Článek
Takový „rumrajch“, jaký na člověka vypadne po otevření krabice s novou skládačkou, může jedince se slabší náturou odradit. Vzápětí se donutí všechno natěsnat zpátky a „poklad“ věnuje při první příležitosti vzdálené sestřenici.
Pokud jste na tom podobně a při pohledu na krabici s 5000 a více dílky si jen povzdychnete, není důvod. Cílem nemusí být počet a velikost, ale vlastní princip skládání.
Ostatně slovo „puzzle“ znamená rébus. Odkazuje k prastarým obrazovým skládačkám, které pocházejí (jak překvapivé) ze starověké Číny. Moderní puzzle počítáme od 18. století, kdy v Anglii sloužilo pro výuku geografie. Jeho praotcem bývá označován kartograf John Spilsbury, který jako první „rozkouskoval“ Evropu na jednotlivá království. Nápad se ujal a tak později vznikly i skládací mapy světa či jednotlivých kontinentů.
Do Evropy i do celého světa se puzzle vydalo v 19. století a dnes patří k nejoblíbenějším „žroutům času“ - od miniverzí s pár dílky pro nejmenší až po několikatisícové soubory. Mimochodem, největším složeným obrázkem je prozatím rekordní puzzle z více než 1.100 000 kusů poskládané v německém městě Ravensburg v roce 2008. Tenhle „drobek“ měl 600 čtverečních metrů a dobrovolníci jej kompletovali přímo na zdejším náměstí.
Mnohem víc zajímavostí se dozvíte na Historie a rekordy | Puzzlemanie.com.
Běžně prodávaná maxipuzzle mohou mít až několik desítek tisíc dílků a nejčastěji je skládají celé rodiny nebo komunity. Ostatně jedno obří z džungle zdobí i vestibul brněnské Dětské nemocnice.
Ať už vás zaujme na obalu fotka krajiny, zvířat nebo reprodukce slavného uměleckého díla či funny obrázek, než se na skládání vrhnete, možná se vám bude hodit pár postřehů.
Nejprve je dobré dát si tu práci a začít oddělovat „zrno od plev“. Alespoň mně se vyplatilo přebrat nejdřív všechny dílky dle systému - rovná strana, dva rohy a pak všechno ostatní. Začínám od rámečku, abych věděla, jak bude výsledek opravdu velký a úplně ideální je situace, kdy mám předem připravený rám s podložkou - to pokud si chci výsledek zafixovat.
Je velký rozdíl, pokud skládáte ve dne při přirozeném světle nebo večer při umělém. Zvlášť u jemných tónových nuancí se mi několikrát stalo, že to, co jsem večer nenašla, druhý den doslova bilo do očí.
Dobré je si stanovit maximum času - třeba hodinu, a pak si odpočinout. Opět platí, že unavené oči „nevidí“ to, co usilovně hledáte.
Pokud jde o děti - tam bych se přimlouvala za návrat „ke kořenům“ - existují skvělá puzzle s Českou republikou (parádně se podle nich učí třeba jednotlivé kraje), s Evropou i se světem - úměrně přizpůsobená vnímání jednotlivých věkových skupin.
Rozhodnete-li se investovat do puzzle třeba coby odměny za vysvědčení, vězte, že se vám i vašim ratolestem schopnost poskládat všechno do smysluplného celku vrátí při mnoha příležitostech - namátkou: při skládání myčky, věšení plného koše prádla na sušák (při tom mne ostatně tohle téma napadlo) nebo při balení věcí do kufru na dovolenou.
Takže suma sumárum, skládat puzzle rozhodně neznamená plýtvat časem…
