Článek
Postupně raději spotřebujeme cokoliv než abychom si přiznali, co ve skutečnosti potřebujeme a co nám chybí. Zdá se, že jít a zaplatit je snazší, než prožívat vědomě a budovat hluboké vztahy a interakce. Nezamotáváme se tak ale v nešťastném koloběhu, díky kterému sice klape ekonomika jako po másle, ale naše duše ve skutečnosti strádá?
Konzumní způsob života
Erich Fromm, odborník na dilema být, nebo mít, dokonce hovoří o tom, že se to týká velké masy lidí napříč kontinenty. Pocit, že něco vlastním a můžu si dovolit ještě víc, jde ruku v ruce s pocitem moci a přesvědčením o vlastní velikosti. Fromm tvrdí, že pro některé může být největším prožitkem majetnický způsob života, který ovšem stojí velké množství času. Nejprve musíme vydělat peníze, abychom mohli mít. Pokud je draho, musíme pracovat ještě víc. Zároveň investujeme čas do nakupování, do snění a do plánování, co si pořídíme. Čas nás stojí i spravování toho, co vlastníme a tak nám pomalu ujíždí vlak skutečného života.
Pocit radosti z nového telefonu, kousku oblečení, kabelky či rodinného výletu do nákupního střediska, který jsme ještě před chvílí cítili, je ta tam. A tak přemýšlíme, co bychom si koupili dál. U televize večer, obklopení soukromým lahůdkářstvím, konzumujeme Netflix, místo toho abychom si povídali o tom, co se nám povedlo, co je nového a společně se pobavili u deskové hry.
Zavíráme oči před tím, že nám chybí pravý parťák, který nám dá dostatek lásky. Někdo, komu na nás skutečně záleží, kdo nás pohladí a obejme, od koho se nám dostane upřímného uznání a dostatku pozornosti. Jak moc by byla silná potřeba konzumovat, kdybychom si byli jisti, že je toto součást našich životů?
Marek Herman ve své knize o Marťanovi hovoří o tom, že každý k životu něco potřebuje. Hlavní dominantou jsou láska, něha a uznání. Pokud je nemáme, hledáme jinde, v materiálnu. S odkazem na Fromma popisuje dvě skupiny lidí, dovolím si zde citovat:
"Pro první platí: Jsem tím, co cítím, o čem přemýšlím a jaké mám vztahy. Jinými slovy, snažím se být.
Pro druhou platí: Jsem to, co mám. Moji hodnotu určují věci, které se mi podařilo nashromáždit. Jinými slovy, snažím se mít." (Herman 2008, s. 32)
Hádejte, která skupina je větší.
Oba dva autoři se shodují, že konzumní způsob života je založen na filozofii, která říká, že vše co potřebuji ke štěstí si můžu koupit. Nejde tedy jen o to, že konzumuji, ale i o to, že mohu a je to můj standard, který pak ke štěstí očekávám.
Potřebuji víc, ale je to drahé
Ke štěstí ale mnozí potřebují ještě víc a víc nebo alespoň to, na co jsou doposud zvyklí. Jenže co s narůstajícími cenami všeho? Znamená to více práce, větší výkon (na který mimo jiné odkazuje i Herman) a méně času na obyčejné bytí. Jedna dovolená nestačí, druhá už také ne. Přitom by možná stačilo povídání si v objetí u ohně, pod širákem a dlouho do noci.
Drahocenný čas měníme za to, abychom hlavně měli, vlastnili, byli mocní. Což až nápadně připomíná povídku od Charlese Dickense s názvem Vánoční koleda. Lichvář Ebenezer se celý dospělý život zaměřoval hlavně na statky, přišel o milovanou ženu, nikdy neměl děti a uvědomění společně s druhou šancí přišlo až téměř na konci života. Kdy měl možnost vidět svůj skutečný konec - sám a bez lásky.
Všechno zlé je pro něco dobré
Lze v tom vidět vůbec něco pozitivního? Samozřejmě ano, pokud si uvědomíte, že lze udělat změnu a prioritu hlavně mít tak přetvořit na především být.
Anebo toto dilema trošku odlehčit a podívat se na to úhlem second handů. Už dávno neplatí, že by oblečení z druhé ruky bylo pro chudší, a pro ty, kteří prostě šetřit musí.
Dlouhodobý výzkum Fashion (re)search, informoval v letech 2018 a 2019 o tom, jak Češi hledí na udržitelnost. Nejen, že je pro ně důležitá, ale dle dat v průřezu lety stoupá i v oblasti nakupování ve zmíněných second handech.
Ať už se jedná o platformy typu Vinted, prodávání na internetových bazarech, o second handy v kamenné prodejně, nebo například o celodenní akce v obecních kulturních domech, má to své opodstatnění.
Nejen že Vinted podporuje mnoho známých tváří a vy máte možnost ulovit tak značkový kousek za zlomek ceny nošený celebritou, kterou znáte z televize. Zároveň podporujete ekologii a chráníte životní prostředí. Není tajemstvím, že provozovatelé second handů zachrání tisíce tun oblečení, které by za jiných okolností skončilo na skládkách nebo v oceánech. Greenpeace tleská.
Současná doba second handům vyloženě nahrává. Společnost silně konzumuje, ceny narůstají a jak se z toho nezbláznit? Nasytit se v second handu. Nutno podotknout, že kvalita oblečení z druhé ruky nebývá vůbec špatná, běžné jsou nažehlené, čisté kousky, které nejsou seprané ani obnošené. Suma sumárum spojit příjemné s užitečným nikdy nemělo tak velký význam.
M.R.
Zdroje
FROMM, Erich. Mít, nebo být? Vyd. tohoto překladu 2. Přeložil Jan LUSK. Praha: Aurora, 2014. ISBN 978-80-7299-106-8
HERMAN, Marek. Najděte si svého marťana: …co jste vždycky chtěli vědět o psychologii, ale ve škole vám to neřekli… 3. vydání. Ilustroval Martin ŠRUBAŘ. Olomouc: Hanex, 2008. ISBN 978-80-260-6070-3
