Článek
Předseda ANO Andrej Babiš vedl dlouhodobý spor se slovenským Ústavem paměti národa spravujícím svazky Štátné tajné bezpečnosti (ŠtB) o to, zda byl nebo nebyl jejím vědomým spolupracovníkem, agentem Burešem č. 25085. Coby zaměstnanec zahraničního obchodu Petrimex měl podepsat vázací listinu ve vinárně „U obuvníka“ začátkem listopadu 1982. Jako řídící důstojník byl uveden ing. Julius Šuman. Bureš se objevuje celkem ve 12 svazcích bývalé ŠtB.
Během prvních stání dosvědčili bývalí příslušníci ŠtB, že prý celou věc vymysleli. Při dalších soud uvedl, že Andrej Babiš nemůže žalovat Ústav, ale má zažalovat přímo Slovensko, konkrétně ministerstvo vnitra. Všechny dosavadní verdikty vydával bývalý český premiér za svá vítězství.
Teď Slovensko udělalo pozoruhodný úkrok stranou, totiž domluvilo se s Babišem, že k žádnému soudu nedojde. Zdůvodnilo to svou obavou, že by se mohlo dostat do důkazní nouze, byť historikové s tím zásadně nesouhlasí.
Obrazně hodil ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok ručník do ringu, ještě než protistrany vůbec nastoupily k zápasu. Bral prý ohledy na možnost vysokého finančního odškodného, které by Babiš po hypoteticky vyhraném sporu mohl od Slovenska požadovat.
Čili žádný soud, který by pravomocně rozhodl, že agent Bureš existoval jen na papíře a nikoliv ve skutečnosti, nebyl a už ani nebude!
Je to zajímavý „dárek“ k 35. výročí Sametové revoluce a ti, kdo ji prožili, patrně dnes jen nevěřícně kroutí hlavou, kam jsme se to během uplynulých let obloukem dostali. Ale i po všech letech jsou záznamy STB po čertech zajímavé čtení, byť se z nich rozkazem generála Alojze Lorence ke skartaci dochovalo jen žalostné torzo.
Výroky o „hodné“ a „zlé“ STB, jak svou spolupráci na začátku své politické kariéry vysvětloval Andrej Babiš v září 2011 v televizní Show Jana Krause byly jen předzvěstí toho, co nás v dalších letech stran přepisování polistopadové historie čekalo a bohužel asi ještě čeká. Důkaze je i rostoucí popularita bývalých komunistů přelakovaných Kateřinou Konečnou na Stačilo!
Dodnes také zůstaly nezodpovězené zvídavé otázky, odkud se vzal startovní kapitál na Babišovo podnikání po roce 1989. Věřit pohádce o „neviditelných“ švýcarských spolužácích, by dnes mohl předsedovi ANO, vzhledem k jeho fluidnímu vztahu v pravdě, asi už málokdo.
Můžeme si o tom všem myslet, co chceme, a také podle toho uvěřit/neuvěřit v „ANO, bude líp“ nebo jiná, nic neříkající hesla, kterými v příštích měsících opoziční strana téměř jistě oblepí každý roh.
Slovensko coby země, která po čtvrtém nástupu Roberta Fica do premiérského křesla šmahem osvobozuje všechny korupčníky a v případě bývalého, 2× právoplatně odsouzeného prokurátora Dušana Kováčika, je pro jistotu rovnou pouští i z vězení, prostě nepřekvapilo. Zvlášť po mohutné podpoře, jakou Andrej Babiš prokazoval jak samotnému Ficovi, tak letos jeho prezidentskému nominantovi Peteru Pellegrinimu.
Současný ústupek Slovenska vůči jeho bývalému občanovi přišel pro Andreje Babiše nanejvýš vhod v čase, když už se těší, jak příští rok bude po volbách sestavovat vládu.
Každopádně to vypadá, že v hlubockém hotelu Štekl se na Zemanových narozeninách nejen slavilo, ale také mohutně vyjednávalo a dojednávalo. Uvidíme, co všechno se tam ještě „upeklo“.
Pro kontext:
