Článek
Mé články o retro seriálech nemají ambici přinášet recenze, zasvěcené rozbory nebo vyčerpávající fakta. Chtěl bych jen zavzpomínat na seriály, které byly pro naši generaci kultem, a podělit se o své dojmy s dalšími potenciálními čtenáři a pamětníky.
Dětská tvorba pro děti a mládež je u nás spojena se jménem Macourek. Toto příjmení najdeme i u tohoto seriálu, avšak zde jde o Harryho Macourka, autora hudby. Touto hříčkou si však chci pomoci pouze k tomu, abych sdělil, že tento seriál se těm, které napsal geniální Miloš Macourek, nemůže rovnat. Ač se Spadla z oblakov podle hodnocení na ČSFD těší nostalgické oblibě dobových diváků, u mě příliš nepochodil, což lze jistě zčásti připsat tomu, že jsem jej neviděl v dětství. Na druhou stranu mnohá díla dokážu ocenit i přes tento hendikep, zde se však dostavil pocit mírně řečeno rozpačitý.
Začátek je přitom slibný. Ač je po prvních minutách jasné, že zde se na nějaký vysoký rozpočet a monumentální efekty nehraje, nostalgikovo oko potěší pohled na dobové ulice, krajinu nebo oblečení. Ale v první řadě si vybaví, kolik nejrůznějších her si dokázal s partou dalších dětí vymyslet. Parta dětí v Čabovciach má kromě vzájemných bojů velmi ambiciózního koníčka. V lomu za městem buduje kosmodrom. V chatrči má vybudované řídící středisko se spoustou nejrůznějších čudlíků a venku je pak připravena soustava nejrůznějších trubek poskládaných do rakety, u které parta doufá, že jednou vzlétne, a dělá za tím účelem nejrůznější (i dost nebezpečné) pokusy. Těžko říci, zda si mimozemšťanka Majka spletla toto místo s Houstonem, ale jednoho dne se právě zde zjevila a bez zjevného zájmu o okolní dění chodila po vodě a levitovala ve vzduchu. Parta dětí se s ní snaží navázat kontakt, což se nakonec podaří, mimo jiné i díky dosti archaickým technickým vychytávkám, které si ze vzdálené planety s sebou přivezla. Z dnešního pohledu jsou asi i hračky pro batolata sofistikovanější, ale mějme na paměti, že slovenští tvůrci rozhodně neměli ambici točit nějaké Hvězdné války. V roli mimozemšťanky Majky exceluje Zuzana Pravňanská se svým kamenným pohledem a strojovou řečí.
Jenže už kdesi na počátku druhého dílu atraktivita seriálu mizí. Dětská parta totiž celou dobu řeší, jak mimozemšťanku vlastně oficiálně přivítat, takže sledujeme jen řadu nesmyslných a zbytečných dialogů. Ve třetím díle pro změnu kluci přemýšlejí, jak Majku obléci do něčeho civilního, což se nakonec podaří. Ve čtvrtém díle se s Majkou seznamují další děti a vyptávají se jí na všechno možné bez jakéhokoli zjevného smyslu a cíle. V pátém díle aspoň probíhá zajímavý dialog o civilizaci bez humoru. Co rozhodně pobaví, je to, jak v osmém díle probíhá první historická tisková konference návštěvy z kosmu. V přísálí vesnické knajpky za účasti pisálků z městských novin a jednoho zahraničního novináře (či špióna). Zkrátka a dobře, ono se vlastně celou dobu neděje nic. Vůbec nic, proč by se měl i nenáročný dětský divák těšit na další díl. Komické vložky babičky jednoho z kluků nefungují, seriál přelétá z žánru do žánru, neúspěšně se snaží o nefalšované sci-fi, stejně neúspěšně o špionážní snímek, jeden díl je dokonce celý v duchu grotesky. V devátém díle se Majka náhle přestává projevovat jako odměřená mimozemšťanka, která sice přišla v podobě dítěte, ale dítětem není, ale začne se chovat jako normální člen dětského kolektivu.
Vím, že je laciné být z pohledu dospělého diváka kritický k seriálu, který je určen pro dětského diváka v roce 1978. Na druhou stranu, ve stejné době vznikly poslední díly Pana Tau, o čtyři roky později Létající Čestmír, ve stejném období točil své seriály i Ludvík Ráža. Zkrátka a dobře, ne každý pokus o nostalgický návrat k dětským kultům skončí spokojeností a nasátím tehdejší bezstarostné atmosféry.
Profil seriálu na ČSFD zde
Znělka seriálu zde
Na wikipedii je anglický článek o seriálu rozsáhlejší než český či slovenský, přečíst si jej můžete zde
