Článek
Jméno rakouského autora Friedricha Felda (někdy též uváděného jako Friedrich Rosenfeld) mi nijak blíže známé není. Dle Databáze knih je každopádně patrné, že jeho doménou byly pohádkové příběhy pro děti a že kočka se vyskytuje v názvu další jeho knihy a rovněž v názvu díla, na kterém se podílel s dalšími autory.
Pojďme ale konkrétně ke knize Kočka, která uměla všecky řeči světa. Ta obsahuje dvě pohádky. Tou první a překvapivě obsáhlejší je Papoušek z Isfahánu, tou druhou je ta, která dala jméno celé knize.
Papoušek z Isfahánu
Příběh perského obchodníka s koberci Kelata. Ten si může užívat poměrně slušného životního standardu a hodné manželky Nomi. Leč celý den nabízet otravným zákazníkům koberce a neustále smlouvat o cenu, jak je v kraji zvykem, jej dosti zmáhá, zvlášť když kraj sužuje obrovské vedro. Rozhodne se krám na den zavřít a vydat se s manželkou na výlet do chladných hor. U chudého rolníka Duhuka narazí na papouška, který umí napodobovat lidskou řeč. Nutno dodat, že v pohádce se nacházíme v časech, kdy papoušci napodobovat lidskou řeč neuměli. Neomylným podnikatelským instinktem zavětří příležitost, navzdory své pověstné lakotě vysází před zraky šokované manželky za papouška čtyři zlaťáky a spěchá domů s dokonalým podnikatelským záměrem. Udělá pro mluvícího papouška síň a tam bude za měďák pouštět zvědavce. Jestliže už od začátku máme co dočinění s Kelatem tvrdohlavým, povýšeným, arogantním a nepříliš morálním, snadný přísun peněz dovádí všechny jeho vlastnosti do ještě většího extrému. Ve svém velikášství pak začíná skupovat pozemky, na které si neváhá půjčovat, aby jednou mohl říci, že kam až oko dohlédne, patří vše jemu. Proto se dostává do konfliktu se samotným rolníkem Duhukem, který své neúrodné skalnaté pole prodat odmítá. Kelat jej pak hodlá získat tak, že Duhuka pomluví u svého přítele místodržitele. Je trochu záhadou, proč se dle všeho celkem spravedlivý místodržitel přátelí s nepříliš významným lokálním prodavačem koberců, navíc pro přátelství nepříliš vybaveným, ale Duhuk každopádně musí do vyhnanství. Tehdy přijde na pomoc čaroděj, jenž kdysi papouškovi schopnost napodobovat lidskou řeč daroval. Zavrhne jednoduchý typ odplaty, jako je proměnění všech Kelatových zlaťáků v prach, a rozhodne se pro potrestání mnohem vtipnější. Daruje schopnost napodobovat lidskou řeč všem papouškům na světě. Kelatovi tak nastávají krušné časy, kdy musí vydávat horentní sumy za každého papouška v zemi, který ze sebe vysoukal slovo. V závěru pohádky se ocitáme zpět u Duhuka. Kelat odjíždí do vyhnanství a Duhukova dcera kupuje zpátky papouška za zlaťák.
Pohádka má vlastně dva rozměry. Ten první, jenž budou vnímat děti, je potrestání bezskrupulozního chamtivce. Také se dozví, že ani pro někoho tak podnikavého jako je Kelat, nemusí být moudré brát si rozsáhlé půjčky na své budoucí bohorovné záměry. A pobaví se vtipnou čarodějovou odplatou, při které se na Kelata postupně hrnou pohromy. U druhého rozměru si nejsem jistý, zda šlo od autora o úmysl. Ale každému bude jasné, proč Duhuk zůstane navždy chudý, zatímco u potrestaného Kelata není vůbec vyloučeno, že za hranicemi země, ze které byl vyhnán, se mu může zase dařit.
Kočka, která uměla všecky řeči světa
Druhou pohádku jako by psal úplně jiný autor. Zůstává stejná podrobná popisnost, ale onen styl, který se pohybuje na hranici infantility a politické satiry, mi připomíná situaci, kdy bychom zkřížili Jaroslava Haška s Josefem Ladou. Ale nikoliv jako spisovatele a ilustrátora, nýbrž jako rovnocenné vládce písmem. V zemi krále Cákly se objeví mluvící kočka. Navzdory veškeré snaze ozbrojených složek se ji nepodaří odchytit, což vede k neobyčejným hláškám při dialogu krále a jeho prvního ministra, kde se od hlášek, jak by vlastnictví takové kočky pomohlo prestiži království (a možnosti vychloubat se před sousedním králem Marvanem) posouváme k úvahám, že ta kočka by až tak důležitá nebyla, ale hrozí, že přeleze do sousedního království a tím vychloubajícím se panovníkem bude právě král Marvan. Což se přesně stane. Král Marvan zve krále Cáklu na návštěvu, aby se pochlubil oním zázrakem, načež sledujeme vysokou hru vysoké diplomacie a satiry, kdy král Cákla v sobě dusí naštvanost a ponížení, zároveň kolem sebe chrlí diplomatické fráze, aby v krizové chvíli naznačil, že kočka byla původně v jeho království, což v hostiteli vyvolá poněkud nedůvěřivou reakci. Než však stihne dojít k diplomatické rozepři, kočka uteče i z ložnice krále Marvana a míří do království krále Nimbůra. Což oba diplomaticky vybavené, ale vnitřně poněkud rozčilené krále sjednotí, neboť na tom, že král Nimbůr je tím posledním, komu by zázračnou kočku přáli, se oba jednoznačně shodnou. Se třetím králem se seznámíme vzápětí na dalších stránkách a musíme říci, že jde o osobnost velice originální, mimo jiné je autorem 54 svazků básnických sbírek a na mluvící kočce jej nejvíce láká představa, jak ta jeho poezii předčítá jeho poddaným, kteří už beztak mají povinně několik reedic veškerého jeho díla ve svých knihovnách, které tak tvoří dominantu každé domácnosti. Kočku se v Nimbůrově království nakonec podaří navzdory jejím upřímně najevo dávaným anarchistickým představám o klidu a svobodě odchytit a ubytovat ve zlaté kleci s hedvábnou poduškou. To už se o ni ale hlásí i vyslanci sousedních říší. Závěrečnému hrozícímu válečnému konfliktu pak kočka předejte skutečně kočičím způsobem.
Každá z pohádek je napsána v úplně jiném stylu, přesto mají výrazný průnik v poučení, jak přistupovat k individuální svobodě (zde ukázáno na zvířatech) a do jakých rozměrů až může vést chamtivost, s jakou si osobní svobodu někoho jiného přivlastňujeme.
Autor Friedrich Rosefeld nebo též Friedrich Feld na Databázi knih
Kočka, která uměla všecky řeči světa na Databázi knih
