Článek
Mé články o retro seriálech nemají ambici přinášet recenze, zasvěcené rozbory nebo vyčerpávající fakta. Chtěl bych jen zavzpomínat na starší seriály a podělit se o své dojmy s dalšími potenciálními čtenáři a pamětníky.
V současné době mám zhlédnuté všechny seriály Evžena Sokolovského. Většina z nich vznikla dle scénáře Jaroslava Dietla, pod Zákony pohybu je ale podepsán Miloš Smetana. A ač se seriál zdánlivě drží v podobných kolejích jako dietloviny, scénárista se zde rozmáchl natolik, že se člověk nestačí divit, jak to mohlo projít schvalováním.
Předně bych chtěl říci, že z žádného seriálu jsem nebyl tak nadšen jako právě ze Zákonů pohybu. Ony nám tak nějak všechny profesní seriály mapovaly nejrůznější potíže v nejrůznějších oborech a boje se zlenivělými strukturami vedení. Ovšem Zákony pohybu se do toho pustily v míře naprosto nevídané.
Prvních pět dílů naprosto neuvěřitelným způsobem mapuje veškeré nešvary, které vznikaly ve fungování podniků za dob plánovaného hospodářství. A tady se scénárista opravdu rozjel, protože ty dialogy jsou skutečně vyšperkované a jdou na samou hranici absurdity. A tak zjistíme, že největší starostí podniku je to, aby od něj nikdo nechtěl jeho produkt představený na veletrhu, ale ani produkty, které jsou již po léta ve výrobě. Pokud těch prvních pět dílů přirovnám ke kultovnímu britskému sitcomu ze stejné doby Jistě pane ministře, pak nejde z mé strany o žádnou nadsázku, protože Zákony pohybu hrají se zmiňovanou legendou naprosto vyrovnanou partii, mnohdy jej i převyšují.
V dalších pěti dílech sledujeme počínání nového ředitele. Vtip a absurdno mizí do pozadí my sledujeme klasické „dietlovské“ počínání jediného spravedlivého, který vyhání nešvary ze všech koutů fabriky. A těch nešvarů je tolik, že i tato část seriálu stojí za sledování. Poslední tři díly ale na mě působí jako úplně zbytečný přílepek. Jenže kvalita těch deseti dílů je dostatečná na to, aby se to v mém celkovém hodnocení nijak neprojevilo.
1. díl: Výstava
Seznamujeme se s poměry v podniku. Stavba výrobní haly zpožděna o rok a půl, manko dva miliony a spousta dalších průšvihů. Naštěstí je tady několik náměstků, kteří si se vším dokáží poradit. Kontrolu ze životního prostředí obelstíme tím, že vypouštíme odpad ve správnou dobu, manka pořešíme přeskupením peněz, neschopnost dodávat vyřešíme posláním dopisů odběratelům o potížích, které neumožňují slíbit pevný termín, radiátory dodáme jen podnikům, od kterých také něco potřebujeme. Připomíná to nejlepší chvíle sitcomu Jistě pane ministře. Panoptikum absurdních postav a jejich nekonečných výmluv, proč to pořád nejde. Už dlouho jsem se už žádného seriálu netěšil na další díl.
2. díl: Povážlivý úspěch
Sir Humhprey (zde v podání Otakara Brouska) umí svému Jimu Hackerovi (zde v podání Martina Růžka) poradit za všech okolností, a to i za tak svízelné situace, kdy se na průmyslový podnik žene hotová pohroma ve formě obrovských objednávek na její zboží, pro které však ani nemá výrobní prostory. A jak vyřešit dvoumilionové manko při stavbě. Prostě zrušíme objednávku výrobních strojů, které stojí právě ty dva miliony, a budeme se tvářit, že rozpočet byl na prázdnou halu bez strojů.
3. díl: Černý Petr
Vrcholný díl. Velice vážně hrozí, že Radiana bude muset vyrábět zboží, pro které nemá připravenou výrobu. A tak se náměstci rozjedou ke svým obchodním partnerům s velkými nadějemi. Doufají, že dodavatelé nebudou schopni dodat materiál a nebezpečí, že by podnik musel vyrábět a prodávat, bude zažehnáno. Jenže obchodní partneři umí dobře přečíst situaci, a ač vždy mají nekonečné množství výmluv, materiál přislíbí. Černí Petr tak zůstává v rukou Radiany. To už ale ředitel na poradě bouchne do stolu a požaduje, aby se místo výmluv začalo opravdu něco dělat pro výrobu.
4. díl: Bumerang
Co všechno v podniku nefunguje, jsme se dozvěděli už v předchozích dílech. Kromě rozkrádaček, neplnění plánu, neschopnosti vyrobit aspoň naprosté minimum a stavu, kdy už se ani nikdo nesnaží předstírat práci, se nám připojila ještě emigrace a rozkrádačky. Na prestižní národní podnik už je toho trochu moc. Zlatým hřebem je každopádně kauza architekt vs. archivář.
5. díl: Neklid před bouří
Jak dopadne ředitel, který ví, koho z dělnic pobolívá žlučník, ale není schopen pohnout s váznoucí výrobou. Už několikrát jsem seriál přirovnal ke slavnému britskému sitcomu Jistě, pane ministře. Zde jsem objevil další prvek. Porady v rodině inženýra Kalaše mi silně připomínaly situace, kdy chodíval sir Hámfry rozmlouvat s tajemníkem předsedy vlády a přijímat jeho moudra.
6. díl: Nástup
Nastupuje nový ředitel a divák získává skvělý náhled do duše socialistického dělníka.
7. díl: Štika
Ač se to v počátku seriálu zdálo nemožné, řešit se dá leccos. Milionová manka, několikaletá zpoždění. Jen vyhodit dva flákače je přímo nadlidským úkolem.
8. díl: Nápad
Ač je nový ředitel dokonalý, některá manažerská rozhodnutí musejí učinit vrátný s penzistou.
9. díl: Pád
Kamuflování průšvihů není zdaleka jen doménou Radiany. A tak když partnerský podnik potřebuje také plnit plán, dodá Radianě elektromotory. Ale takové, které už dávno nepotřebuje. Celá tato intrika je natolik zákeřná, že k dodání dojde tajně v noci.
10. díl: Bez ředitele
Tady se sešly veškeré znaky typického posledního dílu, včetně definitivního vzájemného poplácání se všech po ramenou. Tudíž po zhlédnutí s překvapením zjišťuji, že tři další budou ještě následovat. Vrcholem je scéna, kdy Růžek v podstatě vykšeftuje se Štěpničkou jeho zlepšovák za dceru. Zářil opět inženýr Kalaš, který vymyslel řešení a vůbec ho nenapadlo, že soudruzi na okrese (či kraji) už dávno na blaho zaměstnanců Radiany myslí. Akorát mě pořád rušilo, že se tam pořád mluvilo o těch ventilátorech. Vím, že se tam motaly staré typy a nové typy. Ale žil jsem v přesvědčení, že technologii i výstavbu haly na nové typy převzala ta Bytová výstavba s Josefem Bekem a Radiana už s tím (kromě utajovaného zlepšováku inženýra Hartmana) nemá nic společného. Nu což, snad se v tom vyznám při repríze.
11. díl: Štafeta
Vztahové linie režisér Sokolovský nikdy neuměl, takže ředitelova i náměstkova romance mě nezaujala, zajímavé dění bylo jen kolem náměstka v podání Luďka Munzara.
12. díl: Starosti se ženami
Jestliže je Sokolovský nepopiratelným mistrem scén a dialogů z nejrůznějších schůzí, sekretariátů a lidových shromáždění, tak je naopak naprosto bezradný ve vedení jakékoli romantické linie. Vlastně si nepamatuji žádnou dvojici z kteréhokoli jeho seriálu, mezi kterou by to nějak jiskřilo. Není pak divu, že když tato linie tvoří značnou část dvanáctého dílu Zákonů pohybu a mistr si navíc vybere slabší chvilku i u těch schůzí, je výsledkem jednoznačně a s velkým náskokem nejslabší díl seriálu.
13. díl: Zasloužený úspěch
Zástupce kapitalistické firmy ze Švýcarska se přišel ohánět za pofiderních okolností uzavřenou smlouvou, kterou navíc podepsal se zavrženíhodnými emigrantem. Ale jelikož socialistické hospodářství tvoří jednu rodinu táhnoucí za jeden provaz, musí si smlouvu uzavřenou s emigranty zastrčit kamsi a navíc je mu ještě dáno na vědomí, že by jeho firma mohla přijít o kšefty a připravit se o těžké valuty ze socialistického Československa, čímž kapitáni našeho průmyslu dali zápaďácké ekonomice definitivní mat.
Seriál byl odvysílán pouze při své premiéře, čili režisér Sokolovský se může pochlubit tím, že i on natočil trezorové dílo. Zviditelnil představitele hlavní role Viktora Brabce. Ten si touto rolí sice nevysloužil status hojně obsazovaného herce, ale dal o sobě výrazně vědět znovu v 90. letech, kdy se objevoval v komediích Jaroslava Soukupa.
Seriál Zákony pohybu na ČSFD:
Seriál Zákony pohybu na Wikipedii:
Herec Viktor Vrabec na ČSFD:
Režisér Evžen Sokolovský na ČSFD:
Scénárista Miloš Smetana na Wikipedii:
