Článek
Jak už název napovídá, kniha, kterou sestavila Běla Tišlerová a byla vydána už v roce 1959 v rámci edice Z pohádky do pohádky, obsahuje mix bajek a pohádek z daleké Indie. I když se motivy pohádkových či zvířecích příběhů napříč celým světem obvykle nějak výrazně neliší (i pohádky, které vnímáme jako klasické české, mají téměř všude svůj příběhový ekvivalent), musím uznat, že z vyprávění rozhodně exotika dýchá. Není to jenom užitými jmény, která jsou pro naše kraje nezvyklá, ale i celkovým stylem vyprávění a jednání postav, kdy skutečně cítíme, že se vše odehrává ve vzdálené části světa a vnímáme kulturní odlišnosti, jako je víra na posvátná zvířata a podobně. K atmosféře přispívají i povedené ilustrace v linorytovém stylu, jejichž autorem je umělec jmenující se Čittaprasád (fakt si nevymýšlím) a které rovněž podtrhují exotičnost příběhů.
Indie není jednolitým celkem, takže v obsahu si můžeme u každého příběhu přečíst i to, z jakého regionu či kultury pochází. Příběhy jsou poskládané tak, aby se bajky střídaly s pohádkami.
Bajky mi připravily nejednu horkou chvilku. Synovi, kterému jsem knihu četl, jsou tři roky. A chování zvířat, která v příbězích vystupují, lze popsat jako přímočaře násilné a motivované nepříliš ušlechtilými úmysly. Což o to, dospělý člověk samozřejmě ví, že zvířecí svět je krutý, predátor loví oběti a zaživa si na nich pochutnává. Do takového detailu indické bajky nejdou, ale mohu jen doufat, že příběhy na synovi nezanechají následky. Tygrovi se tady usekává ocas, krokodýl se nechá v krutých bolestech zadusit, volavka páchá genocidu v rybníku a potrestána je tak, že jí krab za letu odstřihne hlavu. Navíc si vůbec nejsem jistý, zda v některých příbězích zvítězilo hodné zvíře nad zlým, spíše mám pocit jakéhosi naturalismu bez vykreslení charakterů.
Pozadu nezůstávají ani některé pohádky. „Moudrý rádce“ se nese v duchu legrácek, které známe z příběhů z Kocourkova (na tuto knihu v mých článcích také dojde), ale k useknutí hlavy nešťastného kozla opět dojde s chladnou samozřejmostí. V kocourkovském duchu se nese i pohádka „Zmoudření mnicha Dandaky“, která je další satirou na kolektivy ujišťující se navzdory průměrnému mdlému rozumu o své výjimečnosti a nekonečné moudrosti některých jedinců. Najdeme zde i rozvláčnější příběhy erbenovského typu, kde se toho stane celkem mnoho, ale vejde se to na pár stránek. Jak už jsem psal výše, od českých pohádek se odlišují některými drobnými odlišnostmi. Nejrůznější kouzla a nadpřirozené jevy zde mají jiný typ mystična a onen důraz na některé kulturní posvátnosti už byl zmíněn.
Vybočení z běžných příběhů našeho kulturního okruhu bylo každopádně osvěžující, a pokud se lze ke knize i v současnosti nějak dostat, tak jaké krátké čtivo před spaním určitě nikoho nezklame.
Odkazy:
Indické bajky a pohádky na Databázi knih:
Další kniha s indickými pohádkami:
Linoryt jako grafická technika vhodná pro každého:
Bajka jako literární žánr
