Článek
Název knihy „Legenda o řece“ by mohl evokovat dobrodružství na kánoích, přestřelky s luky a šípy, případně dobrodružství při provozování nákladních parníků. Anebo otopavlovské čekání na pstruhy a úhoře. Anebo nějaké krocení řeky v podobě splavňování. Ano, u té poslední myšlenky už se přece jenom dostáváme trochu blíže. Nejde zde totiž o nic menšího než stavbu monumentální přehrady v Irkutsku.
Román Anatolije Vasiljeviče Kuzněcova bývá zařazován mezi budovatelskou literaturu. Pokud byste však čekali rozjařené úderníky z Dovolené s Andělem, kterak s úsměvem na rtech překračují plány s písní na rtech a ve volném čase vezmou lopaty, kladiva a hoblíky a jdou pracovat ještě jinam, pak jste na špatné adrese.
Co nás tedy v knize čeká? Práce, pot, dřina, fyzické výkony na samé hranici možností, prostředí tvrdých i svérázných chlapů, mezi kterými se člověk nemusí cítit úplně příjemně, plnění norem, špína, zima a tak dále.
Hlavní hrdina vystudoval střední školu. A zatímco jeho spolužáci se rozprchávají na teplá místa, jeho láká být součástí něčeho většího a hmotnějšího. Proto se bez nějakých zkušeností s fyzickou námahou vypraví do Irkutska, kde se staví monumentální přehrady. Dopisuje si se svým spolužákem, jenž dosáhl na ono vysněné teplé místo. Sám si říká, že možná nebylo úplně moudré vydat se dřít kamsi do nehostinných míst, ale nějaké větší pochybnosti o tom, zda se rozhodl správně, nemá.
A jaký nás vlastně čeká děj? Nečekejte žádnou milostnou linii, nečekejte ani jedno dobrodružství střídající druhé, nečekejte ani rozvláčné vyprávění o nástrahách a nedůvěře, které musí hlavní hrdina Tolja překonávat, aby se stal plnohodnotným a respektovaným členem společnosti, jež ho obklopuje, ba ani záchrany v poslední chvíli a další rekvizity všech knih, u kterých létáte po stránkách a hltáte, kam se děj a napětí zase pohne. Dopustím se velice svérázného srovnání, Legendu o řece je třeba číst podobně jako třeba Karla Klostermanna.
Tak jako vás šumavský autor pomocí zdlouhavých souvětí dostane přímo do dění uprostřed šumavských hvozdů, až máte pocit, že stojíte přímo mezi aktéry příběhů, Kuzněcov vám popíše veškerou dřinu při betonování tak podrobně, že budete cítit mozoly na rukou i v pohodlí vaší čítárny. Ať už se ohání lopatou při sklepávání betonu, co ještě uvázl v korbách náklaďáků, ať pracuje u jeřábu manipulujícího s obřím košem, u něhož je třeba rozevírat dno, aby mohla masa betonu dopadnout k zemi, ať už se dohaduje s řidiči náklaďáků o připisování množství fůr, u všeho se vám dostane detailního popisu, i když rozhodně nedostanete chuť zkusit si to taky.
Seznamujeme se s ubytováním, několik kapitol je věnováno charakteristice spolupracovníků, kteří se zde scházejí ze všech koutů Sovětského svazu. A s různými motivacemi, s různými charaktery a s různým stupněm toho, zda s nimi vyjdete nebo nevyjdete. Někteří pak hrají výraznější roli při některých událostech, které se při stavbě stanou. Sám Tolja je při chvílích, kdy rozmýšlí, zda celou anabázi vydrží, konfrontován s postoji svých kolegů. Když se zotavuje v nemocnici, dostane kupříkladu od spolupacienta Mišky přednášku o tom, že po staletích tvrdé dřiny, kterou jeho národ absolvoval, se může podílet na něčem smysluplném a velkolepém. A jestli je tak zhýčkaný, že se mu nechce trochu máknout… A tak dále, podobných dialogů i monologů je v knize více, každý z jiné pozice a s jinou motivací i náturou toho, jenž je pronáší.
Ač by k tomu můj popis mohl svádět, kniha rozhodně žádnou fanglovanou oslavou budovatelského nadšení, byť je Toljovo počínání právě něčím takovým motivováno. Naopak jde o velmi syrový popis každodenní reality dělníků, jejich pracovník podmínek i ultranízkého standardu bydlení. Máme zde šizení při stavbě a z toho plynoucí průšvihy s tragickými následky, máme zde tlak na splnění úkolů, aby se papaláši mohli včas natřásat.
Můj popis asi nečiní knihu extrémně lákavou pro někoho, kdo zrovna neví, po jaké knize sáhnout. Ale abyste si ji vychutnali, je třeba ji skutečně otevřít a nikoliv se spolehnout na jednoodstavcové převyprávění. A pokud vás vaše čtenářské uvržení do centra dění těžké práce neuvrhne do rozpoložení, ve kterém si knihu vychutnáte, odnesete si minimálně základní povědomí o tom, co za každou velkolepou stavbou, kterých i u nás máme nepočítaně, stojí.
Legenda o řece na Databázi knih:
Autor Anatolij Vasiljevič Kuzněcov:
