování a na zvětšených snímcích si všiml, že každý nástroj zanechává specifické stopy. To jej dovedlo až k sepsání odborné příručky „Mechanoskopie - nauka o znacích a stopách řemeslných nástrojů“ a školení kolegů, mezi nimiž nechyběl ani v úvodu zmíněný Kostka z Hodonína.
Ladislav Havlíček byl vůbec zastáncem všech moderních metod, jak potírat zločin. Patřil mezi první četnické psovody, absolvoval služební kurz lyžování a také kurz kriminalistické práce na Kriminologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze založeném teprve v roce 1926.
Není divu, že se dostal i do výcviku velitelů stanic, a po jeho absolvování se sám stal novou posilou Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze, kde založil první mechanoskopickou laboratoř.
L. Havlíček v dobové uniformě
Kromě své práce se Havlíček věnoval i popularizaci četnické práce a od roku 1935 pravidelně vystupoval v policejním vysílání Radiojournalu (předchůdce dnešního Čro), kde mj. vyhlašoval i pátrání po zločincích.
Coby odborníka na mechanoskopii si jej v nově ustaveném sboru Deutsche Kriminalpolizei - Kriminalpolizeileitstelle Prag podrželi během války i Němci. Apolitický Havlíček změnu režimu nijak neřešil a dál pracoval na zdokonalování své milované metody, kterou začal rozšiřovat i na další materiály. Během vyšetřování jedné krádeže se dostal i do konfliktu s pachateli, což se mu za pár let stalo osudným.
Díky svému zařazení se ocitl i na místech, kde se psaly novodobé dějiny. V roce 1942 fotil snímky z místa činu atentátu na Reinharda Heydricha a o pár týdnů později dokumentoval i kryptu pod kostelem sv. Cyrila a Metoděje, když z ní byly vynášeny ostatky atentátníků.
Zlom přišel v květnu 1945, kdy Havlíček neuposlechl rozkaz a odmítl předat technické vybavení a služební záznamy z míst činů. Navíc se přihlásili i oni výtečníci prohlašující, že je Havlíčkovo válečné vyšetřování mělo poškodit, protože byli Češi.
Výsledkem bylo obvinění z kolaborace. Donedávna vážený kriminalista se pak díval na svět přes půl roku z opačné strany mříží, než byl do té doby zvyklý. Nakonec byl obvinění zproštěn a propuštěn na svobodu bez soudu. Sice zůstal formálně ve služebním poměru, do své milované práce už se ale vrátit nesměl. Definitivně byl vyhozen po únoru 1948, a protože se mu v té době rozpadla po deseti letech i rodina, rozhodl se začít znovu jinde.
Začátkem roku 1949 se mu podařilo opustit republiku a usadil se v Chicagu, kde se už sice nedal coby téměř padesátník znovu do služeb policie, ale zase tak daleko od svého oboru nebyl. Úspěšně se živil jako grafolog posuzující pravost podpisů na bankovních šecích, které v té době patřily k nejoblíbenějším platidlům v Americe, a tudíž i k nejčastěji falšovaným.
Pro své poslední spočinutí si vybral Ladislav Havlíček Český národní hřbitov v Chicagu, kde leží třeba po boku slavného chicagského starosty Antonína Čermáka a stovek dalších krajanů.
Český národní hřbitov v Chicagu
Ani dnes, téměř padesát let po úmrtí Ladislava Havlíčka ale jeho následovníci nezahálí a používají pro vyřešení zločinů jeho metody vylepšené o řadu nových poznatků. Slouží jim k tomu kromě tehdejších fotoaparátů a lup i moderní elektronkové mikroskopy a počítačové programy. Na stůl se jim dostávají vlákna, úlomky či celá plejáda pouhým okem sotva viditelných stop nalezených na místech činů.
A jedna perlička na závěr. Pomocí mechanoskopie se v říjnu 2000 zkoumaly i mříže z vězení v Mírově, kudy se podařilo uprchnout odsouzenému vrahovi Jiřímu Kajínkovi, aby už se podobný „husarský kousek“ příště nemohl opakovat.
Pro další informace:
