Článek
Můj seriál o knihách nemá ambice přinášet recenze, zasvěcené rozbory nebo vyčerpávající fakta. Jde výhradně o zavzpomínání na knihy, se kterými člověk kdysi strávil nějaký čas a nyní se jde o své dojmy podělit s dalšími potenciálními čtenáři.
Čert ví, co vedlo mou ruku krátce poté, co jsem začal navštěvovat první třídu základní školy a seznámil se s uměním číst, právě směrem k této relativně nenápadné knize, o níž asi zmínky v čítankách nenalezneme. Vlastně možná vím. Už v dobách, kdy jsem ještě číst neuměl, jsem si v ní občas zalistoval a některé ilustrace mě vedly k přesvědčení, že právě tato kniha je hodna mé pozornosti, než se pustím do těch ostatních v knihovně v podstatě převzaté po starším bratrovi. A až při přípravě tohoto článku jsem si konečně přečetl, že autorem oněch zmiňovaných ilustrací Jaromír Zápal.
A o co šlo v samotném příběhu? Maminka musí na několik dnů odjet postarat se o nemocnou babičku a táta je někde na cestách. Naštěstí děti už jsou velké (tuším, že 6 a 9 let), takže nechat je několik dnů doma s tím, že na ně občas dohlédne sousedka, se nemusí jevit jako nějaké velké riziko, zvlášť když dostanou instrukce a poskytne se jim dostatečný servis. Koneckonců, samy s neobyčejnou vyspělostí přišly s tím, aby maminka za babičkou jela, ony už se o všechno postarají. Jenže maminka počítala, že děti budou samy jen dva dny a jednu noc, poté se ve čtvrtek vrátí tatínek z montáží. Kdyby tušila, že ten se vrátí až v sobotu, možná by si to rozmyslela.
Jenže nástrahy samostatnosti a všech pokušení, které z ní vyplývají, číhají doslova na každém kroku a zdánlivě rutinní činnosti přinášejí nekonečné množství křižovatek, na kterých lze udělat chybu. Takže veškeré banální aktivity, jako je cesta na nákup, domácí práce, snaha vyzdobit pro maminku byt, aby měla radost, nebo vaření přinášejí jeden průšvih za druhým, ze kterých pak musejí Mirku s Jirkou tahat lidé kolem, nejčastěji sousedé Vránovi. Například když se místo v pekárně a mlékárně nakoupí večeře a snídaně v cukrárně. Anebo když dávkujete zalévání květin podle jejich velikosti, takže obrovitánský fíkus musí dostat víc vody, než kolik dostává mnohem menší pes Bobík. Ač už bych nedokázal citovat, kniha obsahuje spoustu vtipných dialogů i nejrůznější absurdní vložky, přičemž za tu nejlepší považuji tu, kterak se síťovkou s cihlami vyzrát na nosnost výtahu. Hrdina této dějové linie si ostatně později vysloužil svou samostatnou knihu. Autorka Ilona Borská pak obohatila slovník každého svého čtenáře i o pojem nudlepidlo s chroupákem. Z mnohých diskusí je evidentní, že kdo knihu přečetl, má v sobě tento gastronomický termín zapsaný jednou provždy.
Nedá se říci, že by Mirka s Jirkou ve zkoušce samostatnosti vyloženě obstáli, avšak sluší se říci, že až na pár nehod přežili oni i jejich byt těch pár dnů bez větší úhony.
