Článek
Slovy kastelána Marka Hanzlíka, právě tu probíhá jedno ze „středověkých alotrií“, která se tu a tam konají v Thurnovském paláci.
Nejde o žádné znesvěcení cenné památky, ale o dobré propojení „novostavby“, která vznikla před půl stoletím, s prožíváním historie. Tu si na dubnový víkend přijeli do Lipnice užít doslova všemi smysly frekventanti projektu Culina historica.
Trčkův palác prošel už „jen“ konzervací a návštěvník v něm musí zapojit i svou fantazii, aby si dovedl představit, jak původně vypadal.
Lipnický hrad je totiž místem, kde si přijdou na své jak návštěvníci, kteří zbožňují zříceniny, neboli „torzální hradní architekturu“, ale i romanticky založení, kteří touží po dokonalém hradu s věžičkami, ochozem a tajuplně působícím sklepením s bezmála 30 metrů hlubokou studnou.
Velkorysý strážní hrad, založený nedaleko (dnes Havlíčkova) Brodu kolem roku 1310 pány z Lichtenburku, se záhy dostal do historie. Byl jedním z objektů, které mladý král Jan Lucemburský obdržel protihodnotou za podmínečné propuštění uvězněného Jindřicha z Lipé, o kterém už jeho současníci tušili, že by mohl mít díky obrovskému majetku i vlivu sám královské ambice. Jindřich se nakonec raději „uklidil“ na Moravu, kde žil ve volném vztahu s vdovou po Václavovi II. Eliškou Rejčkou.
O přibližně sto let později se Lipnice opět zapsala do kronik. Tehdejší majitel Čeněk z Vartenberka, velký příznivec Jana Husa upáleného v roce 1415 v Kostnici, se postaral o evropský skandál. Nechal zajmout pražského světícího biskupa Heřmana Nikopolského a násilím jej donutil vysvětit v hradní kapli sv. Vavřince první husitské kněží.
Kaple byla v roce 1417 svědkem nuceného svěcení prvních husitských kněží
Biskup se sice podvolil, ale po svém propuštění vzápětí akt odvolal. To husitské pány rozlítilo do té míry, že si pro Heřmana došli na hrad Příběnice, a odsoudili ho k trestu smrti utopením v řece Lužnici, což vzápětí i provedli.
Hradní kaple, která snese srovnání s gotickými kaplemi královských sídel, zaujme zvlášť pitoreskními hlavicemi žeber v podobě mj. trojhlavého muže, ženy s ratolestmi místo vlasů či Židy upíjejícími krev z vepře. Ve středověku se tak křesťané „vypořádávali“ s jejich vinou za zradu a ukřižování Ježíše, protože pro Židy bylo zvlášť potupné jakékoliv spojování s nečistými zvířaty, mezi které pro ně patřilo i prase.
Kaple sv. Vavřince je nejcennější dochovanou částí hradu ozdobenou navíc fragmenty původních maleb ze života Ježíše Krista, na kterou se vyplatí udělat si čas během volné prohlídky celého objektu.
Stav hradu na začátku 20. století
Na Lipnici vás sice přivítá průvodce, ale pak už si hrad procházíte sami a záleží jen na vás, zda jej „proběhnete“ za půl hodiny nebo si na něj vyhradíte třeba půl dne.
Na zvlášť vnímavé návštěvníky zapůsobí i legenda o zazděných milencích - ženě hradního pána Kateřině z Landštejna a Jindřichu z Dubé sídlícím na nedalekém Orlíku. Když se Kateřinin manžel Čeněk z Vartenberka měl dozvědět o nevěře, nechal svého soka zabít a manželku i s jeho tělem osobně zazdil do jednoho z hradních výklenků.
Na první pohled to mohlo působit jako snaha očernit jednoho z předních husitských šlechticů, ovšem jen do doby, než byly při úpravách hradu začátkem 18. století skutečně nalezeny dvě zazděné kostry.
Tou dobou už samozřejmě nesloužil lipnický hrad svému původnímu účelu, ale časem se stále víc stával jeho údržba pomyslnou koulí u nohy majitelů. První velkou ránu mu zasadilo za 30leté války čtyřtýdenní obléhání císařské armády, která se snažila neúspěšně získat strategické místo ze švédského držení.
Nejcennější dochovanou částí lipnického hradu je gotická kaple sv. Vavřince
Definitivní tečku za jeho historií málem udělal rozsáhlý požár v září 1869, který poškodil nejen sídlo, ale i velkou část městečka pod ním - víc než 60 domů, kostel, školu i radnici.
Tajemně působící trosky se staly vítaným cílem prvních turistů, kteří se sem vydávali na výlety už od konce 19. století. Tehdejší podobu zvěčnil na svých fotografiích i Antonín Svojsík, který nedaleko uspořádal v roce 1912 první skautský tábor.
Svojsíkovy kolorované fotografie jsou k vidění v Thurnovském paláci, stejně jako fortna (dnes pokladna), kde si o deset let později Jaroslav Hašek stěžoval na lidi, co „courali“ na hrad a pořád ho rušili při psaní. Ostatně, půvabně to vtělil do svojí povídky Průvodčí cizinců, kterou publikoval v roce 1922 ve sbírce Mírová konference a jiné humoresky.
Dobře znatelná moderní dostavba hradu z 80. let 20. století
Právě s Haškovým pobytem je spojena i moderní historie hradu, který se měl po roce 1959 celý opět dostavět, aby zde vznikla velká expozice autora Osudů dobrého vojáka Švejka, a také kulturní centrum pro městečko a přilehlé obce, i konferenční sál.
Místo středověkých kamenů a cihel ovšem přišla řada na železné traverzy a beton, což je dodnes dobře patrné zejména v dokončeném Thurnovském paláci a na věži Samson.
Po pádu komunismu a s příchodem moderní památkové péče ovšem převládl opačný přístup, tedy konzervace stávajícího stavu, což pro změnu návštěvníci uvidí v části dochovaného Trčkova paláce.
Obě repliky středověkých kachlových kamen jsou dílem Františka Kocmana, který při nich využil metodu experimentální archeologie
Haškův pobyt na Lipnici není zapomenutý, ale jeho expozice byla zřízena v domku v podhradí, který si koupil a žil v něm se svou „ruskou manželkou“ Šurou.
Pro hrad se hledala nová náplň, která by mu slušela víc. Základem se stal „Lipnický kachlový poklad“ - bohatá sbírka středověkých kachlů z kamen, které se našly při výzkumu a sanaci jednotlivých částí objektu. Díky nim se pustil do odvážného experimentu ing. František Kocman z nedalekého Humpolce.
Od píky si prošel výrobu kachlí - od získání správné směsi hlíny, přes výrobu forem, vytočení zadní části kachlí na hrnčířském kruhu, vypálení ve vlastnoručně postavené peci, až po osazení kamen do interiéru. V současnosti tu můžete vidět hned dvoje, a když budete mít štěstí (třeba při oblíbených adventních prohlídkách) bude se v jedněch i topit. Pokud si pozorně kamna z neglazovaných kachlí prohlédnete, zjistíte, že se třpytí - to díky příměsi mleté slídy v hlíně.
V případě lipnických replik středověkých kachlových kamen jde o celoevropský unikát, který jinde nenajdete. Ovšem tím to nekončí.
Přiznaný betonový strop v Thurnovském paláci
Součástí expozice je totiž nejen sbírka místních kachlů založená před bezmála sto lety tehdejším kastelánem Matějem Mendlem, ale i dědictví po lékaři a badateli Zdeňku Hazlbauerovi. Ten se věnoval sběru kamnových kachlů celý život a na jeho sklonku odkázal svou sbírku 351 kusů právě do lipnické expozice.
Kdo dorazí do studeného hradu, může se tu přesvědčit, že naši předkové šli na tepelné pohodlí rafinovaně. Kromě kachlových kamen využívali i krby, ale součástí vytápění hradu byl i důmyslný systém teplovzdušného topení a zateplení stěn pomocí tkaných koberců - gobelínů.
Účastníci historického kuchařského semináře se zvěčnili s kastelánem Markem Hanzlíkem (v podřepu) před funkční replikou gotických kachlových kamen.
Zkrátka v Lipnici na vás nečeká žádná hora mrtvého kamení, ale pořádně živý hrad, který vás s troškou fantazie nechá prožít minulost na vlastní kůži líp, než celá sbírka historických románů.
Pro další informace:
