Článek
Kniha byla vydána v roce 1982 a čtenář podle názvu i obálky automaticky předpokládá, že se dočte o nejrůznějších lotrovinách party čtyř různorodých kluků v jejich rodné vesnici někdy na přelomu 70. a 80. let. Ono tomu tak do jisté míry je, ale současně je ona domněnka mylná téměř ve všech předpokladech.
Kluci rozhodně nejsou různorodí, s jejich charaktery a specifiky si autor nijak hlavu neláme. Tvoří vlastně jednoho kolektivního hrdinu a to, že jsou čtyři, je využito vlastně jen v dialozích typu, kdy první řekne „Dneska je nuda,“ druhý doplní „Ano, dneska je velká nuda,“ třetí trumfuje „Takovou nudu jako dneska jsem ještě nezažil,“ a tak dále. Ale nebojte se, těchto dialogů tam není mnoho. Kromě první kapitoly, kdy se vypravují na ovoce do aleje hlídané starým nervózním dědou Petržilkou, nejde ani o žádné vyložené lotroviny, obvykle se přichomýtnou k nějaké situaci či k vyprávění starších pamětníků. A asi nejpřekvapivější esencí příběhů je to, že tam mnohdy dochází k nevysvětlitelným mysteriózním jevům mimo realitu či přímo k porušování přírodních zákonů. Autor knihy trávil ve Vraném vlastní dětství, a tak si ke svému vyprávění a vzpomínání tak trochu vysnil nějaké nadpřirozeno.
Problémem knihy a také důvodem, proč jsem ji kdysi hned odložil, je to, že hned první kapitola vyústí do takové situace, které se dnes moderně říká „wtf“. Kluci utíkají před dědou Petržilkou a nakonec končí v mracích a zvažuje se přivolání hasičů s dlouhým žebříkem. A protože příběh nevede k nějakému dalšímu prohloubení, vyústění nebo vysvětlení, čtenář si jen říká, co to čte za blbost. A mně se málem stalo, že jsem knihu odložil i tentokrát po desítkách let. Naštěstí jsem tak neučinil a další kapitoly byly zajímavější. Určitá tajuplnost, ale tentokrát v přijatelných mezích, se objevuje i v dalších příhodách s tajemným myslivcem a diviznami. Nejsilnějšími kapitolami se pak ukazují ty, jejichž náplní je vyprávění starých pánů Petržilky a Dolejšího, z nichž jeden dává k dobru historické události spojené s Vraným, zatímco druhý vypravuje o zdánlivě banálních událostech všedního dne, které se udály za jeho mládí. Poutavé a zábavné jsou pak tři kapitoly, kde se kluci přichomýtnou k nezdarům poněkud prchlivého Vény Nágla, který se bez ohledu na trochu nedůstojný věkový rozdíl nakonec pustí i do plánování odvety.
Čtyři kluci z Vraného na mě působí jako kniha s nevyrovnanou kvalitou jednotlivých kapitol, ale díky těm lepším jsem rád, že jsem desítky let starý čtenářský dluh konečně splatil. A přivřete-li oko nad první kapitolou, čeká vás příjemné čtení.
Čtyři kluci z Vraného na Databázi knih:
Autor Jaroslav Boček na Wikipedii:
Kniha existuje i v audioverzi s Františkem Filipovským, Otou Sklenčkou, Oldřichem Víznerem nebo Jiřím Pragerem.
