Článek
Sytě žluté talovíny zimní z čeledi pryskyřníkovitých jsou plné sladkého nektaru a pylu, a proto lákají včely. Původním domovem byly na jihu Evropy - ve Francii, Itálii, Slovinsku či Chorvatsku. K nám se dostaly až později, kdy pro svou nenáročnost byly oblíbenými třeba v zastíněných koutech zámeckých parků či na hřbitovech.
Jejich krása ale může být i smrtelná - celá rostlina, včetně podzemní hlízy - je jedovatá pro všechny teplokrevné živočichy, člověka nevyjímaje.
Společné kvetení sněženek a talovínů
Obsahuje totiž komplex srdečních glykosidů. Podle slov zahradního architekta Lukáše Paderty se jedná o organické sloučeniny používané při léčbě srdeční nedostatečnosti, protože v malém množství stimulují srdeční sval.
Ve vyšších dávkách ale mohou srdce nenávratně poškozovat. Proto - pokud by vás napadlo ozdobit si jimi třeba šťavnatý jarní salát - mohla by to pro vás být také „poslední večeře“.
Ale jestli dostanete chuť si talovíny jen tak natrhat do vázičky, nemělo by se vám při opatrné manipulaci s nimi nic stát.
Ještě bezpečnější je, užít si je přímo na zahradě - když si zapamatujete, kde v únoru talovíny kvetly, stačí se na místo vrátit v květnu, posbírat semínka z dozrálých tobolek, a pak je rozhodit na podzim na stíněné místo. Dál už za vás bude pracovat sama příroda a vy se příští rok zjara můžete těšit z pohledu na koberec zlatých květů v době, kdy ještě většina zahrady dospává zimu.
Zdroje informací:
Marianne - Venkov a styl 2/2020
