Článek
Na rozdíl od Nory - hrdinky románu „Půlnoční knihovny“, která v noci rozhodující o jejím bytí a nebytí prožívá všechny možné varianty svého života, je Grace Wintersová z „Život k nevíře“ ještě zcela živá a nebýt nedávného zákroku proti křečovým žilám na nohou i relativně zdravá.
Tedy pokud se týká jejího těla. S duší už je to o poznání horší. Dvaasedmdesátiletá bývalá učitelka matematiky trpí ahedonií - nedokáže být šťastná. Není to jen důsledek tragické smrti jejího dvanáctiletého syna - oběti dopravní nehody. Grace postupně ztrácí jednu nitku, která ji váže k životu soustředěném do domku v anglickém městečku, za druhou. Zemřel jí oblíbený špic, pak manžel, nakonec se přestala starat o skleník, zahradu a stojí ji hodně sil, aby se každý týden vypravila alespoň na nákup. Své dny přežívá mezi čtyřmi stěnami, s neustále puštěnou televizí i výčitkami svědomí a počítá, že už to zkrátka lepší nebude.
Pokud to zatím zní jako jedna velká deprese, nenechte se odradit. Britský spisovatel Matt Haig, kterého v Čechách zatím známe jen díky oběma zmíněným knihám pro dospělé a několika vánočním příběhům pro děti, totiž na stránkách svého nového románu umíchal pozoruhodně barevný koktejl, který je směsí detektivky, mysteriózního příběhu, sci-fi a šmrncnutý úvahami o matematice, logice a vztazích.
Ani to by vás ale nemělo odradit. Je to k nevíře, ale jednotlivé ingredience spolu dokonale ladí. V sympaticky krátkých kapitolách zavedou Grace na lgendární Ibizu. Impulsem k tomu, aby se vydala na tak ve svém věku a duševním rozpoložení nepravděpodobnou cestu, je dopis od její dávné kolegyně Christiny- učitelky zpěvu s řeckými kořeny. Ta se na přelomu 70. a 80. let trápila v deštivé Anglii, ale vánoční posezení s Grace ji postrčilo k rozhodnutí splnit si svůj sen o slunci, moři a zpěvu. Podařilo se jí vše naplno zrealizovat právě na Ibize, která se v těch časech stala centrem hudby, alternativního života a radosti.
Aby něco z darů, kterých se jí vrchovatě dostalo, vrátila, začala se zajímat o ochranu přírody před všudypřítomnými developery hodlajícími zastavět moderními hotely i poslední, čistě přírodní rezervaci ostrova - skalisko El Vedra. To by ale zároveň ovlivnilo i unikátní mořský ekosystém kolem, kde se skrývá jedno pozoruhodné tajemství známé místním jako La Presencia (přítomnost).
Skalnatý ostrůvek El Vedra u pobřeží Ibizy hraje v románu jednu z hlavních rolí
Jenže na druhé straně stojí ničeho se neštítící protivník a Christine pochopí, že tady už jí jde o holý život. Proto se rozhodne zmizet a svůj ostrovní útulek odkazuje právě Grace. Je totiž přesvědčená, že tahle nepravděpodobná hrdinka má v sobě přesně to, co El Vedra i lidé kolem něj potřebují k mobilizaci. A následný vývoj věcí jí dá plně za pravdu.
Grace, která je přesvědčená, že jede jen na krátkou dovolenou, během níž se pokusí své dědictví po Christine prodat, se záhy začíná seznamovat s mírně řečeno zpustlým vágusem, bývalým oceánografem Albertem, provozujícím potápěčskou školu, jeho dcerou Martou, kozlem Nostradamem, zkorumpovanou političkou, Christininou dcerou i tajemným investorem, který jde bez nadsázky za svým přes mrtvoly.
Jakou roli v tom všem hrají němečtí vojáci za okupace, 150 let mrtvý mnich Francisco Paula, Freddie Mercury a někdejší žák Grace, který právě neprožívá nejšťastnější období na univerzitě, to už zjistíte sami, až se začtete do stránek s modrou ořízkou. A nepřeskakujte žádnou kapitolu - všechny jsou jako dílky puzzle, které vám složí kompletní obraz, až když poslední „zaklapne“ na své místo.
Letošní padesátník Matt Haig byl jako spisovatel obdařen nevšední imaginací, kterou dovede mistrovsky zprostředkovat i svým čtenářům. A „Život k nevíře“ je toho jen dalším důkazem.
Pro další info:
Matt Haig: Život k nevíře, překlad Martina Šímová, Kontrast, 2025
