Článek
Mé články o retro seriálech nemají ambici přinášet recenze, zasvěcené rozbory nebo vyčerpávající fakta. Chtěl bych jen zavzpomínat na seriály, které byly pro naši generaci kultem, a podělit se o své dojmy s dalšími potenciálními čtenáři a pamětníky.
Seriál „Goro, bílý pes“ je v našich končinách fenoménem, který má jednu společnou vlastnost s ruskou pohádkou „Mrazík“. U nás se stal mnohem větším kultem než ve své domovině. Ale zatímco o Mrazíkovi se dá říci, že si zachoval určitý standard obliby i ve své domovině, tak kdybychom chtěli v Japonsku najít někoho, kdo si vzpomene na Gora, museli bychom dost možná vyvinout přinejmenším stejné úsilí, jako dívka Reiko při své snaze se se svým nerozlučným psím kamarádem v našem příběhu znovu shledat. A není vůbec jisté, zda bychom nakonec aspoň někoho našli.
Děj je vlastně přímočarý. Dívka Reiko, které už dříve zemřela matka, žije se svým otcem a psem Gorem, se kterým zažívá krásné chvíle plné bezstarostných her. Otec se vypravuje na lov medvěda na sever ostrova Hokkaidó a Gora bere s sebou. Je však smrtelně zraněn a Reiko s Gorem se ocitají osiřelí a daleko od sebe. Goro je vlastně posledním členem rodiny, který Reiko zbyl, takže se ani nemusíme podivovat nad tím, že dvanáctiletá dívka všeho zanechala a vypravila se sama Gora hledat, zatímco Goro se snaží najít cestu domů k ní. Po cestě se mnohokrát těsně míjejí, což je pro seriál skvělou záminkou dolovat především z mladých divaček slzy dojetí. Ostatně výrazy jako „dojalo mě to“ nebo „mnohokrát jsem u seriálu plakala“ se ve všech diskusích opakují velice často. Japonští tvůrci tímto seriálem skutečně dokázali vybudovat továrnu na slzy, což se značně míjí s tím, že u nás máme obvykle asiaty (a Japonce nevyjímaje) zafixované jako karatisty s kamennou tváří kosící své protivníky :-). Goro je mnohokrát na pokraji sil, když se ho vždy náhodně ujme nějaký dobrodinec. Toho se pak vděčný Goro zdráhá opustit, přestože má stále v hlavě Reiko. Naštěstí je vždy po ruce nějaká tragédie, která milého dobrodince potká, z čehož se vedle dalších dojemných slz dá získat možnost pokračování v ději a Goro se znovu vydává za Reiko. Není nouze ani o napětí jiného druhu. Do děje vstupuje neprávem odsouzený trestanec Nišihara, který Gora také hledá, neboť mu jeho přítel těsně před smrtí zavěsil na krk důkazy o jeho nevině. Prokázání této neviny by se ale vůbec nehodilo jiným padouchům, kteří také pořádají hon na Gora, přičemž jeho zabití by bylo asi nejefektivnějším způsobem, jak nepohodlný obsah schránky získat. Celý hon na Gora a Nišiharu začne být podezřelý jednomu elitnímu detektivovi, ve kterém se pro změnu zvednou pochybnosti ohledně uzavřeného případu, a pouští se do zarputilého pátrání. Nechybí dechberoucí závěr s dlouhatánským střihem a nekonečným napětím, jak dopadl Goro v poslední nastražené pasti.
V průběhu celého seriálu se divák dozvídá i mnoho zajímavých informací o psech, a to zcela nenucenou formou, když komentář odůvodňuje Gorovo počínání, které v danou dobu právě sledujeme. A tak se divák dozví o pravidlech v psích smečkách, o dokonalé paměťové bance na pachy a spoustu dalších překvapivých i méně překvapivých informací.
„Goro, bílý pes“ plní zcela na jedničku funkci seriálu, který má přinést napětí, poučení i vypjaté emoce. Trpí naopak tím, že motiv záchrany v poslední chvíli, setrvání u dočasného pána, následné putování a náhodné míjení dvou, co se navzájem hledají, se zde několikrát opakují, ale v tomto případě mohu být postižen tím, že jsem se na seriál před časem podíval doslova v jednom zátahu. V dobách, kdy jsme v 80. letech čekali týden na další díl, to zřejmě působilo úplně jinak. Za slabinu považuji i dabing. Jitka Molavcová se snaží, ale k hlavní hrdince se příliš nehodí, spolehliví jsou naopak Petr Štěpánek nebo Alois Švehlík.
Značný podíl na popularitě seriálu má i působivá ústřední znělka. Jen si ji kdokoli z naší generace zkuste pustit a sami sledujte, jaké emoce se vyplaví na povrch. Poslechnout si ji můžete ZDE. Byla zde snaha popularitu této písně vytěžit a přezpívat ji v češtině, ale na odkazu ZDE sami poznáte, že se to ani trochu nevydařilo.
„Goro, bílý pes“ patří k tomu typu seriálů pro děti a mládež, které se už dnes nevysílají. Těžko říci, zda by u současné generace dětí našly své místo. Nelze ani odhadnout, jak by si seriál vedl, kdyby u nás byl televizní trh v 80. letech rozmanitější a vystavený větší konkurenci. Každopádně má však generace čtyřicátníků stejné vzpomínky na tehdejší televizní kulty, což se vlastně stává širokým spojovacím poutem.
Goro, bílý pes na Wikipedii
Goro, bílý pes na ČSFD
