Článek
Mé články o retro seriálech nemají ambici přinášet recenze, zasvěcené rozbory nebo vyčerpávající fakta. Chtěl bych jen zavzpomínat na starší seriály a podělit se o své dojmy s dalšími potenciálními čtenáři a pamětníky.
Dějovým pojítkem celého seriálu je existenciální dilema, zda se Strana může mýlit a zvrátit své již jednou vydané rozhodnutí o odvolání ředitele chemičky. Čímž seriál trochu připomíná film Dogma, který pro změnu řešil, zda se zmýlit může Bůh.
Okresní tajemník Pláteník se tak pouští do nerovného boje, kdy musí přesvědčit vlastní souputníky. Nečiní tak ale rozvracečsky (to by tím okresním tajemníkem dlouho nebyl), nýbrž pomocí osvědčených stranických frází a nekonečného schůzování. Na závěr seriálu se za svou snahu kupodivu nedočká suspendace, nýbrž potlesku na otevřené scéně. Do toho řeší spoustu vedlejších profesních i soukromých problémů, ale vše řeší s grácií a pro každého má vždy připravenou nějakou tu metaforu, kdy životní eskapády přirovnává k procesům ve Straně a naopak.
Není překvapivé, že seriál pobaví tak, jak autoři zamýšleli, ale stejně i tak, jak autoři nezamýšleli. Každopádně těžiště veškerých konfliktů a posunů v ději se nachází na schůzích a poradách, k čemuž bylo zapotřebí dalších postav. Je zde neuchopitelný a poněkud korporátním způsobem uvažující inženýr Belšán, dvojznačný tajemník Vejřík s vizáží i hlasem Bodieho z Profesionálů, jenž vyměnil boj proti gangstrům v Británii za souboje argumentů na schůzích, glosující řidič Bláha, poněkud podezřele přeslazená postava, kterou hrál Jiří Štěpnička, či veselá (aspoň do půlky seriálu) Pláteníkova dcera v podání Jarmily Švehlové. Máme zde i staromilského tajemníka pro zemědělství v podání Oty Sklenčky, jehož spor s mladou ambiciózní inženýrkou v podání Jany Paulové vyřeší Pláteník způsobem, za který by se nemuseli stydět ani největší mistři psychologie.
Zajímavé je, že ony stranické proklamace, jež znějí tak přirozeně (byť s příchutí parodie) z úst Pláteníkových, se v podání takového Petra Štěpánka a dalších soudruhů měnily ve vyloženě komickou vložku připomínající taškařice z Černých baronů a Tankového praporu. Seriál má dvě další zvláštní zajímavosti. Hudbu, která se k němu nehodí, a vynalézavý dramatický prvek, který je poznávacím znamením režiséra Sokolovského, který jej využívá i v jiných seriálech, ale zde jej proměnil vyloženě v lekačku. Zazní dramatický zvuk a následuje nájezd do Pláteníkovy tváře. Například ve chvíli, kdy mu kdosi připomene, že řediteli chemičky hrozí vedle vyhazovu z funkce ředitele i pozastavení členství ve straně. Nedá se to popsat. Moučka ve své roli exceluje a v roli laskavého a rozvážného tajemníka, který má vždy po ruce nějaké stranické moudro, působí přirozeně, jakkoli se toto mé tvrzení může jevit absurdně. Ale zkuste si v té roli představit původně zvažovaného Josefa Beka.
Pojďme se více nebo méně podívat i na jednotlivé díly.
1. díl: Důtka s výstrahou
Seznámení se seriálem, kde pro mě byly největším šokem již zmiňované Sokolovského lekačky. To zazní dramatický zvuk a následuje rychlý nájezd (téměř střih) na Plátaníkovu tvář. Člověk očekává, co se bude dít, neboť moment působí skutečně dramaticky. Tento trik byl použit ve chvíli, kdy inženýr Belšán prozradil, že není ve Straně ani v SSM. Střih, čekáme, co se bude dít, a ono nic. Otmar Mácha navíc obdařil úvodní titulky s jedoucí naleštěnou Volhou pravou nefalšovanou westernovou muzikou evokující, při které je jasné, kdo tady bdí nad městem i nad okresem. Nutno říci, že ač po většinu času můžeme sledovat šrumec v kancelářích Okresního národního výboru a užijeme si tolik soudruhování a čestprácování, že se toho tolik nevešlo ani do všech parodií minulého režimu z počátku 90. let dohromady, vytáhl Dietl z rukávu tradičně zdařilé dialogy a rozehrál příběh tak, že mě skutečně a bez jakékoli ironie opravdu zajímá, jak si se všemi problémy (rozvod v jednom z podniků, plán produkce zeleniny, kariérismus podřízených, nastávající nestranický a příliš racionální zeť, záchrana ředitele chemičky) poradí.
2. díl: Přelíčení
Schůzuje se, intrikuje se, což je doména režiséra Sokolovského, takže vše je do detailu zmáknuté a díky Dietlovu scénáristickému umu to má hlavu a patu.
3. díl: Korunovace
Paradoxy rozhodování ve stranických sekretariátech. Kandidát na ředitele si nevěří, neboť je ekonom a vedení firmy si spíše žádá odborníka z oblasti chemie (zvlášť v době stavby dalších provozů). Navíc o sobě ví, že nemá talent vést a přesvědčovat lidi. Soudruh Pláteník rovněž ví, že dotyčný není tím pravým, leč moudrá vrchnost na kraji a ministerstvu už rozhodla, takže mu nezbývá než kandidáta na ředitele přesvědčovat o tom, jak mu věří.
4. díl: Případ
Pláteník je sice laskavý a dokáže pro své kolegy v nesnázích udělat leccos, ale chyby rozhodně přehlížet nebude.
5. díl: Náhoda
Josef Pláteník je na schůzi, kde není tím nejvyšším, nýbrž jedním z mnoha. A pokládá nepatřičné otázky a otevírá témata, která už stranické vedení dávno vyřešilo. A protože Strana se nemůže mýlit, je mu patřičně dána najevo nelibost ze strany ostatních zúčastněných. Při vším respektu se stává vyvrhelem.
6. díl: Šachy
V tomto díle nemá ani Josef Pláteník odpovědi na všechny otázky. Ba dokonce je argumentačně zatlačen do úzkých.
7. díl: Důvěra
Před pár díly jmenoval doprovázel soudruh Pláteník do funkce nového ředitele chemičky, který ale šéfem být nechtěl, neboť na to dle svého názoru nemá ani šéfovské ani profesní schopnosti. V tomto dílu nominuje soudruh Pláteník do funkce mladého inženýra, který nechápe, proč ho okresní výbor posílá kontrolovat a šlapat na paty lidem, které tam předtím sám schválil. Absurdnost situace dojde ke konci dílu i samotnému Pláteníkovi, který v sobě objeví přísnější tvář.
8. díl: Nabídka
Pláteníkova sekretářka se bude vdávat. Původně chtěla mít na svatbě i svého šéfa, ale zjistilo se, že jsou tam nějaké rozepře mezi ním a jejím nastávajícím tchánem (a vlastně i zetěm) ohledně události v roce 1968. Ono tedy není až tak důležité, co si osmašedesátník v podání Martina Růžka tehdy o bratrské pomoci myslel, ale spíše to, že už se na něho Strana nemohla spolehnout, jak podotkl Pláteník. Sekretářka tak své naděje upínala k zaplněnému Pláteníkovu diáři, který mu neumožní se svatby zúčastnit. Jenže Pláteník dá přednost osobnímu přátelství před úkoly Strany a okresu. Pláteníkův zeť pro změnu pronese, jak se na Západě dělají věci lépe. A divadelní režisér se s Pláteníkem přítomným inkognito podělí o to, kterak vyzrát na všudypřítomnou cenzuru.
9. díl: Rozhovor
Intriky, že by mohl závidět i kultovní americký seriál Dallas. Jen se nám tady o své místo na slunci neperou miliardáři, nýbrž náměstci.
10. díl: Rozchod
Na počátku zjistíme, že už mnoho let před Jakešem měl soudruh Pláteník jasno v tom, že když to chce Strana, zatímco ty lidi ne, tak bude jako kůl v plotě. I když použil jiná slova. Při pohledu na milou a veselou Pláteníkovic dceru a postavu inženýra Belšána mě však napadá ještě jedna věc. Chtěl bych, aby byl natočen spin off k tomuto seriálu, protože bych chtěl vidět, jak ten sucharský inženýr tu veselou holku sbalil.
11. díl: Nebezpečí
K tomuto dílu jsem si neudělal poznámky.
12. díl: Řeka
Rozhodující monumentální drama a finální souboj celého seriálu se oproti zvyklostem odehrává zde v předposledním díle. Nutno říci, že soudruh Pláteník už měl všechno předem ošéfované, a tak stěžejní schůze byla už spíše potvrzením jeho trumfu.
13. díl: Setkání
Zde už jen zbývá dokončit pár dílčích úkolů a dojít si na schůzi pro zasloužené ovace. Dočkáme se zde oné památné scény, kdy na schůzi bouří nekonečný potlesk a Pláteníkovi musí až přísedící prozradit, komu že ten potlesk patří.
Zajímavé související odkazy:
Seriál Okres na severu na ČSFD:
Cesta Jaroslava Moučky k Josefu Pláteníkovi nebyla tak přímočará, jak by se mohlo zdát:
Okres na severu na Wikipedii:
