Článek
Do ruky mi padla kniha Diamantová sekera, která obsahuje nejrůznější sebrané baltské lidové pohádky. Přesněji řečeno, nepadla mi do rukou kniha, nýbrž její torzo, což je možná vidět i na fotografii, ale i tak v ní zůstal dostatečně reprezentativní vzorek.
Začátek knihy obsahuje kratší pohádky, které se mnohdy vejdou i na dvě stránky. Pokud vaše dítě usíná rychle, jde o naprosto ideální formát. A pokud neusíná rychle, přečtete prostě další. Postupně přibývá i pohádek delších, které v sobě kombinují třeba tři navazující příběhy. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Lidové pohádky, které někdo shromáždil, ale nesnažil se jim dát nějakou přidanou vypravěčskou hodnotu, mají jednu velkou výhodu a jednu velkou nevýhodu. Onou výhodou je jejich stručnost a přímočarost. Všechny zásadní informace zkrátka stihnete vysypat ještě dřív, než váš potomek, kterému to předčítáte, stihne usnout. Jejich nevýhodou je absence jakékoli vypravěčské nadstavby. Věci se prostě nějak dějí a vy vlastně ani nevíte proč. A než zjistíte, proč byste vlastně měli hlavnímu hrdinovi přát nalezené štěstí, je po pohádce.
Takže tady často máme nějakého chuďase, který se dře do úmoru, ale přesto nikdy nemá žádný majetek a ani skoro co jíst. Nejsem si úplně jist, zda toto vyprávění povede batolata k přesvědčení, že právě prací si člověk na živobytí spolehlivě vydělá. Onen chuďas se v pohádce vždy dočká nějaké odměny a bohatství, a vy vlastně ani nevíte, za co. Nejprve pochopitelně požádá o pomoc svého bohatého sourozence nebo souseda. Asi nemusím zdůrazňovat, že boháč je takřka vždy lakomý a každá taková žádost ho patřičně rozlítí natolik, že chuďas musí upalovat z jeho domu, až se za ním práší. Leč onen chudý soused vždy nakonec své štěstí najde a začne se mu dařit. V tu chvíli se u boháče začíná projevovat vedle lakoty i druhá dominantní vlastnost, a tou je závist. Přestože jej chuďasovo náhlé štěstí nikterak nepoškozuje, je schopen vyvinout maximální úsilí pro to, aby jeho chudý známý znovu upadl do bídy. Asi není třeba zdůrazňovat, že do bídy nakonec upadne on, končívá to klidně i tím, že mu shoří grunt.
Kdo se vypraví za nějakým úkolem, tomu, sotva dojde za nejbližší kopec, už někdo bezdůvodně strká nějakou kouzelnou věc či radu. Kupříkladu mu jeden z čertů přímo v samotném pekle zcela bezdůvodně našeptává, co si má vybrat za odměnu, ač je to věc, která má jistě i v pekle svou hodnotu. Inu, ne každou pohádku na světě potkalo to štěstí, že si ji vzal do parády někdo jako Božena Němcová a dokázal ji převyprávět tak, aby všechny motivy měly svůj vývoj a všechny charaktery své příčiny.
Našla se i pohádka, která se svou nadsázkou vymykala a kde hlavní hrdina hýřil vtipem a ironií. Než se šel ucházet o princeznu, zeptal se krále, zda ji může okouknout, aby viděl, jestli za to stojí, načež seznal, že ta nejmladší docela ujde. Ale i zde se děly věci poněkud nepochopitelné. Proč takový zjevný exhibicionista koná své záchranné mise tajně a proč si od krále bere hedvábný kapesník, když evidentně nemá v úmyslu se prozradit? A proč se od něho nechají zkrotit tři koně naráz, když každý z těch koní dokáže zlikvidovat libovolně početné nepřátelské vojsko?
Jasně, vše, co tu píšu, je dospělácké šťourání, které dítě nevnímá. Na druhou stranu, kdyby vnímalo, odnese si ponaučení, že je docela fajn rozdat roční výplatu třem náhodným žebrákům či že každý boháč mu bude závidět každý těžce vydřený krejcar. Takže ač jsem se touto knihou pohádek bavil dobře, je třeba mít se před ní i trochu na pozoru. Stejně jako před mnohými jinými.
