Článek
V případě Survivoru Česko & Slovensko rozhodně nemůžeme tvrdit, že se jedná o reality show, kterou budou diváci vždy hodnotit negativně (a přitom ji tajně sledovat jako Výměnu manželek). Asi nejznámější americká verze se může na čsfd.cz pyšnit 80 %. Australská varianta, z níž mohli pár řad vidět i předplatitelé Voyo, má dokonce 87 %.
O tom, že jsou výše zmíněné show lepší než ta česká, nemá smysl debatovat. Bylo by ale nefér tvrdit, že napříč řadami nepřišel žádný posun k lepšímu. Pojďme se nyní podrobněji podívat na srovnání české verze s jejím zahraničním bratrem. Pro zjednodušení budu porovnávat s tím, jak Survivor hráli Australané.
Nemáš kamarády = jdeš ven
Pro úspěch v Survivoru je naprosto nezbytná perfektní fyzická kondice. Kouzlo soutěže ale tkví právě v tom, že pouze o svalech to není. Neméně důležitá pro setrvání v soutěži je rovněž vaše sociální hra. V australské verzi to přitom funguje jednoduše. Pokud dostaneš na kmenové radě většinu hlasů, jedeš domů. Češi ale přidali herní prvek, který sociální hru doslova zabíjí.
S výjimkou aktuální (a částečně i minulé řady) u nás nestačilo, že vás vaši spoluhráči v kmenu nechtějí. Pro vyřazení vás musel některý z nich ještě porazit ve vzájemném souboji, tzv. duelu. Do souboje vám kolegu vybíral držitel individuální imunity. Tento člověk, který porazil celý kmen a na kmenové radě tudíž nemohl být vyhlasován, tak dostával do rukou obrovskou moc.
Systém duelů způsobil především to, že sociální hru utlumil a dal do popředí právě svaly. Není náhoda, že českého Survovira doposud nevyhrála jediná žena. Ostatně vítěz druhé řady Tomáš Weimann by bez duelů pravděpodobně ve hře skončil ještě před sloučením. Poté, co se oba kmeny spojily v jeden, vyhrál vždy buďto individuální imunitu nebo poslal některého hráče domů vítězstvím v duelu. Jeho sociální hra přitom vůbec nebyla povedená. Naopak se na ostatní hráče často agresivně utrhoval.
V minulé řadě po sloučení a letos od úplného začátku soutěže již do duelu nejdete automaticky. Hráč s největším počtem hlasů si vybere tzv. nádobu osudu, kterou přede všemi rozbije. Pokud z ní vyteče červená barva, znamená to okamžitý konec ve hře. Modrá barva znamená naději na záchranu v duelu, do kterého si kolegu již vybírá hráč s největším počtem hlasů.
Říkám si, že Češi se zkrátka bojí někoho poslat domů pouze díky vůli většiny bez naděje na záchranu. Na druhou stranu, 2/3 nádob obsahují červenou barvu a šance na záchranu tudíž není tak velká. Ostatně v letošní řadě tomu statistiky odpovídají. Ze tří kmenových rad letos proběhl jeden duel, zbylí dva hráči se domů odporoučeli rovnou.
Zbytečně natahovaná show
Zatímco v loňských sériích se dalo převážně spoléhat na svaly, letos tomu tak není a změna je markantní. Hráči taktizují a rozjíždějí strategie od samého začátku. Bohužel do toho klín vráží jeden aspekt, a to ten, že se prakticky v každém druhém díle nevylučuje.
Tohle je pro všechny české série stejné. Během týdne se vysílají dva díly. V tom prvním soutěžící pouze bojují o odměnu, druhý již je vyřazovací. Hra díky tomu nemá takový spád. Těmito výplňovými díly, kde se pouze jeden kmen nají a druhý hladoví, se tedy prokoušete, aby vám něco neuniklo, často ale nejsou příliš zábavné.
V australské verzi se vylučovalo takřka v každém díle a i jednotlivé soutěže byly zajímavější. Českému Survivoru bylo zejména v první sérii oprávněně vyčítáno, že proběhlo hodně soutěží jeden na jednoho, kde bylo potřeba k vítězství ohromné množství bodů a soutěž se zdála být nekonečná. Letos zatím neproběhl souboj, do kterého by se nezapojil celý kmen. Což je škoda, protože právě v soubojích jeden proti jednomu se nejlépe projeví kvality jednotlivých hráčů. Chápu, že se do toho nyní tvůrcům nechce, když učinili kontroverzní rozdělení kmenů na muže a ženy.
Vyhraje konečně žena?
Přiznám se, že se stále nemohu rozhodnout, zda se mi rozdělení kmenů na muže a ženy líbí nebo nikoliv. Z hlediska sociální hry je na jednu stranu zajímavé sledovat rozdílný přístup u obou kmenů, z toho sportovního hlediska to ale má své limity.
Muži zatím vyhráli vícekrát, ale v posledních dvou soubojích se ženám povedlo statistiku trochu vyrovnat. Soutěže jsou pak často zaměřeny na rovnováhu nebo logické uvažování (v případě skládaček), takže nedostatek muskulatury nemusí vadit. Soubojů, které jsou čistě o síle, se ale při tomto rozdělení nedočkáme, jelikož biologie je neúprosná.
Jít domů za kočkou? Děkuji, nechci
Je těžké hodnotit aktuální řadu před jejím skončením, v jedné věci ale musím tvůrce jednoznačně pochválit, a tou je casting. Zatímco loni se diváci mohli vysmívat např. soutěžící Ivě Skupník, která zcela vážně prohlásila, že chce domů za svojí kočkou a začít pracovat na miminku, nebo hasiči Filipu Křížkovi, u kterého se řešila kauza, že soutěž opustil, protože už si vybral veškerou dovolenou, letos to zatím vypadá, že se nikomu domů nechce.
Naopak pozitivně překvapil Matúš Pavlovič, který evidentně nezvládá hlad a vypadá jako chodící zombie, s klukama se ale domluvil na podrazu na herce Václava Šandu a na kmenové radě skvěle sehrál, že je úplně mimo a o ničem neví. Tomu se říká hra, a pokud to bude takto pokračovat, určitě se ráda na další díly podívám.
