Hlavní obsah
Lidé a společnost

Zdeněk Svěrák poprvé prozrazuje, co se dělo za oponou Divadla Járy Cimrmana

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Kombajn/wikimedia.commons

Zdeněk Svěrák vzpomíná na roky v Divadle Járy Cimrmana a hraje při tom na klavír své oblíbené melodie.

26. 10. 10:23

Věděli jste, že si Zdeněk Svěrák po desetiletí píše deník? Teď se rozhodl v něm zalistovat a podělit se o své vzpomínky s posluchači Českého rozhlasu v pětidílné podcastové sérii Nejisté sezóny.

Článek

Pomocí svých soukromých zápisků, které neznají ani jeho divadelní kolegové, se Zdeněk Svěrák vrací až k úplnému začátku divadla, kdy ještě zdaleka nebylo rozhodnuto o jeho čistě mužském složení.

Připomíná, že v 60. letech přišel s myšlenkou na založení divadla Jiří Šebánek, který chtěl nové scéně vdechnout kombinaci naivity a černého humoru. Jenže představy dalších protagonistů byly odlišné a po první sezóně to dokonce vypadalo, že se bude jednat i o sezónu poslední. Jiří Šebánek se rozhádal s Ladislavem Smoljakem a z divadla odešel.

Ač si s představeními Divadla Járy Cimrmana neodmyslitelně spojujeme právě režiséra Ladislava Smoljaka, první hry vznikaly pod taktovkou rozhlasové režisérky Heleny Filipové, bez které by podle Zdeňka Svěráka asi žádné divadlo vůbec nevzniklo. Právě ona věnovala hodně energie tomu, aby divadlu zajistila scénu a dala mu oficiální kontury.

V první hře Akt měl hrát ženskou postavu Miloň Čepelka, ale bál se, že se na scéně zesměšní. Proto tehdy do role Žílové nastoupil jazzman Karel Velebný. Ten po čase divadlo opustil.

Určitou pečeť kvality vtiskla Divadlu Járy Cimrmana, které v prvních letech nemělo štěstí na stálou scénu, návštěva Jana Wericha. V té době už hodně nemocný „Pan Herec“ se na naléhání své manželky dostavil na jaře 1972 na Němého Bobše. Přestože špatně slyšel, bavil se výborně. Po představení s herci poseděl u vína a vizionářsky jim předpověděl, že „tuhle srandu je nenechají dlouho dělat“.

Že měl pravdu, je dneska už všeobecně známo a vznikl o tom i legendární film Nejistá sezóna. Některé dialogy se soudruhy schvalujícími či naopak zakazujícími aktivity divadla, jednotlivé scény nebo celé hry, jsou více-méně věrnými zápisy právě ze Svěrákových deníků.

Zdeněk Svěrák přiznává, že mu občas psaní do deníku sloužilo jako terapie po některých obzvlášť „vydařených“ schůzích a proslovech činovníků minulého režimu, a dodává i vzpomínku, jak herci platili ze svého technikům, aby v divadle všechno mohlo fungovat, jak bylo třeba.

Mimochodem, víte, proč Smoljak ze Svěrákem vypustili do filmu Jára Cimrman ležící, spící „bílého psíčka“? Nejen to, ale i spoustu dalších detailů prozrazuje Zdeněk Svěrák každou neděli ve svém podcastu Nejisté sezóny. A věřte mi, že pro všechny milovníky Cimrmana mají cenu ryzího zlata.

Děkujeme, pane Svěráku!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz